Tý potvoře to nedaruju

                                             

Svět módy je jedinečný. Propracovaný do detailů, žádná chyba v něm nemá místo. Dynamicky kráčí kupředu, vyvíjí se spolu s dobou. Jak v něm dokáže fungovat čtyřicetiletá Imogen, má-li za soupeřku mladou, dravou Evu?

Imogen je šéfkou módního časopisu Glosy. Svou práci miluje, je v ní dobrá. Zároveň je oblíbená mezi kolegy pro svou vlídnou povahu. Bohužel musí na půl roku kvůli nemoci opustit práci, a když se vrátí, nestačí se divit. Na jejím místě sedí její bývalá asistentka Eva, která jí oznámí, že Glosy se z tištěného časopisu stává internetovým magazínem, který bude Eva mít na starosti. Imogen si připadá jak Alenka v říši divů. Zatímco ona si vystačila s telefonními hovory, chtěla-li něco vyřídit, Eva využívá nejmodernější technologie. Počítač, chytrý telefon, nejrůznější aplikace, které mají redakční život usnadnit. Maily, tweety, selfíčka - to vše je pro Imogen španělská vesnice. Eva jí dává nedostatky pořádně sežrat a Imogen tak nezbývá nic jiného, než si ony technické vymoženosti ochočit a být Evě rovnocennou partnerkou. Podaří se jí pochopit moderní, digitální svět nebo zůstane v očích Evy starým dinosaurem?

Tahle knížka je přirovnávána k románu "Ďábel nosí Pradu", v němž hrdinka bojuje s nepřítelem v podobě ambiciózní šéfové, která kvůli úspěchu neváhá kráčet přes mrtvoly. I v tomto příběhu je to podobné. Imogen se musí přizpůsobit novému formátu milovaného časopisu, což by i udělala, nebýt Evy, která jí hází klacky pod nohy. Jejich role se mění. Z Evy se stává šéfka, nekompromisní a vůči Imogen zákeřná. Imogen přebírá roli asistentky a musí plnit úkoly, které jsou mnohdy takřka nesplnitelné. Zároveň bojuje s pocitem méněcennosti a cítí se frustrovaná. Nejlíp jí je s rodinou a přáteli, na které paradoxně díky perným chvilkám v práci nemá čas.
Imogen a Eva jsou dvě povahově odlišné bytosti, opaky, které se vůbec nepřitahují. Zatímco Imogen je sympatická, i když trochu ušlápnutá, až si někdy říkáte, co všechno si dá líbit, Eva je ztělesněním ďábla. Opravdu jsem ji nesnášela a doufala jsem, že její zlé chování bude po zásluze potrestáno.

Román Tý potvoře to nedaruju se mi líbil. Četl se snadno, přiblížil mi svět módního průmyslu, ve kterém bych nechtěla pracovat ani za... za ty nejexkluzivnější šaty z kolekce Dolce &Gabbana.
Autorky (ano, množné číslo je správné, na knize pracovaly dvě ženy, a já před nimi smekám, protože si to neumím představit) dokázaly popsat tento svět opravdu plasticky a věrně, můžu-li to tak říct, byť s ním nemám žádné osobní zkušenosti.
Knížka je skvělou oddechovkou, která vám pomůže zmírnit hektický začátek roku nebo zpříjemní letní dovolenou (pokud to v lednu nestihnete přečíst).
Docela vážné a seriózní téma, jakým ztráta pracovní pozice bezesporu je, pojaly autorky s humorem a nadhledem, aby vytvořily zábavný, moderní a dokonale stylový román pro ženy z atraktivního prostředí.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora) 

Až úplně dolů

                                             

Asi všichni bychom chtěli zvládat rodinu, práci, koníčky. Bez stresu, rozčilování a strachu, že se to někde sekne. Jde to? Allison Weissová vám řekne, že ano. Ne, není superžena ani nemá aplikaci v mobilu, která by jí umožňovala hladký průběh logistiky domácnosti. Má ale krabičku a v ní kouzelné pilulky. Chcete je taky? Čtete dál a uvidíte, že vás choutky brzy přejdou.

Allison žije s manželem a dcerkou. Rodinu miluje, stejně tak ji šťastnou dělá její práce. Jen kdyby výchova dcery nebyla tak náročná a manžel konečně vysvětlil, proč se odstěhoval z ložnice. Allison se snaží, ale když jí onemocní otec Alzheimerovou chorobou, je toho na ni najednou moc. Ještě že má prášky, které před časem brala na bolesti zad. S nimi je svět rázem růžovější. Allison nejprve stačí jedna, dvě pilulky. Ale stupňující problémy si žádají vyšší dávku. A tělo vlastně taky.
Poprvé si Allison uvědomí, že něco není v pořádku, když si vyplní test závislosti. A podruhé se tak stane, když málem sedne pod vlivem léků a alkoholu do auta. Situaci je třeba urychleně řešit, Allison už padla na samé dno propasti zvané závislost.
Podaří se jí vymanit ze spárů nebezpečných léků?

Autorka píše o tématech, které v dnešní společnosti zaujímají významné místo, byť ne vždy příliš kladné. Závislost na lécích se řadí mezi ně. Vytížený manažer v nažehleném obleku, studentka před zkouškami nebo utahaná máma od dětí...Ti všichni mohou v lékárničkách skrývat své malé tajemství a vyvrátit tak představu, že drogově závislým je vždy jen umaštěný feťák.
Také Allison si musela sáhnout na nejhlubší dno, ze kterého se jde jen ztěžka odrazit. V jejím chování nacházíme stejné rysy jako u alkoholika. Léky si schovává na nejrůznějších místech, důvěrně je nazývá "oxíci" a vůbec nevidí, že ubližuje nejen sobě, ale také svým blízkým. Má pocit, že vše drží pevně ve svých rukou, kdyby však měla možnost vidět se očima druhých, spatřila by vyhaslou, zmatenou trosku.

Román je psán v ich formě, z pohledu Allison, což mu přidává na autentičnosti, takže závislost hlavní hrdinky i následnou drsnou léčbu prožíváte s ní. Už dlouho se mi nestalo, že bych po přečtení knihy na hrdinku myslela i dál. Díky sugestivně napsanému románu Až úplně dolů se mi to stalo. Bála jsem se o Allison, tím víc, že měla malou dcerku.  

I když je Allison Weissová "jen" románová postava, její příběh vyvolává pocit, že by se to mohlo opravdu stát. Komukoliv - vám i mně.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

S přáním krásných Vánoc

Tohle dítě není moje

Nějak takhle vypadá pravá noční můra: Jste čerstvě po porodu, na chvíli si odskočíte, a když se vrátíte, leží v postýlce cizí dítě. Zprvu tomu nevěříte, vždyť jste byli pryč jen chvíli a miminko hlídala osoba vám nejbližší – manžel. Ale skutečnost je jiná. V postýlce máte kukačku.

