středa 23. března 2016

Poledne u Tiffanyho

                                            


Jaká lampa by měla zdobit váš příbytek? Pokud milujete luxus a máte nějakou tu kačku na vyhazování, tak by to měla být ta od Tiffanyho, která byla ve své době žádaný produkt. Vlastně i dnes jich najdete nepřeberné množství. Kdo však navrhl originál? Byl to sám Tiffany? Až po letech se zjistilo, že návrh pochází z rukou Clary Wolcottové, nenápadné a skromné mladé ženy, která jednoho dne zaklepala u dveří Tiffanyho kanceláře...

Píše se rok 1888 a Clara spolu se svou sestrou Josie kráčí Manhattanem vstříc své nové práci. Clara doufá, že uspěje u Tiffanyho jako designérka a Josie se ráda přiučí novým věcem.
Jenže společnost na konci 19. století není vůči ženám příliš tolerantní. Podle tehdejších pravidel jim nepřísluší pracovat, ale vdát se a vychovávat děti. Clara si musí svou cestičku vyšlapat a tvrdě za to platí. Veškerý volný čas věnuje práci, pod kterou nesmí být podepsaná. Navíc se do ní její zaměstnavatel zamiloval a Clařin nezájem pro něj není překážkou.
Clara je ovšem houževnatá žena, která si jde za svým snem bez ohledu na to, jak těžké to pro ni bude.
A opravdu to vůbec nemá jednoduché. Dočká se úspěchu i osudové lásky?

Velkou oporou je Claře rodina. Sestru Josie má u sebe, s matkou a ostatními sestrami si pravidelně píše. Navzájem se informují o všem, co se v jejich životech událo. Právě tyto dopisy, které si ženy Woolcotovy mezi sebou píší, román skvěle doplňují. Součástí jsou také deníkové zápisky Louise Tiffanyho, ve kterých se svěřuje se svou vášní ke Claře. Román je o to víc autentičtější a vy si můžete udělat o hrdinech obrázek sami. Věřte, že Louis Tiffany, byť oplývá bohatstvím, si příliš mnoho vašich sympatií nezíská. Kdo by si taky oblíbil ješitného cholerika s násilnými sklony?

Román Poledne u Tiffanyho je nádherný román, do kterého se okamžitě zamilujete. Čte se lehce, vklouznete do něj jako do oblíbených papučí. 
Je to barvitý příběh plný emocí, lásky, vášně a umění. Přímo si říká o zfilmování. Zároveň podává pohled na životní úděl žen na přelomu 19. a 20. století.

Další skvělý příběh z edice životopisných knih, které vydává nakladatelství Metafora. Přímo vás nutí vyhledávat si další doplňující informace a fotografie k dané knize, takže si dále rozšiřujete své znalosti.

Tuhle povedenou edici s úžasnými knihami s ještě úžasnějšími obálkami vřele doporučuju!!!

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

sobota 19. března 2016

Jak jsme listovali


 Asi všichni víte, že Listování je název pro cyklus scénických čtení, ve kterých herci formou divadelního představení divákům představují  - co jiného než knihu.
V naší knihovně proběhlo několik představení, která se vždy setkala s nebývalým zájmem návštěvníků, jež se na Listování vždy rádi vracejí. Já jsem bohužel viděla vždy jen kousek, protože jsem jako naschvál měla službu.
Když jsem se dozvěděla, že aktuální Listování bude ve znamení Kafe a cigárka, s předstihem jsem si zamluvila ranní směnu, protože tohle jsem si nemohla nechat ujít. 
  
Takže v pondělí 7. března se v Literárním salónu naší knihovny konalo Listování, ve kterém herci Bára Jánová a Gustav Hašek představili knihu své kolegyně Marie Doležalové „Kafe a cigárko“.
Nemusím připomínat, že kniha vychází ze stejnojmenného blogu, v němž Marie Doležalová jedinečným způsobem přibližuje herecký svět. Ne nadarmo blog nese podtitul „Historky z hereckého podsvětí“.



