úterý 22. srpna 2017

pondělí 21. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den dvacátý první

je tady s tématem "já věřím na víly." Nedávno jsem měla v rukou knížku o víle Amálce, ale zapomněla jsem ji vyfotit. Přemýšlela jsem a vybrala jinou vílu. Vílu smrti. Funebračku Blumovou není radno naštvat, nemuselo by to pro vás dopadnout dobře.


neděle 20. srpna 2017

Blackout


Výpadek elektřiny zažil každý z nás. Vyhozené pojistky, výpadek elektřiny po divoké bouři... Nikdy však netrval déle než pár hodin. Vlastně to, že si můžeme kdykoliv rozsvítit, dobít telefon nebo uvařit čaj, bereme jako samozřejmost. Co kdyby nás o tento výsadek moderní doby někdo připravil záměrně?

Spisovatel Marc Elsberg přichází s románem Blackout, v němž si na paškál bere právě toto téma. Hledáte neotřelý thriller, z něhož vás bude mrazit? Máte rádi katastrofické vize a rádi si kladete otázku "Co by se stalo, kdyby...? Pak je tahle knížka pro vás to pravé ořechové.

Právě panuje zima, když přestane fungovat elektřina. Na tom by nebylo nic divného, jenže výpadek postihl větší část Evropy a trvá dlouho. Nejde jen o to, že nesvítí světlo, lednička nemrazí a nehraje televize. Kvůli nefunkčním semaforům bourají auta, nefunguje topení, kolabuje průmysl. Jedná se o katastrofu, jejíž důsledky si jen stěží dokážeme představit. Nastává doslova a do písmene dominový efekt, vše se postupně hroutí.
Za problémem stojí hackerský útok, na který upozorní programátor Piero Manzano. Sám kdysi patřil mezi hackerskou špičku, takže moc dobře ví, o čem mluví. Věří mu pouze komisař Europolu Francois Bollard, ale jen do té doby, než se útočníci pokusí zaútočit přímo na Piera a hodit vinu na něj. Piero se s pomocí novinářky Laury Shannonové snaží dokázat svou nevinu a zároveň zachránit Evropu před naprostou katastrofou, jejíž důsledky by společnost vrátily kdesi na počátek bytí, což by asi nikdo z nás nechtěl, že?

I když se jedná o fikci, příběh je vystavěn na reálném základu. Výraz "blackout" znamená rozsáhlý výpadek elektřiny a v minulosti už postihl několik světových zemí. V knize je zmíněna i Česká republika, takže vám asi ztuhne úsměv na rtu a naskočí otázka: Může se to opravdu stát i nám?

Blackout je napsán velmi svižně a čtivě, celkové pojetí knihy mi připomínalo sledování filmu. Jednotlivé kapitoly postupně nastiňují, co se právě v jednotlivých postižených oblastech děje a co zažívají aktéři příběhu. Autor se nezaměřuje jen na hlavní představitele, prostor dává i vedlejším postavám. Vlastně mi tato koncepce připomněla romány Arthura Haileyho.

Blackout vyšel v roce 2012 a okamžitě se stal bestsellerem. Českým čtenářům se sice oficiálně představí až v říjnu, ale vy se můžete navnadit vesměs kladnými a nadšenými recenzemi už teď, a těšit se, že až se do knihy během sychravých podzimních dní začtete. Možná si stejně jako já uvědomíte, kolik zdánlivě nepodstatných věcí s elektřinou souvisí.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Kniholéto, srpen, den dvacátý

Kniha a zvířecí mazlíček.

středa 16. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den šestnáctý

Ostrovy. Kam jinam můžu zamířit než do milovaného Irska (nikdy jsem tam bohužel nebyla). Vybrala jsem mou oblíbenou spisovatelku Cathy Kelly.