Přesně tohle prožívá Alice Fancourtová. Dítě, které po návratu domů vidí v postýlce, není její novorozená dcera Florence. Manžel David ji však přesvědčuje o opaku. A pokud hodlá trvat na své pravdě, je ona buď lhářka, nebo blázen. Neoblomná Alice volá policii, chce dokázat, že holčička opravdu není Florence, po níž se musí začít ihned pátrat.

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Hledám přítelkyni pro konec světa

Na začátku všeho byl nekonvenční inzerát, který zaujal Trixie natolik, aby na něj odepsala. A kdo je jeho autorem? Jacob Grace, začínající mladý spisovatel. Vlastně ani nečekal, že by se někdo mohl ozvat. Mezi Trixie a Jacobem se rozvíjí vztah plný vášně a lásky. Ale jak říká Trixie - chcete-li rozesmát Boha, vyprávějte mu o svých plánech.

Milostný vztah Trixie a Jacoba je velmi intenzivní. Nabírá grády hned od počátku, když spolu začnou bydlet a užívat si život se vším všudy.
Pojítkem mezi nimi není jen láska a vášeň, oba jsou také umělecky zaměření a prožili si v dětství trpké chvíle, když je opustili jejich otcové.
Jeden druhého výborně doplňují, mají stejné zájmy a navzájem jsou si oporou i vrbou. Může být něco víc idylické?
Trixie má pořád v hlavě jednu neodbytnou vzpomínku. Když jí bylo dvanáct, od věštkyně se dozvěděla, že její životní láska brzy zemře. Je tou láskou Jacob? A dá se osud vůbec obelstít?

Možná si řeknete, proč spoileruju, to se v recenzích jaksi nedělá. Jenže věštba, kterou si Trixie jako malá holka vyslechla, je známá již od počátku a na škodu to není. Sice tak nějak tušíme, kam tento hořkosladký příběh směřuje, ale i tak se dočkáme dokonalé lovestory.

Když jsem se začetla, zjistila jsem, že mi tahle knížka prošla rukama už před mnoha lety. Tehdy vyšla pod názvem Díra v duši. Jsem ráda, že se na knižním trhu objevila znovu a doufám, že se jí dostane patřičné pozornosti, protože si to zaslouží. Spojuje v sobě všechno to dobré, co má takový typ knížky mít, a to z ní dělá adepta na jeden z nejhezčích milostných příběhů, které jsem četla. Nechybí pikantní a odvážný sex, střídající se s něžnými milostnými scénami. Břitký a někdy ironický humor hrdinů doplňuje typická mluva mladých lidí, která pro peprné slůvko nejde daleko. Nutno říct, že téhle romanci trocha vulgárnost dokonce sluší. Celý děj doprovází hudba, kterou Trixie a Jacob poslouchají. Hodně cestují a chodí na večírky ke svým známým, což v kontextu s muzikou knížku atmosférou posouvá do bezstarostných šedesátých let.

Užila jsem si tento mladistvý a svěží příběh, byť jsem na konci cítila hořkou pachuť. Ale tak to v životě bývá a my víme, že láska někdy pekelně bolí, ale i přesto stojí za to ji prožít.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Beskydy: Morávka

Na Morávce na nás čekala atmosféra jako z pohádky. Dole počasí jak v raném jarním období, čím výš jsme mířili, tím víc to šlo do bíla.

První adventní neděle je tu

Dopoledne výlet do Beskyd, odpoledne pohoda doma s čajem a první zapálenou svíčkou na adventním věnci.

Zahlédla jsem smrt

                                        

Znáte to taky. Sedíte v čekárně u doktora, stojíte ve frontě, jedete vlakem. Čas utíká pomalu a vaší jedinou zábavou je pozorování okolí. Vlastně nakonec zjistíte, že vás to i baví. Že je fajn vymýšlet druhým lidem životy a vidět je tak, jak chcete vy.

Stejně to má i Rachel. Rozpadlo se jí manželství, začala pít a přišla o práci. V podstatě se plácá od ničeho k ničemu a jediným povyražením, které má, je pozorování domku u tratě při každodenních cestách vlakem. Žijí tam totiž Jess a Jason. Pár, který je v očích Rachel ideální, přestože o nich neví nic konkrétního. I ta jména jsou jen výplodem její fantazie. V Jess a Jasonovi vidí sebe a exmanžela Toma v dobách, kdy ještě byli šťastní. Kdy mezi ně nevrazila klín jeho milenka Anna.
Jednou ale uvidí něco, co úplně mění situaci. Jess líbá cizí muž. Rachel chce zjistit, co se děje a navštíví ulici, kde Jess žije. Má to jeden háček. Ten večer je opět opilá a vůbec nic si ze své dobrodružné výpravy nepamatuje. To by nebyl až tak velký problém, jenže právě od toho večera se Jess pohřešuje. Co se stalo, když tam Rachel byla?                                         

Dívka ve vlaku rafinovaně splétá dohromady osudy tří mladých žen, které spolu mají mnoho společného, i když se spolu neznají nebo ani znát nechtějí.

Rachel se nám už představila. Frustrovaná alkoholička utápějící se v sebelítosti. Neustále obtěžuje novou rodinu svého exmanžela a dokonce se jednou pokusila unést jim dítě. Takové hrdince asi moc fandit nebudete. Ale nezapomeňte, ve správném psychothrilleru není nic jen černé nebo bílé.
Jak s Rachel souvisí Megan, která v románu také dostává slovo? Je v manželství nešťastná nebo se jen nudí a rozptýlení hledá ve vztazích s milenci? A co Anna, Tomova nová žena, která Rachel nemůže ani vystát. Jaký je její úhel pohledu na chování manželovy bývalky?

Tři ženy promlouvají prostřednictvím této knihy, aby si vás dokonale podmanily a naservírovaly vám slušnou dávku emocí a napínavého děje.

Jak už to u knih tohoto žánru bývá, čekají na nás nečekané zvraty, které řádně zahýbou dějem. Příběh je opravdu propracovaný do nejmenšího detailu a napíná do poslední stránky. Chcete šokující rozuzlení? Máte ho mít.

Je docela těžké popsat tenhle román tak aby zůstala zachována aura tajemna a nebylo z něj prozrazeno příliš podstatného. Nejlepší bude, když se do tohoto psychologicky laděného thrilleru začtete. Nechte se tedy pozvat na pořádnou jízdu vlakem a dejte si pozor, čí životy právě sledujete.

(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

Není co ztratit

                                                       
Domácí násilí je i přes velkou informovanost stále ještě tak trochu tabu. Málokterá oběť sobě i ostatním dobrovolně přizná, že je "bita jako žito". Že někdy nemusí udělat nic a stejně ji "taková jedna dobře mířená" nemine.

Své o tom ví i Rose, která domácí násilí zažívá na vlastní kůži díky manželovi. Dlouhou dobu si to nechala líbit, vždyť ono to přece není tak zlé. Jsou chvíle, kdy je to s ním docela fajn. A je to doktor.

Jednoho dne však pohár trpělivosti přeteče i jí. Po hádce, při které manžel udeřil i jejich malou dcerku, ji sebere a odjíždí pryč. V ruce má jen pohlednici, kterou kdysi dostala. 

A právě ta pohlednice je klíčem k novým začátkům.

