pondělí 31. července 2017

Louskání v červenci



Dneska končí první prázdninový měsíc, pro mě na přečtené kousky docela úspěšný i přes to, že náš mimín lozí po celém bytě, takže přes den se ke knížce nedostanu vůbec, čtu vlastně jen večer. Tím, že čtu hodně rychle a jsem spíše sova, takže docela ponocuju, stíhám přečíst docela dost věcí. No, uvidíme, jak to půjde v srpnu.

Láska & gelato  Novinka v žánru YA, která je hojně doporučována. Neodolala jsem a nelituju. Nádhera. Moc se mi to líbilo, jedna z těch lepších YA knih, v níž děj odsejpá, hrdinové jsou příjemní a chytří, takže se nejedná o nějakou bezduchou slaďárnu. Moc se mi líbila linie s deníkem a atmosféra celé knížky díky kouzelné Florencii.

Agnes Knížku jsem asi před dvěma lety koupila v Levných knihách za pár drobných. Přináší příběh ženy odsouzené za vraždu, která čeká na trest smrti v jedné vesnické rodině. Odehrává se na Islandu. Syrový, drsný, a i přes to nádherný román.

Za zavřenými dveřmi Už od počátku lehce děsivé, s napětím čekáte, co z toho asi bude. A to, v co se děj vyvrbí, byste nečekali ani v nejhorším snu. Výborný psychothriller, u něhož se hrůzou třesete celou dobu, co čtete.

Sběratel ztracených věcí To byla nádhera, balzám pro duši. Opět ocení věční snílkové, ne realisté. Opravdu nádherná knížka, byla jsem unešená. :)

Řekni mi tři věci Dobře napsaná YA, líbil se mi nápad s tajemným průvodcem, který po mailech radila hlavní hrdince. Ta se s otcem přestěhovala a musela začít nový život.

Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru Na tuhle knihu jsem byla zvědavá, mám doma taky puboše, takže jsem si chtěla rozšířit obzor a přečíst si něco o klucích teenagerech. No, dostalo se to sice někam jinam než jsem čekala, ale na druhou stranu, proč ne. Napsáno hodně citlivě.

Chvála české kuchyně - bible české gastronomie Skvělé pojednání o historii české gastronomie. Od pánvičky po mistry kuchařského umění. Ukázky z literárních děl to výborně doplňují. Výpravná kniha, která si zaslouží pozornost, obsahuje hodně skvělých dobových fotek.

Matčiny hříchy Neskutečně tíživé a depresivní čtení. Je šílené, co se v moderní irské společnosti dělo dětem. Zanechalo to na nich nenapravitelné následky, což je vidět i na autorce. Při čtení na mě padala tíseň. Ale i tak doporučuju, pokud máte rádi skutečné příběhy ze života.

Čas mého života Nadčasové vzpomínky na starou dobrou Anglii z pera spisovatele J. Klapky Jeromeho. Ocení milovníci všeho britského a ti, kteří by o autorovi rádi věděli něco víc.

Jak nemít na pikniku o jeden sendvič míň Pro mě opět pohlazení po duši. Mám ráda vyprávění paní Whitton o životě na anglickém venkově. Doufám, že bude další.

Měsíční údolí Tak tohle bylo něco naprosto úžasného, krásný příběh, zvláštní, citlivě napsaný. Přečteno jedním dechem. Pro mě příjemné knižní překvápko. Více v recenzi.

Hana Silný a emotivní příběh, který se jen těžko odkládá. Čerstvá recenze tady.

Ach, ty Češky! Zajímavé čtení, nejvíc mě zaujaly příběhy Trudie Bryksové a Elźbiety Rusnok, které ale paradoxně Češky nebyly :-). Ale já vím, jak to autor myslel, byly natolik s naší zemí spjaty, že se Češkami staly. Mám ráda tyhle neobyčejné příběhy obyčejných lidí.

Toulky literární Anglií Tohle ocení asi jen opravdoví milovníci anglické literatury a reálií. Mně se tenhle průvodce líbil, i když informace o autorech a dílech už vesměs znám. Moc ráda bych ona zmiňovaná místa navštívila.

Hovor se smrtí Chrisíček. Takhle důvěrně si dovoluju nazývat jednoho z nej nej nej úplně nej spisovatelů thrillerů. Ano, toto je nejnovější počin Chrise Cartera. Opět čtivý, překvapivý a drsný. Kdy bude další?