úterý 15. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den patnáctý

a hippies. Haha. Nemám žádnou knížku o nebo s hippies. Ale k nim vždy patřil nevázaný životní styl. Takže sex. A toho si hojně užívají hrdinové tohoto skvělého románu. Jen tak mimochodem, doporučil mi ho náš čtenář, jemuž je přes sedmdesát let. Byla jsem knížkou nadšená.

pondělí 14. srpna 2017

neděle 13. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den třináctý

a cesta do Německa. Tohle je jedna z nejlepších romancí co znám. Tady v praktickém balení 2 v 1. ☺


sobota 12. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den dvanáctý

a s ním téma "padá hvězda". Padá hvězda? To může evokovat jak splněná přání, tak i naději, že bude líp. A o tom jsou dnešní knížky.

pátek 11. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den jedenáctý

a vzpomínka na dětství. To jsou pro mě jednoznačně Kluci, holky a Stodůlky. Četla jsem je opakovaně a je to na knížkách vidět.

středa 9. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den devátý

Dnešní Kniholéto se nese ve víru tance. Hlavní hrdinkou této knihy je baletka, která těžce onemocní.

úterý 8. srpna 2017

pondělí 7. srpna 2017

Zmizelý


Když se stanete rodičem, musíte počítat s tím, že váš život už nebude jako dřív. Nervy budete mít stabilně na pochodu, náruč neustále připravenou k obejmutí. Občas vás bude svrbět ruka, ale vy jste přece člověk s nadhledem, který by šel pro pohlavek pěkně daleko. :-). A když se z vašeho rozkošného drobka vyklube permanentně nabroušený puberťák, nedomluvíte se s ním ani přes jeho oblíbený Messenger.

Stejné pocity zažívá i Claire, matka dvou synů. Zatímco Jake, ten starší, pubertou už prolezl a je jakžtakž v pohodě, mladší patnáctiletý Billy se v ní začal plácat a Claire se nestačí divit. Billy se baví s divnými týpky, sprejuje a všechno má tak nějak na háku. Když se rozhádá s rodiči, přespává u kamarádů. Jednoho dne opět takhle zmizí, ale Claire s manželem si z toho nedělají zpočátku těžkou hlavu. Však on se vrátí. Jenže Billy je pořád nezvěstný. Už víc než půl roku o něm rodina nemá žádnou zprávu a policie je taky bezradná.

Billyho zmizení má neblahý vliv na celou rodinu Wilkinsonových. Během několika měsíců se z jejich členů stávají trosky ploužící se po domě. Mezi všemi panuje napětí, mají problém spolu komunikovat. To, co rodinu drželo pohromadě, teď visí na velmi tenkých a křehkých nitkách důvěry. Jenže ta je momentálně hodně pochroumaná. Utrápená Claire navíc začne trpět záchvaty a nevědomě se ocitá na nejrůznějších místech. Podepsal na jejím stavu stres nebo jde o něco jiného?

Na knihu Zmizelý jsem se těšila. Oba předchozí romány C. L. Taylor jsem doslova zhltla. Obdivuju její schopnost vymyslet napínavou a hlavně důmyslnou zápletku. Knih, v nichž se pátrá po ztracených lidech je hodně, Zmizelý se řadí mezi ty, které vám utkví v paměti. Nejen pro to, jak moc je napínavá /ostatně jako většina thrillerů/, ale především pro autorčino pojetí. I když se jedná o vážné téma, o němž je těžké psát, mluvit i číst, C. L. Taylor ho čtenářům přibližuje s velkou dávkou lidskosti a emocí.
Přiznám se, nečetla se mi lehce. Mám stejně starého syna jako je Billy, a spolu s Claire jsem si uvědomovala, jak moc citlivé období v životě kluka to je. Představa, že bych prožívala něco podobného, mě děsila po celou dobu, co jsem knihu četla. A vlastně to tak je pořád, to my matky už  tak máme.

Každopádně se mi do rukou dostal další čtivý psychothriller.  U něj se autorce opět podařilo svést mě na falešnou stopu, jíž jsem se držela až do konce. Myslíte, že to je problém? Vůbec ne. Ten pocit, když zjistíte, že je všechno jinak, než jste si mysleli, je vždycky k nezaplacení.