Když byla Rose malá, zůstala s matkou sama. Otec, bohémský  malíř, je opustil, a od té doby svou dceru neviděl. Matka propadla depresím a alkoholu. Když zemřela, bylo Rose pouhých sedmnáct let a musela se naučit žít sama a chovat se zodpovědně jako dospělá. Není divu, že jakmile později potkala o deset let staršího Richarda, tichého a nenápadného lékaře, téměř mu vběhla do náruče. Následovala rychlá svatba a po ní ... noční můra. Richard těžce nesl, když jeho žena otěhotněla, nesnášel, když se chtěla sejít s přáteli. A dokázal to Rose dát najevo patřičným způsobem. Takhle to šlo několik let, až do onoho osudného dne, kdy se rozhodla vzít pokračování svého i dceřina života do svých rukou.

Když se Rose zbrkle vydává i s malou Maddie na cestu, vede ji právě obrázek z pohlednice. Je na něm vesnice, jíž namaloval její otec. Rose doufá, že tam najde muže, který ji poslal. Byl to jediný laskavý muž, kterého za svůj život poznala, byť v jeho společnosti strávila jen pár minut.
Ubytuje se v malém rodinném penzionu a doufá, že tady s Maddie najdou klid. Podporu najde u nejlepší přítelkyně Shony, která si prochází něčím podobným, a také zprvu odmítavá  majitelka penzionu podá pomocnou ruku.
Co všechno na Rose ještě čeká? Potká svého vysněného muže? A co její otec? Je ještě naděje, že by mohli znovu slepit rozbité střípky rodinných vazeb?

Román Není co ztratit je mimořádná kniha. Příběh, ve kterém jste ihned vtaženi do akce, abyste se postupně dozvěděli, co se vlastně děje. Rose je ten typ hrdinky, který působí křehce, nevyzrále a naivně. V průběhu děje se ale ukáže, že se umí postavit na vlastní nohy a postarat o sebe sama. I když přitom udělá pár chyb a kotrmelců, jak už to bývá. Ale mýlit se je lidské a přirozené. 
Moc jsem si oblíbila její dcerku Maddie. Zvláštní, citlivé, bystré a zvídavé dítko, které miluje své zaběhnuté rituály a nesnáší změny.

Autorka si opět bere na paškál velmi aktuální téma, jakým domácí násilí bezesporu je. Je ho kolem nás dost, i když ho sami někdy nevidíme. A je dobře, že se o něm píše, byť je to románovou formou. Edice inteligentních románů pro inteligentní ženy má dalšího skvělého zástupce na knižním trhu. Není třeba se bát přehnané romantiky. Je příjemně "říznutá" humorem a doplněná lidskostí. V románu není nouze o chvilky dojemné i ty veselé, u kterých se budete smát. Třeba když si Rose nabarvila vlasy nebo situace, ve kterých se střetává se svou svéráznou bytnou.

Moc se těším na další autorčinu knížku. I přestože je dyslektička, píše velmi poutavě a čtivě. A já doufám, že pauza mezi romány bude výrazně kratší než ta poslední, která trvala deset let. :-)
Velké plus patří krásné obálce, jednoduché a přitom výstižné, pořád jsem se na ni musela dívat. Opět platí, že v jednoduchosti je krása.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Pamatuju si vás všechny

                                  
Staré domy mají kouzlo, kterému člověk snadno propadne. Skrývají v sobě romantiku i drsnost. Nabízí výzvu - sprav mě, nastěhuj se a žij.

Jeden takový dům koupili manželé Gardar a Katrín s kamarádkou Líf. Ta nedávno ovdověla a plánovaná rekonstrukce by ji mohla přivést na jiné myšlenky.
Mladí lidé se rozhodnou, že si dům, který leží ve fjordech, zajedou prohlédnout. A od té chvíle se začnou dít podivné věci. Vypadá to, že v domě straší. Z ničeho nic se na podlaze objevují mokré šlápoty. V domě i kolem něj jsou mořské mušle a někdo přinesl i kříž z hrobu. Jenže kdo by to mohl být, dům i okolí je opuštěné a kromě Gardara s manželkou a Líf tam nikdo není. Pomoc si nezavolají, protože se jim záhadně vybíjejí telefony. Nezbývá, než se věci podívat na kloub. Třeba tomu záhadnému chlapci, kterého Katrín několikrát viděla...

Ve stejné době, ale na opačné straně od záhadného domu, je vyšetřováno podivné vloupání. Někdo se dostal do místní školky, kterou zničil. Případu se ujímá policistka Dagný, jíž sekunduje psychiatr Freyr. Zjišťují, že vandalismus má souvislost s událostmi, jenž se udály před mnoha lety. Současně se do případu zaplétají i podivná úmrtí osob, které kdysi do školky chodily. Pro Freyra je to o to těžší, protože se ještě nevyrovnal se zmizením svého malého synka. Tím víc je to pro něj bolestnější, protože i chlapcova kauza nějakým způsobem souvisí s jejich případem.

Nitky případu jsou spletité a vedou nejen hluboko do minulosti, ale také k onomu tajemnému domu. Jak to všechno spolu souvisí? Dagný a Freyr před sebou mají těžké chvilky, u kterých se pořádně zapotí. A vězte, že vy se při čtení budete potit taky. Strachem i hrůzou.

Yrsa Sigurdardóttir známe z detektivních příběhů, v nichž hlavní roli hraje advokátka Tóra. Tentokrát nám nabízí příběh trochu jiný. Mrazivý, tajemný a děsivý. Že tam není Tóra? Nevadí. Snadno si oblíbíte i Dagný a Freyra. Oba jsou pro svou práci zapálení, houževnatí a řádně to mezi nimi jiskří. Autorka rozehrává nejen pracovní linii jejich vztahu, ale také tu osobní. Tu, která každou detektivku dokáže polidštit.

Radím vám, najděte si jedno volné odpoledne, večer nebo rovnou celý den. Tenhle děsuplný román si zaslouží jeden dlouhý čtecí maraton. Pak se budete bát tak, jak si o to knížka říká. Scény z domu vás odrovnají. Máte-li sklep, asi do něj nebudete chtít jít sami. A jestli vaše nervy jsou z ocele, možná vám je trochu natrhne informace, že příběh vychází ze skutečných událostí.

Moje oblíbenkyně Yrsa (říkám jí takhle domácky, protože vyslovit to její příjmení je fakt za trest :-)) mě nezklamala ani tentokrát. Je vidět, že psát umí, bez zbytečného natahování a s pořádnou dávkou fantazie, která je u takových knih třeba. Nechte se tedy pozvat na mrazivý Island, tajuplný kout Země. I když to na první pohled vypadá, že je zde život klidný, tento román vás vyvede z omylu.

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Metafora)

Hotel Ritz

                                   


V hotelu Ritz, tam se děly věci. Přijměte pozvání do Paříže, na Place Vendôme mezi společnost bohatých i slavných osobností.