Stačí jen dotyk Krásný, něžný příběh o lásce, v němž všechno plyne pozvolna. A prostředí knihovny pro mě jako skvělý bonus. Užívala jsem si to.

Lituji, čekají mě Tak přiznávám, byla jsem skeptická, protože první kniha autorky Šťastní lidé čtou a pijou kávu se mi moc nelíbila. Pokračování už bylo lepší. Tahle je zatím poslední, s předchozími nemá nic společného, jde o samostatný román. No ale byla jsem překvapená, knížka je ve finále sympatická, působí hodně francouzsky.

Som mama Pro mě aktuální téma, Kristinu Farkašovou mám ráda, takže jsem byla zvědavá, jak se ona sama poprala s dvojitou porcí mateřství. Líbilo se mi to, KF má lehkou ruku, vtip a nadhled. Fajn počtení, a navíc v originále.

Poslední výročí Já tu Liane prostě žeru s každou další knížkou víc a víc. Poslední výročí mě vtáhlo tak, že jsem četla celý večer, dokud jsem to nedočetla. Paráda.

Manželé odvedle Jéé, já tak strašně ráda uspávám své dítě. Než se totiž uvrtí do spací polohy, můžu si u toho číst a jen ho korigovat. Proč to píšu? Protože se mi u toho podařilo přečíst tenhle thriller. Mně se líbil hodně, i když téma unesené půlroční holčičky mi nedělalo moc dobře na duši. Ale ve finále dost dobré, taky se mi jen těžko odtrhávalo.

Trojhra Tuhle knížku jsem dostala k recenzi, tu musím ještě sepsat. Od autorky Blanky Hoškové jsem četla všechno, takže jsem byla zvědavá i na její poslední počin. Je to příběh tří lidí, takový /ne/manželský trojúhelník. Je to o hodně tenší než její obvyklé knížky, a taky víc intimnější a komornější.

Geniální přítelkyně Velká mediální reklama, velké očekávání a...? No, po pravdě na to, že tuhle knížku všichni propagovali v médiích i na sociálních sítích, mě zas až tak moc neoslnila. Ne tak, jak by se, díky reklamě, čekalo. Asi jsem čekala trochu víc. Číst se to však dalo, neříkám, že ne. Líbilo se mi vylíčení atmosféry i života v poválečné Itálii. Uvidíme, co přinese pokračování.



Tak to máme pro červenec vše. Jestli se chystáte na dovolenku, snad se vám něco z toho bude líbit. Já dočítám román Zmizelý od skvělé C. L. Taylor, na který budu psát recenzi. Na srpen mám připravenou pěknou hromádku knih, tak uvidíme, co stihnu přečíst. :)




Kniholéto pokračuje!!!

Projekt Kniholéto od Zvrhlé Narcisky se ujal, a měl /a má/ velký úspěch. Pokračuje i v srpnu. Už mám něco nafoceno a v hlavě se mi honí nápady, jak to zase pojmout. Přidáte se?



Kniholéto, den třicátý první

a téma Domov, sladký domov. Pro mě v knižním slova smyslu jsou to knížky českých autorů.

sobota 29. července 2017

Hana



Mira je malá holčička, s rodiči a sourozenci žije ve Valašském Meziříčí. Občas zlobí, jako každé jiné dítě jejího věku. Jenže jedno takové dětské řádění má pro Miru nečekané fatální následky...

Za to, že dívenka porušila zákaz rodičů a šla si hrát k řece, nedostane na rodinné oslavě zákusek. Žloutkový věneček, který v sobě skrýval smrt. Miru připravil o rodiče i sourozence, jež podlehli tyfu. Přežila jen teta Hana, samotářka a podivínka. Mira se jí vždy bála, a teď s ní bude muset bydlet.
I já sama jsem Miru litovala, protože Hana působila opravdu jako studený čumák a morous, navíc byla tak trochu mimo realitu. Jenže stačí číst dál a váš postoj se rázem změní. Ani já jsem netušila, co se pod tou vcelku sympatickou obálkou může skrývat.