Kromě základní dějové linie s kriminální zápletkou nabízí Zmizelý i velmi působivý náhled do života jedné běžné rodiny, takže zaujme široké spektrum čtenářů.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Kniholéto, srpen, den sedmý

a oblíbený autor. Jéje, těch mám několik.

neděle 6. srpna 2017

Trojhra



Vztahový trojúhelník nemusí být nutně jen manželský. V jednom takovém se sešli ušlápnutá puťka Anička, sebevědomá Kamila a mezi nimi kroužící donchuán Sekáč Lancelot. Právě o nich vypráví kniha Trojhra.

Lancelot je zralý muž, jehož životem prošlo velké množství žen. Ve svém věku cítí, že už má volných vztahů dost a je na čase, aby se usadil. Osud mu do cesty přihrál Aničku, s níž si rozumí. Je tady velké ALE. Anička i přes to, že žije v nefunkčním manželství, není schopná od manžela odejít a dál snáší jeho agresi a slovní útoky . Lancelotova trpělivost není nekonečná. Do hry vstupuje atraktivní Kamila. Nemá žádné závazky, žije jen svou prací, a momentálně má chuť si užívat. Se kterou z nich čeká Lancelota štěstí, co myslíte?

Na novou knížku Blanky Hoškové jsem se těšila. Objevila jsem ji před pár lety úplnou náhodou, když jsem dostala šanci jednu její knížku recenzovat. Od té doby jsem přečetla všechno, co u Joty vydala. 
Trojhra je stejná, zároveň ale i trochu jiná než autorčiny ostatní romány. V první řadě je útlounká, čítá nějakých 140 stránek. Je sice tenčí, o to víc komornější a intimnější. Tak trochu se mi ale zdálo, že si autorka od svých postav drží odstup. Ani nemůžu říct, že by mi byla některá z hlavních postav sympatická. Sekáč Lancelot na mě působil vyčpěle, sebejistá Kamila by mě zřejmě udupala do země. A Anička? Kamilin pravý opak? Tu bych do té země nejraději zadupala já. :-). Po dočtení jsem si kladla otázku, jestli by knížce prospělo, kdyby ji autorka dějově obohatila, trochu "natáhla". Možná ano, pokud však rádi nad příběhem hloubáte, bude vám finální podoba stačit k tomu, abyste si sami spoustu věcí domýšleli.

Co nemůžu nikdy Blance Hoškové upřít, je čtivost. Cílovou skupinkou jejich knih jsou především ženy středního věku. Mnohé se v románech vidí, stejně jako jejich hrdinky prožívají citové krize, plácají se ve všednosti života a tajně sní o princi králi na bílém koni. Na druhou stranu - proč se trochu nezasnít, neutéct daleko od reality alespoň s knížkou.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota)


Kniholéto, srpen, den šestý

Vzhůru do nekonečna. No, tak to je teda sakra oříšek. Ale po chvilce přemýšlení to bylo jasné. Knihovna. Kvanta knih, pořád přibývají nové a nové, takže je to opravdu knižní nekonečno. A já jsem ráda, že můžu být součástí toho všeho. I když teď s malou pauzou. 

 

sobota 5. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den pátý

a cesta do Španělska s Evitou. V téhle knize se Perónovi vydávají na diplomatickou misi právě do Španělska.

středa 2. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den druhý

a s ním téma kniha vs film. Hodně knížek bylo zfilmováno, některé výborně, jiné méně zdařile. Osobně mám raději knihu, asi jako většina knihomolů, ráda se ale podívám i na film. Naprostou jedničkou co se týče filmových adaptací je pro mě Zelená míle, té nemám absolutně co vytknout. Viděla jsem ji asi milionkrát.

úterý 1. srpna 2017

Kniholéto, srpen, den první

Téma je TBR aneb co budu v srpnu číst. No, toho bude požehnaně. Některé věci tady ani nejsou, nemám je ještě u sebe.