Hotel Ritz založil v roce 1898 švýcarský hoteliér César Ritz. Od počátku si hotel získal věhlas mezi evropskou smetánkou. Ubytovávali se zde boháči i umělci, kteří ovlivnili chod světové kultury. Asi největší slávu si Ritz užíval v tzv. "Belle epoque", v éře zlatých dvacátých let. Tato doba přála bohémům - žil tady Marcel Proust, Jean Cocteau nebo markýza Luisa Casatiová. Jen jeden člověk hotelem pohrdal - byl to anglický spisovatel Oscar Wilde, jemuž se rychle rozrůstající a progresivní hotel nehodil do dekadentního smýšlení.

Největší pozornost autorka věnuje době, kdy Paříž úpěla pod útlakem nacistů. Rozvíjel se tady románek mezi módní návrhářkou Coco Chanel a německým diplomatem Hansem Güntherem von Dincklagem. Nacista Hermann Göring zde obsadil nejlepší apartmá, které mu musela uvolnit americká občanka Laura Mae Corriganová, vdova po ocelářském magnátovi. Göring si tam pak nenuceně užíval morfium, na kterém byl závislý.

Hotelové pokoje znal dobře i spisovatel Ernest Hemingway, v té době ženatý potřetí s novinářkou Marthou Gellhornovou. To mu však nebránilo v tom, aby ji podváděl se svou budoucí ženou Mary a zároveň se nezřízeně opíjel.

Takových pikantních historek Hotel Ritz nabízí mnohem víc. Nechte se vtáhnout do rušného světa na Place Vendôme a užijte si pestrý život, který je zde nabídnut na zlatém podnose. Dnes vaří věhlasný kuchař Auguste Escoffier, který je zároveň jeden ze zakladatelů hotelu Ritz.

Autorka Tilar J. Mazzeová je autorkou biografií známých osobností - napsala knihu o Coco Chanel, která měla v literárním světě velký úspěch.

Práce na knize Hotel Ritz pro ni znamenala spoustu času, který trávila v archivech vyhledáváním těch správných informací. A toto je zárukou, že si přečtete nejen zajímavý příběh, ve kterém se dozvíte spoustu lechtivých informací o známých osobnostech, ale také se dozvíte něco z historie hotelu a poznáte blíž bohémskou stránku Paříže, kterou si uchovala i přes hrůzy 2. světové války, jež ji smutně poznamenala.

Kniha není klasickým románem. Je to vyprávění, dokument a reportáž nabízející nepřebernou spoustu leckdy intimních zajímavostí. Je to vlastně dějepis netradiční formou. Kniha začíná výčtem osobností, které se v knize objevují a každý fakt je vysvětlen poznámkou, jíž zase najdete na konci. Pořiďte si dvě záložky, ať nemusíte pracně listovat. :-)

Knihu můžete přečíst na jeden zátah, není moc hrubá, ale také si ji pořádně vychutnat, třeba se sklenkou francouzského vína.

P. S. Možná vám hlavě bude, stejně jako mně, pořád znít známá písnička Puttin´on the Ritz.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Krycí jméno Verity

                                                    

Těsně před tím, než se britské špionážní letadlo dotkne francouzské půdy, vyskočí z něj mladá agentka s krycím jménem Verity.
Ještě se ani nerozkoukala, a už je zatčena gestapem. A stačilo přitom tak málo... neotočit se na špatnou stranu při přecházení silnice. Pro Verity začíná boj o život i o čest.
Gestapo nutí Verity, aby prozradila všechno o své misi. Pokud to neudělá, hrozí jí poprava. Verity ví, že s nacisty se špásovat nedá, zároveň je hrdá vlastenka, která by nezradila přítele v boji. Jak z téhle patové situace vybruslit?

Verity se rozhodne říct pravdu. Ale ne tu, kterou gestapo v čele s velitelem von Lindenem čeká. Je to její pravda. Pravda o velkém přátelství, odvaze i odhodlání. Verity se rozepisuje o tom, jak se seznámila s pilotkou Maddie, s níž letěla na poslední misi.

Velitel von Linden je odvážnou dívkou fascinován a nechává ji psát, aniž by nějak extra korigoval, co vlastně píše. Verity svým osobitým stylem popisuje přátelství, jenž ji spojuje s Maddie, přibližuje svou i kamarádčinu minulost. Popisuje, co se děje v její jednotce, ale zároveň nic konkrétního nevyzrazuje. O sobě píše ve třetí osobě, což je trochu matoucí, ale čím déle čtete, tím víc vám to dává smysl.

Verity si i přesto, že je strachy totálně bez sebe, uchovala osobitý smysl pro humor, který jí dodává odvahu a chuť přežít. Je lehce ironický a zároveň cynický a mně připomněl Marťana Andyho Weira.
Dny ubíhají, Verity zuřivě píše, ale jak dlouho ji von Linden nechá, než mu dojde trpělivost? Než dojde trpělivost jeho nadřízeným? A co se vlastně stalo s letadlem a Maddie?

Krycí jméno Verity je knihou, která se vymyká žánru young adult, kam se řadí. Tentokrát to není dystopie ani láska dvou mladých lidí, jíž osud nepřeje.
Téma druhé světové války dnešním teenagerům až tak blízké není, takže je dobře, se s ním mohou seznámit touhle cestou.
Byť jsou hlavní hrdinky smyšlené, autorka se nechala inspirovat svou vlastní vášní pro létání, při čtení máte pocit, že jejich charaktery vycházejí ze skutečných osob.
Jen jsem si říkala (a není to jen můj vlastní pocit), že gestapo v čele s velitelem von Lindenem bylo tak nějak "lidské". Že mělo s Verity slitování, které by v reálu asi možné nebylo. Ale jak autorka píše, kniha je historickou fikcí. A řekneme si upřímně - kdyby Verity podstoupila skutečné vyšetřování nacisty, asi by celá kniha skončila ještě dřív, než by pořádně začala.

Pokud vás tahle knížka přinutí jen na chvíli se zamyslet, jaké hrůzy zažívali lidé během II. světové války, jak velkou dávku odvahy a hrdinství museli tehdy prokázat, aby přežili, je to dobře.

A mrkněte na opravdu povedený knižní trailer:

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství CooBoo)

Nevěsty bez ženichů

                                

Čtyři kamarádky, čtyři různé povahy, čtyři osudy. A taky problémy, které by dnes společně řešily u kávy nebo lahvinky dobrého červeného. Jenže se píší dvacátá léta. Svět se vzpamatovává z I. světové války, a i přesto, že má nakročeno blíže k moderním časům, některé věci zůstávají ve společnosti tabu.

Lydia si vždycky myslela, že je vdaná za toho pravého. Muže, který jí bude oporou a se kterým si jednou pořídí děti. Ty bohužel nepřicházejí a Lydia zjišťuje, že pro svého muže má už jen slova pohrdání, protože se aktivně neúčastnil bojů ve válce, čímž u ní ztrácí na prestiži.
Sarah má problém opačný. Její muž padl a ona zůstala s dětmi sama. Co by jen dala za to, aby její manžel zůstal naživu.
Nehezká a nevýrazná Beatrice v hloubi duše ví, že je jí souzeno zůstat do smrti sama, i přesto nepřestává doufat, že i na ni někde čeká ta pravá láska, ze které by se jí srdce zachvělo. Nebo aspoň sňatek z rozumu.
Ava je pravý opak všech. Nespoutaná, nekonvenční a lehce přidrzlá, přesto se srdcem na pravém místě. Užívá si všech výsad svobodné ženy (ó, jak neslýchané) a o manželských okovech nechce ani slyšet.