Z roku 1954 autorka přechází o pár let zpátky. Vrací se na počátek druhé světové války a líčí situaci v židovské rodině Helerových, která čeká na odsun do Terezína. Vlastně to tak ani nemuselo být, Helerovi byli před válkou dobře situováni a díky příbuzným mohli emigrovat do Anglie, kdyby... Kdyby tenkrát Hana neudělala rozhodnutí, které vše osudově změnilo.

Román je vyprávěn z pohledu Miry i Hany. Dětskýma očima malého děvčete nahlížíte do zdánlivě bezstarostného života maloměstské rodiny. Mira neví, proč její tatínek nemá tetu Hanu rád, proč se maminka Rosa snaží vždycky všechno uhladit, a proč k nim teta Hana vlastně chodí,když je takový divný pavouk a pořád jenom mlčí.
V části, v níž Hana líčí životní osudy své rodiny a posléze vlastní útrapy z pobytu v koncentračním táboře, dostanete vysvětlení. A pokud jste na počátku Hanou tak trochu opovrhovali, budete mít chuť se jí neustále omlouvat.

Touhle knihou se Aleně Mornštajnové podařil opravdu skvělý literární počin. Mám od ní přečteny předchozí dvě knihy, které si nemůžu vynachválit. Mám pocit, že ať už si vybere jakékoli téma, vždy čtenářům nabídne kvalitní příběh propracovaný do nejmenšího detailu. Pokaždé se zabývá rodinnými vztahy, které zasazuje do různých prostředí. V Haně jsou to opravdu mimořádně působivé reálie druhé světové války. Podařilo se jí taky věrně vypodobnit pestrou škálu lidských povahových rysů, kladných i záporných.
O románu Hana jsem slyšela jen samá superlativa, aniž bych předem tušila, jaké závažné téma vůbec zpracovává. Děj mě totálně pohltil, kniha nemá jediné hluché místo. Je napsaná realisticky, zároveň velmi lidsky.

Alena Mornštajnová právem patří mezi nejlepší české spisovatele současnosti, pod to se můžu směle podepsat. Zároveň se mi opět potvrdil můj názor, že knih, které zpracovávají tématiku druhé světové války a životy obyčejných lidí, jež se s jejími útrapami potýkají, není nikdy dost.

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host)


Kniholéto, den dvacátý devátý

a barva plameňáků. Tak to nebylo moc těžké. :-)



středa 26. července 2017

Kniholéto, den dvacátý šestý

a s ním dost zapeklité téma kniha a OOTD. Přiznám se, že jsem netušila, co to je. No, už to vím, ale moc neposloužím. Na focení knihy v outfitu nemám ani odvahu, ani figuru. A v podstatě to ani neřeším, můj nejlepší OOTD je vždy právě rozečtená kniha. Aktuálně je to Geniální přítelkyně.

úterý 25. července 2017

pondělí 24. července 2017

Kniholéto, den dvacátý čtvrtý

a letní lásky. Některé vydrží, jiné skončí s začátkem podzimu, každopádně knihy o milostných vztazích patří mezi nejkrásnější.

neděle 23. července 2017

sobota 22. července 2017

Kniholéto, den dvacátý druhý

s tématem kniha a příroda. Té mám kolem sebe hodně, zahradu, naproti domu les... Ale sama jsem zahradník na baterky. Hlavně, že umíme teorii, no ni?

středa 19. července 2017

Kniholéto, den devatenáctý

a s ním kniha a úsměv. Nestárnoucí povídky rozesmějí spolehlivě. Ať už je čtete nebo posloucháte.

úterý 18. července 2017

Kniholéto, den osmnáctý

a s ním zmrzlinové pokušení. Moc se mi líbila tahle knížka, v níž hraje zmrzlina hlavní roli.

pondělí 17. července 2017

Kniholéto, den sedmnáctý

a shelfie. Přiznám se, nevěděla jsem, co to znamená, ale máme Narcisku, že? ☺
Foceno natřikrát, je rozházená po celém obýváku. (jako ta knihovna, ne Narciska :-D)