Naše čtyři hrdinky by možná proplouvaly svými životy, aniž by vybočily ze zajetých kolejí, kdyby se neobjevil ON. Důstojník Edgar Trent, jenž dokonale zamotá hlavu provdané Lydii. Tehdejší společnost se sice navenek tvářila vážně a mimomanželské románky velkoryse schovávala pod sukni, ale čeho je moc, toho je příliš. Lásce však poručit nelze a Lydii čeká pekelně trnitá cesta ke štěstí.

Tvorbu Adele Parks jsem si oblíbila hned po první knížce, kterou od ní Domino vydalo. A s každou další moje vášeň pro ni rostla. Byla jsem mile překvapená, když jsem zjistila, že Nevěsty bez ženichů situovala do mé oblíbené doby dvacátých let. Doba, kterou nezažila a zná ji pouze zprostředkovaně z knih nebo rešerší k příběhu. Adele Parks ji popsala opravdu věrohodně a do detailů. Budou se vám líbit i hrdinky knihy, každá tak jiná, a přesto umí táhnout za jeden provaz, když jde do tuhého. Nejvíc jsem si asi oblíbila Sarah, která mi byla nejvíc sympatická a připadala mi ze všech čtyř nejrozumnější. 

Nevěsty bez ženichů je společenský román, do kterého se s potěšením začtete, jste-li fanoušky Panství Downton nebo života dvacátých let obecně. Nechte se okouzlit barvitým příběhem, ve kterém najdete nejen romantiku i vášeň, ale především pevná pouta přátelství.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Podzimní čajování

V podzimním a zimním období se čaje pijou nejlíp. A taky je to doba, kdy se v obchodech objevují nové příchutě.
Ani já jsem neodolala, a když jsem uviděla čaj s příchutí medového perníku, musela jsem ho mít. Je to rooibos a nejlíp chutná ještě s kapkou citronu.
Máta&med je od Teekanne. Výrazná chuť máty je zjemněná medovým aroma. Je to neobvyklá, ale výborná kombinace, kterou jsem si hned oblíbila.

Další skvělé příchutě nemám v krabičkách, ale ve skleněné míse, kam si dávám čaje v přebalech. Nahoře jsou vidět další novinky.
Pomeranč se zázvorem a hřebíčkem je od firmy Druid. Pomerančové čaje až tak nemusím, tady mě zlákal oblíbený zázvor, a musím říct, že jsem neudělala chybu. Chuť je vyvážená a zázvor pomeranč výborně doplňuje.
Jahody a máta jsou od Pickwicku. Čaj chutná jako jahodová žvýkačka.
Love je limitovaná edice od Teekane. Broskev a granátové jablko. Úžasná kombinace, jemná a přitom ovocná. V létě ideální na ledový čaj.
No a Valašská švestka, to je typický zimní čaj. Je nasládlý, hodně švestkový a voní jako čaj se slivovicí.

Pokud jsem vás inspirovala, jsem ráda.
A ještě raději budu, když mi napíšete vaše oblíbené čaje a příchutě. :-)

Osudový portrét lásky

Představte si, že vlastníte něco, co je vám velmi blízké a o co byste neradi přišli. Ale pak zjistíte, že dotyčná věc patří úplně někomu jinému. Jste ochotni a schopni se jí vzdát nebo za ni budete bojovat až do konce svých sil?

V roce 1916 je svět zmítán útrapami 1. světové války. Muži nasazují své životy na frontě, jejich ženy nesou na bedrech tíhu “běžného” válečného života. Jednou z nich je i Sophie Lefevrová. Spolu se sestrou vede rodinný hotel v malém francouzském městečku. Jedinou památkou, kterou má na svého muže, malíře, jenž bojuje ve válce, je její portrét, který pro ni namaloval. Obraz je na svou dobu velmi nekonvenční a upoutává pozornost. Sophie jej střeží jako oko v hlavě a netuší, že i za sto let bude portrét předmětem vášní a sporů…

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Butik Astor Place

Kdybyste našli deník, který si někdo psal před dávnou dobou, odolali byste a nechali ho být? Nebo byste přece jen rádi nahlédli do života někoho jiného?

Amanda žije v New Yorku, kde provozuje butik s retro oblečením.  Při přebírce jedné zásilky najde ukrytý deník, který si psala jistá mladá žena v roce 1907. Zvědavost přebíjí svědomí a Amanda se po menším váhání do deníku začte a příběhem je totálně uchvácená.

Olive Westcottová touží stát se nákupčí oblečení v obchodním domě. Jenže pro tuto práci potřebuje mít zkušenosti i doporučení. Olive však doposud nikde nepracovala, žila pouze s otcem, který ji hýčkal. Než se vůbec stačí rozkoukat, otec nečekaně umírá a Olive zjistí, že jí po něm zůstaly pouze dluhy. Musí se vystěhovat z apartmá, kde bydleli a spoléhat se pouze sama na sebe. Nákupčí se sice nestane, ale začne pracovat v obchodním domě jako prodavačka. V životě na ni čekají krušné chvíle, když musí ukázat, že dokáže obstát v době, která ženám není příliš nakloněná.

Myslíte si, že Amanda to má o sto let později jednodušší? Pletete se. I na ni čekají nástrahy osudu. Butiku hrozí zavření, vztah s přítelem, který je ženatý nemá budoucnost. Jediným únikem z hořké reality je četba Olivina deníku. Amanda zjistí, že má s Olive mnoho společného, přestože je dělí stovka let.

Román Butik Astor Place vás hned vtáhne a nepustí. Autorka dokázala popsat atmosféru New Yorku na počátku 20. století tak, že máte pocit, jakoby jste tam žili a prožívali s Olive její příběh. Stejně je to i s dějovou linií Amandy, kdy se snadno přenesete zpátky do současnosti. Prolínání dvou časových rovin je velmi oblíbené, já osobně ho v knihách mám hodně ráda. 

Jak už bylo řečeno, počátek dvacátého století nebyl ženám příznivě nakloněn. I když mnohé musely z ekonomických důvodů pracovat, byly jim házeny klacky pod nohy. Také lékařská osvěta nebyla nic moc. A to se mi na knížce líbilo hodně - autorka se nebála do děje zakomponovat informace o tehdy nevyslovitelných tématech jako je prožitek ze sexu nebo těhotenství. My si dnes potřebné informace načteme z knih nebo vyhledáme na internetu, ale v roce 1907? 

Součástí knihy jsou dobové fotografie, na kterých jsou zachyceny části New Yorku, ve kterých se příběh odehrává a vy si tak můžete děj lépe představit. A jestli fotky budou vaší inspirací k návštěvě New Yorku, tím líp :-).

Butik Astor Place je románem pro ženy, o tom žádná. Nejedná se však o lacinou romantiku, ale o společenský příběh. Já si při čtení vybavila seriál Pan Selfridge, který se nese v podobném duchu. 
Přijměte pozvání a projděte se rušným New Yorkem plným módy spolu s Amandou a Olive. Každá má pro vás svůj příběh a svůj svět.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Teď už tě vidím

Asi všichni bereme jako samozřejmost, že vidíme. Že by to mohlo být jinak si raději nepřipouštíme.
Nicole to štěstí nemá.  Trpí degenerativní oční nemocí, díky které do pár let přijde o zrak. Je vůbec člověk schopný připravit se na takovou prognózu? Přijmout ji a dělat, že se nic neděje?

Hrdinka autobiografického románu na to jde po svém. Rozhodne se, že kromě nejbližších příbuzných o své nemoci neřekne živé duši. A to taky dodrží.  Zároveň se vrhá do téměř šílených dobrodružství,  aby tak trochu obelstila osud.  Cestuje, studuje cirkusáckou školu a miluje toho, kdo se zrovna namane.

S postupem času je těžší udržet zdání, že je všechno v pořádku. Nicole sice žije tak, jako dřív, ale svou nemoc neošálí. Začíná to drobnými problémy, které zpočátku působí  roztomile, ale Nicole ztrpčují život. Jízda autem, čtení etiket v obchodě nebo nápisů je pro ni doslova noční můrou. Věčně naráží do nábytku i do lidí. Jak dlouho se to dá vydržet, aniž by se člověk prozradil?
Když Nicole potká Davida, se kterým se plánuje usadit, vyvstává otázka, co bude dál. Co jejich děti? Zdědí tuto nemoc po své  matce? A může těhotenství zhoršit Nicolin zdravotní stav?

Tahle knížka je až děsivě upřímná. Autorka a zároveň i hrdinka nám servíruje svůj osobní příběh bez příkras, zato s ohromnou dávkou humoru a sebeironie. Zároveň ukazuje, jak se slepota, byť "jen" částečná, stává i společenským problémem. Až při čtení jsem si uvědomila, jak je při vidění důležité zorné pole. Že když ho máme zúžené i z jen malé části, je to problém.

 Možná vám Nicole může připadat lehkomyslná a říkáte si, proč neposlouchá lékaře a nepřipravuje se na to, že jednou nic neuvidí. Ale ruku na srdce - kdo z nás ví předem, jak by se zachoval? Kdo by si nechtěl uchovat aspoň trochu volnosti než se začne po světě prohánět s bílou holí?
V rámci pracovního vzdělávání jsem měla možnost vyzkoušet si, jaké je to být nevidomá. A řeknu vám - smekám. Smekám klobouk před lidmi, kteří se musí v životě obejít bez jednoho ze základních smyslů.
Stejný obdiv patří i autorce románu Teď už tě vidím za odvahu a upřímnost, se kterou nám svůj životní příběh naservírovala.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Vítejte ve starých časech

Vzpomínali jste spolu s publikací Retro CS na všechny dobroty, které nám socialistický potravinářský průmysl mohl nabídnout? Pak právě vám je určeno pokračování v podobě knihy Retro CS II, ve které si připomeneme tzv. “tvrdý konzum”, kam patří oblečení, nábytek nebo elektronika.

Jako jedno z tzv. Husákových dětí jsem vyrůstala v osmdesátých letech. Pamatuju žvýkačku Sevak, kterou jsem milovala a dodnes mi chybí, lehké šátky se stříbrnými nitkami, citronovou babetu k snídani, vlakové jízdenky z hnědého tuhého kartonu, krém Maryna v červené krabičce, antiperle, cigarety Mars za 5 Kčs, "oblíkací" čokolády nebo mléko v sáčku. Je toho samozřejmě víc, ale to bych tady mohla vyjmenovávat celou věčnost. :-)
S radostí jsem proto sáhla po této publikaci, abych si zavzpomínala na další věci, které mě provázely dětstvím.

Hned první kapitola se věnuje školákům. Aktovky, sešity, učebnice. Taky vzpomínáte na svůj první slabikář, s Emou, co měla mámu, která mlela maso? Jako rodič, na začátku školního roku vždy bezradně tápající mezi stopadesáti druhy sešitů, jsem si na dobových fotkách připomněla ty jedny jediné, které tehdy byly.

Když jsem poprvé přišla domů k rodičům mého manžela, zjistila jsem, že máme v pokojích stejný nábytek. Mimochodem je funkční dodnes, zatímco stěna, kterou jsme si koupili po svatbě, se rozpadla hned po prvním stěhování. Díky kapitole o nábytku jsem si na to mohla znovu zavzpomínat a taky se dozvědět nové věci. Vůbec jsem třeba netušila, že české nábytkářské podniky kdysi zásobovaly švédskou Ikeu.
A to je jen zlomek produktů, které kniha čtenářům přibližuje. Šperky, hodinky, domácí spotřebiče, které měly pracující ženě ulehčit její “druhou směnu”.

Pamatujete na walkmana? Nebo “dvojče” - kazetový přehrávač se dvěmi kazetami? To se tehdy poslouchalo a pokoutně nahrávalo. Dokud se vám nenamotal pásek z kazety. Situaci pak zachraňovala obyčejná tužka. I tohle, a spoustu dalších věcí, si můžete spolu s autorem připomenout.
Nechte stranou politickou situaci, která tehdy panovala. O té to vůbec není. Jen o tom, jak se žilo v běžných domácnostech v dobách ještě ne tak dávno minulých. Nejste pamětníci? Nahlédněte s touto knihou do života svých rodičů, babiček a dědečků. A můžete si to pak navzájem srovnat.

Publikace je plná fotek, barevných i černobílých, dobových reklam, které si v paměti hned vybavíte. Průvodní text je psán s lehkostí i humorem, a je vidět, že autor se tématice podrobně věnuje a baví ho to. Stejně tak, jako mě bavilo tuto knihu číst. Místy jsem se smála nahlas, třeba u toho, jak se ozdobný papír z vánočních dárků schovával na příští rok. Dneska, kdy o role s balícím papírem v obchodech zakopáváte už v říjnu, je to neuvěřitelné. Některé pasáže jsem předčítala manželovi - vidíte, Retro CS dokonce sbližuje.

Tohle povedené ohlédnutí do minulosti jsem si opravdu vychutnala. A doporučuji ho také vám.

(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

Vivienne Westwood

Říká-li se zpěvačce Tině Turner po právu rocková babička, měl by podobný titul náležet také módní návrhářce Vivienne Westwood. Tuto stále aktivní sedmdesátnici můžeme směle nazvat punkovou babičkou. Jako módní návrhářka se na výsluní drží desítky let a její neotřelé a leckdy šokující módní kreace baví celý svět.

Biografie a částečně i autobiografie - neboť Vivienne spolu se svými blízkými zasahuje do příběhu - přináší pohled na život a dílo této neobyčejné ženy.
Kniha začíná jako reportáž, kdy autor sleduje módní přehlídku, kterou Vivienne připravuje v Paříži, aby plynule přešla ve vyprávění.