neděle 16. července 2017

Měsíční údolí




Píše se rok 1975 a Lux Lysanderová, svobodná matka pětiletého syna Benna, stojí bezradně na letišti. Její malý poklad odjíždí na prázdniny k prarodičům a před Lux jsou dva týdny zaslouženého volna. Jak s ním vyčerpaná matka naloží? Pojede k moři, na hory nebo se naloží do vany s pořádně horkou vodou?
Lux si sbalí batoh a vydá se tábořit. Odpočinek a čistá hlava, to je to, co mladá žena od výletu očekává. Ve finále dostává však něco, co od základu změní její život.
Lux se ocitá na kouzelném, téměř mystickém místě zvaném Měsíční údolí, kde se utáboří. V noci na krajinu padne mlha a mladá žena se vydá na průzkum. Ke svému překvapení se po vystoupení z mlhy ocitá mezi lidmi, kteří jako by vypadli z minulosti. Že by se tady natáčel historický film? Pravda je úplně někde jinde. Lux se dostala zpátky v čase na počátek 20. století. Může za to mlha? Když zjistí, že může cestovat mezi oběma časovými rovinami, je neskonale šťastná. V komunitě, kde není žádný výdobytek moderní doby a všichni se musí spoléhat sami na sebe, nachází klid, zároveň může být i se svým synem. Jak dlouho může takový způsob života fungovat?

Autorka Melanie Gideon mě zaujala už svou první knihou Manželka 22, v níž se zaobírala manželským párem, z jehož vztahu vyprchala láska. Moc se mi tehdy líbila, jak stylem, tak námětem. Měsíční údolí je na první pohled jiné. Koketuje s žánrem fantasy. Autorka zabrousila do nedávné minulosti a pohrává si s časovými rovinami, hlavní doménou však zůstávají mezilidské vztahy. V případě tohoto románu jsou to hlavně vztahy rodinné, na nichž vystavěla celý příběh. I když Lux většinu času pendluje mezi hektickou současností, v níž musí řešit osobní i pracovní závazky, a poklidnou, až idylickou minulostí, středobodem je nedořešený vztah mezi ní a jejím otcem.

Měsíčnímu údolí jsem neskutečně propadla, o čemž svědčí fakt, že jsem během jednoho večera přečetla dvě třetiny. Zpočátku jsem k dějové zápletce byla trochu skeptická, přece jen mi to k Melanii Gideon nesedělo - autorka inteligentních románů pro inteligentní ženy se pouští do fantasy? -  ale ona dokázala sepsat půvabný, podmanivý a hlavně neskutečně návykový román, jemuž nelze odolat.

A to cestování časem? Jak je to možné? Tak na to se mě, prosím, neptejte. Podstatu Matrixu jsem pochopila až po třetím shlédnutí a film Počátek jsem nepobrala vůbec, takže vám asi adekvátně neodpovím. Každopádně, znáte-li knihu Audrey Niffenegger Žena cestovatele časem (vyšla i pod názvem Zakletý v čase), budete vědět, o čem jde řeč.

Měsíční údolí je opravdu milým překvapením v žánru literatury pro ženy. Fandíte-li romantickým, ale zároveň inteligentním románům, které mají šmrnc, bude se vám určitě líbit, stejně jako mně.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)






Kniholéto, den šestnáctý

a barva písku

pátek 14. července 2017

pondělí 10. července 2017

Kniholéto, den desátý

Téma: Přijel k nám cirkus. Myslím,  že život téhle povedené rodinky je jeden velký cirkus. Miluju knížku i seriál.

úterý 4. července 2017

Kniholéto, den čtvrtý

Téma je "Cesta do Ameriky". No za kým jiným bych mohla cestovat, než za mou nej nej nej knihou Pan Kaplan má stále třídu rád.

pondělí 3. července 2017

Kniholéto, den třetí

Téma dnešního dne je "Ledové osvěžení". Pro mě je to cesta na sever aneb legendární cestopis z legendární edice, který se jmenuje Za vábničkou severu a je od Ludmily Uličné. Jede se na Island a do Skotska.

neděle 2. července 2017

Kniholéto, den druhý

A téma? Dobrodružství. Tak tady je to moje. Podruhé po patnácti letech aneb opakování je matka moudrosti.

sobota 1. července 2017

Louskání v červnu


Poslední školní měsíc je za námi. Zase byl plný skvělých knížek, a já doufám, že se opět budete mít čím inspirovat.

Nablízku Psychothriller se zajímavým námětem. Zpočátku mi trvalo než jsem se do toho dostala. Bylo tam moc postav a trvalo než jsem zjistila, jaké vazby mezi nimi jsou. Taky mi to přišlo trochu zdlouhavé, ale vydržela jsem a pak to dostalo grády - četla jsem doslova s otevřenou pusou, objeví se šokující vyústění.