Vivienne Westwood se narodila v roce 1941, vyrůstala s bratrem v milující rodině. Odmalička projevovala umělecké sklony a byla nesmírně kreativní.
Nejprve pracovala jako učitelka, vždycky ale tíhla k módě a byla její velkou propagátorkou. Její oblečení bylo vždy středem pozornosti. Jako mladá se provdala za Dereka Westwooda, se kterým měla syna Bena. Manželství dlouho nevydrželo, Vivienne se zamilovala do mladšího muže - kamaráda svého bratra. Lehkomyslný a sebestředný Malcolm McLaren se sice stal otcem jejího druhého syna, ale pro rodinný život nebyl. Vivienne táhla domácnost, věnovala se výchově synů, zároveň si našla čas na svůj největší koníček. Svými módními kreacemi, které vytvářela doslova na koleně, a u nichž také hodně improvizovala, si získala pozornost. Šťastného manželství se dočkala až po boku módního návrháře rakouského původu Andrease Kronthalera, který se stal zároveň jejím spolupracovníkem.

Vivienne Westwood se proslavila originální tvorbou. Přetvářela již hotové věci, kterým vtiskla punc neotřelosti a drzosti. Možná se punk zrodil v Americe, ale byla to právě Vivienne, kdo mu vdechl život. 

Biografie Vivienne Westwood je opravdový bonbónek. Kronika druhé poloviny 20. století, encyklopedie módy, průvodce hudebním světem, reportáž, rozhovor. To vše najdete v knize Iana Kellyho. Je to jako droga, stránky ubíhají a vy se noříte do světa, kde není nic nemožné. Vezměte si starý svetr, udělejte do něj díry, spíchněte si tričko zicherkami... buďte sví, buďte punkoví. Stejně jako Vivienne Westwood.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Když má knihovnice hravou náladu

Já a pan Jones

  

Izzy, Emma a Alicia. Tři ženy, které by se normálně asi nikdy nepotkaly, neměly nic společného. Ale ony mají. Spojují je bratři Jonesovi. A život s nimi je opravdu pestrý.
Emma a Alicia by mohly vyprávět. Obě jsou provdané a s Jonesovými mají letité zkušenosti. Izzy se teprve učí a dostává lekce, na které určitě nezapomene.

Hugh Jones je manželem Alicie. Ve spokojeném manželství žijí několik let, ale poslední dobou má Alicia pocit, že by to chtělo nějakou změnu. Blížící se čtyřicítka je příležitostí, jak se vymanit z role poslušné manželky, matky a hospodyně, která je své rodině k dispozici na přání a nepřetržitě. Je na čase být opět sama sebou a dopřát si v životě nějaké to holčičí potěšení.
David je ženatý s Emmou. Právě přišel o práci a jeho žena je momentálně tahounem celé domácnosti. Přestává ji to bavit, mnohem raději by se soustředila na dítě, které si přeje, ale příroda jí není zatím nakloněná. 
Izzy se s malými dcerkami přistěhovala do města, kde žije nejmladší z bratrů Jonesových, lehkomyslný Charles, který doposud životem proplouvá lehce díky svému osobnímu kouzlu. Doufá, že zapůsobí i na Izzy, ale ta je díky prožitému traumatu ze vztahu s násilnickým manželem proti němu imunní. Šarmantní Charles se jen tak nevzdává a nakonec si Izzy i holčičky získá.

Jonesovi jsou svolání do rodinného penzionu, kterému, stejně jako rodině, pevnou rukou vládne Lilian, milující manželka a matka a... nesnesitelná tchyně. Penzion vede se svým mužem Eddiem. Oba cítí, že s přibývajícími lety jejich síly slábnou a je na čase řešit, co bude s penzionem dál. 
Možná je to pro všechny příležitost dát si dohromady své životy a srovnat si priority. A taky zjistit, jak vlastně mezi sebou vycházet tak, aby rodina fungovala. 

Román je soustředěn na rodinné vztahy a vazby, které jsou skvěle vykresleny. Jonesovi jsou rodina jako každá druhá. Mají své problémy, ne vždy se dokážou shodnout, ale když jde do tuhého, snaží se táhnout za jeden provaz. Situace s penzionem je skvělou příležitostí jak dokázat, že to opravdu jde.

Na nový počin Lucy Diamond jsem se moc těšila. Líbí se mi styl jejího psaní, který je zárukou, že čtenářky (ano, především jim je román určen), budou spokojeny. Autorka skvěle vykresluje charaktery jednotlivých postav. Prožívají situace, které by mohly potkat kohokoli z nás reálném životě. A dokáže jim vdechnout laskavost i humor. 
Román slibuje slušnou dávku emocí, ať už se týkají vztahů manželských nebo rodinných, jejichž pomyslnou třešinkou na dortu je ostrá Lilian. 

Chcete-li rodinný příběh, který vás pohladí a zahřeje na duši, román Já a pan Jones je to pravé. Možná si při čtení uvědomíte, že vycházet s rodinou, v níž se sešla pestrá snůška povah a charakterů se dá. Chce to jen pořádnou dávku tolerance a nadhledu.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Úplně jsem zapomněla...

pochlubit se svými letními přírůstky z pražských Levných knih. 

Hudba pro Kláru

Když si chcete vybojovat lásku, musíte jít někdy proti osudu. Stejně jako Klára Wiecková, která se zamilovala do Roberta Schumanna. Vztah si vydobyli navzdory odporu Klářina otce a věřili, že jsou jeden pro druhého tím pravým.

Klára Schumannová je už dáma v letech, když začíná vyprávět krásný, leč bolestný příběh. Obklopena dětmi a vnoučaty vzpomíná na milovaného manžela.
Robert Schumann se do své budoucí ženy zamiloval, když jí bylo pouhých patnáct let. U jejího otce se učil hudbě a mladičká dívka, která byla nadějná klavíristka mu učarovala. Riskovala hněv otce, který dokonce vyvolal soudní při ohledně jejich vztahu a také se vzdala kariéry špičkové pianistky, kterou pro ni naplánoval.
Taková láska musí vydržet navěky, chtělo by se říct. Ale osud často mívá své vlastní plány.

Schumannovi se mají velmi rádi i přes rozdílné názory na kariéru Kláry. Zatímco ona touží věnovat se hudbě naplno, Robert má pocit, že by měla zůstat doma a starat se pouze o rodinu, která se utěšeně rozrůstá.
Robertovo skládání je zpočátku úspěšné. Postupem času však upadá do depresí. Ve svém životě se musel vyrovnat se smrtí mnoha svých blízkých, což ho zlomilo. Pak už ani jeho hudba nebyla taková jako dřív, lidé jí nerozuměli. Vymodlené manželství Kláry a Roberta nakonec rozděluje ústav, do kterého je psychicky nemocný skladatel umístěn. Z něj ve vzpomínkách promlouvá ke čtenářům a zejména ke své milované ženě. 