Cobainovi žáci Jaké to bylo, vyrůstat v devadesátkách? Retro jednohubka na večer. Hlavní hrdina jako chlapeček super, jako starší asi teda na odstřel :-D. Líbil se mi styl psaní, dodal tomu ten správný náboj.

Cesta beze jména Čtivý thriller se dvěma dějovými linkami. Jen mi připadalo, že všichni aktéři z téhle knihy byli neschopní trotlové, kterým se nic nedaří. :-)

Ze života prababiček Milé, půvabné vyprávění o starých časech našich pra (i prapra)rodičů. Místy trochu chaotické a nepřehledné, ale poučné. Spíše naučná literatura s ukázkami knižních děl /Javořická, Pittnerová, Herrmann).

Pohřbení Další z thrillerů, které mají zajímavý námět. Jen autorka udělala jednu velkou chybu - smíchala napětí a romantiku dohromady, a to téhle knize vážně nesluší.

Osm Asi nejsem jediná, kdo se těšil na nový román Radky Třeštíkové. Já byla nadšená, její styl psaní se mi hodně líbí. Miluju ta dlouhá, zamotaná souvětí, myslím, že k autorce neodmyslitelně patří. Taky se mi líbilo, že hlavní postavy nejsou prvoplánově sympatické. Více v recenzi.

Ví o tobě Wau!!! Tohle bylo.... hodně zvláštní. Mrazivé, děsivé, na hlavních postavách bylo něco divného, ale pořád mě to nutilo číst dál. Šokující vyústění. Vypsala jsem se v recenzi.

Stopy v krvi Zajímavý námět s rodokmenem, více dějových linek. Knihu napsal muž, ale mně jeho styl připadal jako od Barbary Erskinové, super.

Podivná hra Super, přečteno na jeden zátah. Docela děsivé téma, člověk aby se bál moderních technologií. :) Autorce je vyčítáno, že příliš podrobně popisuje běžný život české domácnosti, mně to ale nevadilo, naopak. Aspoň člověk ví, že v tom není sám. :-D

Tam, kde ji našli Skvěle napsaný psychothriller s propracovaným dějem, jehož nitky vedou do hluboké minulosti hrdinů. Vyprávěn z pohledu tří různých hrdinek, které toho mají společného víc, než by chtěly (a ví).

Dcera někoho jiného Další psychothriller (no kolik jsem jich tento měsíc přečetla???), ale nebyl až tak dobrý, dost jsem se v něm ztrácela.

Hlídači Tak tady jsem si rozšířila čtenářský obzor. Zajímavé téma (UFO) sepsáno v čtivý román. Více v recenzi.

Dlouhé noci v cizím světě Nepříliš obsáhlý román o dospívání třináctileté dívenky v roce 1990 na americkém venkově. Psáno dost poeticky. Možná si to vychutnáte, možná vás to neosloví, právě díky tomu zvláštnímu stylu. Recenze tady.

Láska v prachu hvězd Po delší době YA, která mě vzala za srdce. To bylo...krásné, nádherné, úžasné, něžné, treskutě vtipné i smutné. Mohla bych být matkou hlavních hrdinů, ale i tak se mi to líbilo.

Má ji rád, nemá ji rád Tak to byla super psychojízda. Pohrávání kočky s myší. Už jsem myslela, že jako vím, aby mě autorka totálně rozsekala. S. J. Bolton prostě umí

Život je nádherný Opět skvělá, hodně osobní zpověď. Mám ráda deníky, mám ráda styl Terezy Boučkové, a byla jsem zvědavá, jak žije v současné době. Takže jsem si čtení užila. A že není veselé? Život někdy není peříčko a já oceňuju, že se autorka nebojí psát ani o nelehkých záležitostech.

Ve tvých očích Typická sparksovka, neurazí, ale taky už nepřináší nic nového ani originálního. Ale nevadí, jako oddechovka výborné. Akorát ten název je dost děsný, takový laciný.

Tak to je pro červen vše. Snad si najdete své letní dovolenkové knižní favority.






Kniholéto,den první

Červencový TBR aneb co bych tento měsíc měla respektive chtěla přečíst.