Musím říct, že mě tenhle křehký příběh plný lásky a hudby vtáhl a pohltil. Dojímala jsem se nad osudy manželů Schumannových, jimž osud tak nepřál. 
Příběh sepsala jejich pravnučka, pro kterou to bylo takřka životní poslání. A na knize si dala opravdu záležet a svým prarodičům tak dokázala vdechnout autentičnost. Je vám líto Roberta, který je zavřený v ústavu a jeho lékař brání rodině v návštěvách v domnění, že mu tím pomůže. Bohužel zapříčinil to, že Klára svého muže už nikdy neviděla.
Překvapilo mě, když jsem se dočetla, že rodinným přítelem Schumannových byl proslulý hudební skladatel Johannes Brahms. Znám jeho skladby, které se mi líbí pro svou slavnostní atmosféru a vždy jsem si ho představovala jako vážného pána. V tomto příběhu je to muž z masa a kostí, který byl Kláře oporou (zjevně toužil být něčím víc) a pomáhal jí, když byl Robert v sanatoriu.

Životopisný román Hudba pro Kláru je i přes vážný námět příjemným čtením, které vás přenese do úžasného světa hudby. Zároveň se jedná o další z výborných beletrizovaných životopisů vydávaných nakladatelstvím Metafora, které poutají nejen atraktivním obsahem, ale také úžasnými obálkami. Ani tahle není výjimkou.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Milá návštěva

Na zahradě si to štrádoval sem a tam a tam a sem, fešák... 
Hned mě napadlo, že by se mu na bodlinách vyjímala jablka - tak jak to známe z obrázků.
Ten by nás asi hnal...  S velkou radostí olizoval kosti z masa :-)

Když jeden neodolá...

Miluju antikvariát v ostravském bazaru Měšec. Mají tam naprosto úžasný výběr knih za lidové ceny. Kvalita výborná a kolikrát tam najdete kousky, které se už moc nedají sehnat. Není návštěva, abych si tam něco nevybrala (kupovat ale moc často nemůžu, kam bych to dala). Dneska jsem ale neodolala, tyhle skvosty jsem tam nemohla nechat.

Knížka Odveď mě domů je z Levných knih, do těch mě to taky dneska nějak táhlo :-).

Chlap, se kterým byste šli kamkoliv. Třeba i na Mars

Astronaut Mark Watney má štěstí i smůlu zároveň. Posádka, se kterou byl na Marsu, odlétá v domnění, že Mark zahynul při písečné bouři, která se planetou prohnala. Mark sice katastrofu přežil, ale nemá světu ani svým kolegům možnost poslat zprávu, že je živý a zdravý. Navíc mu chybí mu zásoby, takže pokud něco nevymyslí, stejně zahyne.

Mark je naštěstí technicky nadaný, nechybí mu nadhled, vtip a inteligence. Krůček po krůčku začne zdolávat překážky na cestě domů. Podaří se mu vyrobit vodu, vypěstovat brambory a také se dočká kontaktu se Zemí. Ale nic není jednoduché a tak i na Marka čeká ještě pár nepříjemných překvapení.

Kniha Marťan měla hodně dobrou propagaci a recenze, nechala jsem se tedy nalákat.
Udělala jsem moc dobře. Hned první věta vás dostane do kolen a vy už tušíte, že společnost Marka Watneyho vám bude natolik příjemná, že byste klidně obětovali pár let, abyste mohli být na Marsu s ním. On je totiž nejen sexy ( i kdybyste neviděli film nebo neokukovali první knižní obálku, tak to prostě vycítíte), se šikovnými zlatými ručičkami (MacGyver se může jít schovat) a se smyslem pro humor (který bude sakra potřebovat).
Prostě chlap do nepohody, který má jednu jedinou nevýhodu - je neskutečně daleko.

Kniha střídá deníkové zápisky Marka Watneyho s kapitolami, ve kterých poznáváme posádku jeho mateřské lodi, jakož i lidi na Zemi, kteří dělají vše pro Markovu záchranu. 
Autor v knize nešetří poučnými pasážemi, které ale vůbec nejsou nudné. I když popisuje technickou činnost nebo do mrtě rozebírá materiál, který Mark k něčemu používá, je to záživné, je to vtipné, je to prostě "watneyovské". A hlavně je to stravitelné i pro ty, kteří přírodním vědám neholdují, natož aby jim rozuměli. 

Musím říct, že sci-fi žánr až tak nevyhledávám, maximálně jsem ochotná zkouknout dobrý film nebo seriál, který má hlavu a patu, v rámci utužování manželství :-). (A pak jsem kolikrát překvapená, že se mi líbil a některé si i zamiluju, třeba Stargate Universe). Ale když to shrnu - sci-fi pro mě začalo Dnem trifidů a skončilo Červeným trpaslíkem. 
No ale Marťan mě dostal hned na první stránce a nadšení mě neopustilo ani po zbytek čtení. 
Tahle kniha je jedním z mých favoritů na knihu roku. Okouzlila miliony čtenářů, okouzlila mě a já tip na ni s radostí posílám dál. A třeba i na Mars. :-)
Jo - a film musím samozřejmě vidět taky.

Ulička Apple Tree Yard

                                                             

Genetička Yvonne měla až doteď pocit, že žije klidný život. S manželem mají pohodové manželství, děti už odrostly a tak se oba věnují svým kariérám. Jednou Yvonne potká muže, který ji osudově zasáhne. Yvonne podlehne vášni, do muže, o kterém skoro nic neví, se zamiluje a je ochotná riskovat vše pro to, aby si udržela jeho pozornost. Ani sex na veřejnosti není výjimkou. Když ji milenec odvede do zapadlé uličky Apple Tree Yard, aby se mohli oddat své tajné vášni, netuší ani jeden, co všechno může jejich nevěra způsobit.

Oba se dostávají do vězení, Yvonne je obviněna ze spoluúčasti na vraždě a její doposud bezúhonný život je v troskách...

Prostřednictvím Yvonnina vyprávění celého příběhu, které je psáno v du formě - hrdinka hovoří přímo ke svému milenci, zjišťujeme, jak to všechno bylo. Na povrch začnou vylézat věci, které by, nebýt Yvonnina morálního poklesku, světlo světa asi nikdy nespatřily. Najednou není nic růžové ani idylické. 
Nabízí se otázka, proč by mimomanželský sex měl hned vést k vraždě? Je jasné, že za tím musí být ještě něco jiného. Čeká na nás spletitý příběh, ve kterém nitku po nitce luštíme, co se vlastně stalo.  

Psychothriller Ulička Apple Tree Yard je čtivý a napínavý od první stránky. Děj začíná líčením Yvonnina soudního procesu, takže jsem si hned lámala hlavu, proč je Yvonne souzená. Vrací se taky do minulosti, mapuje nejen ony "hezké chvilky bez záruky", ale zároveň dává možnost nahlédnout hlouběji do hrdinčina života.
Na obálce je zmíněno, že román byl nominován za cenu za nejlepší thriller roku - podle mě se o klasický thriller nejedná, spíš o psychothriller /ale to Motto ví :-))/. 
Každopádně můžu doporučit, už pro ten neobvyklý styl vyprávění.