Mě hlavně zajímalo - dá se kniha, která je složená z humorných příspěvků, jenž nemají v podstatě žádný děj, převést na divadelní prkna? Dá. A přímo geniálně. Přesvědčili nás o tom oba mladí talentovaní herci, kteří si hned získali přízeň publika.
Ve svých scénkách nám představili herecký svět z druhé strany. Dozvěděli jsme se, že natočit milostnou scénu není jen tak. Zvláště, vidí-li se herci úplně poprvé. Jak probíhá casting na vysněnou roli? A můžete herce něčím urazit? Když do svých scének zapojili i diváky, bylo o zábavu postaráno. Jeden náš čtenář byl tak skvělý, že by z fleku mohl zájezdovat s nimi :).



Když jsme prodávali lístky, spousta lidí cukla, protože mysleli, že přijede přímo Maru Doležalová, a hrát že bude Lukáš Hejlík. Ti, kteří se nechali přesvědčit, že Listování s knihou Kafe a cigárko stojí za to navštívit, i když v něm nehrají profláknutí herci, nelitovali.
Dostali pořádnou dávku netradičního humoru, kořeněnou šarmem a nadšením Báry Jánové a Gustava Haška, řečeného "Kevin". Oba do toho dali tolik energie, že jsme odcházeli nabití na celý týden.

pátek 18. března 2016

Matkou ze dne na den


Sophiin život sviští v pevně zajetých kolejích. Je plně oddaná své práci, miluje nakupování bot a v jejím bytě je místo akorát tak pro ni a kočku.
Jednoho dne se dozvídá šokující zprávu. Její kamarádka Carrie zahynula při autonehodě a Sophie se tak doslova ze dne na den stává opatrovnicí dvou malých holčiček, které po Carrie zůstaly.

Možná vám blesklo hlavou, že Sophie mohla tohle nečekané "dědictví" odmítnout. Kdysi dávno však dala své přítelkyni slib, že se o její dcery v případě potřeby postará. Sliby, i když dávno zapomenuté, se mají plnit. A nejen o Vánocích. Sophie tedy souhlasí, že se děvčátek ujme na pár týdnů, než se najde jejich ztracený otec.

Dokáže si úspěšná organizátorka společenských akcí a večírků poradit s malými holčičkami? Zvlášť, když je viděla jen párkrát, protože s Carrie se v posledních letech vídaly jen sporadicky?
Sophie na vlastní kůži pocítí, co to znamená, když se vám život obrátí doslova vzhůru nohama. Doposud byla zvyklá jen na vlastní pohodlí a luxus, který si dopřávala. Teď se musí věnovat Belle a Izzy a zároveň si zorganizovat čas tak, aby nezanedbávala práci.
Je vám jasné, že to nebude jen tak. Sophie se sice stará o kočku, ale děti? To je jiný level. Holčičky jsou šikovné, na Sophii si rychle zvykly, ale přece jen. Jsou jim tři a šest let a právě ztratily jedinou životní jistotu, kterou měly. A jsou to děti, kterým je jedno, že značková pohovka slouží jen k sezení. Chtějí své oblíbené cereálie, jídlo z Marks&Spencer neocení. No a nejvíc se jim líbí Sophiiny drahé boty a šminky.
Takže když se najde Louis, otec dívenek, který chce za Bellu a Izzy ihned převzít zodpovědnost, Sophii se uleví... Anebo ne? 

Rowan Coleman opět dokázala, že umí napsat příběh, který vás chytí za srdce. Ale nečekejte žádný laciný doják, který vás citově vyždímá. Dojemný je, to ano, zároveň taky plný humoru, byť tomu téma knihy až tak neodpovídá. Sledujeme proměnu trošku zhýčkané Sophie, která si uvědomí, že v životě existují i jiné věci než jen stoupající pracovní kariéra a luxusní boty. A že je možné milovat tak, až vás to bolí.
Román Matkou ze dne na den je o dětech, o vazbách mezi rodiči a jejich potomky. Lze je vybudovat, i když biologickými rodiči nejste?

Autorčin styl psaní je natolik čtivý a přesvědčivý, že se od knížky nebudete chtít odtrhnout. Rodinný příběh potěší příznivce oddechového čtení, kterému však nechybí nadhled a jemný humor. Díky tomu se Rowan Coleman řadí právem mezi pilotní autorky z edice Inteligentní romány pro inteligentní ženy.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)


čtvrtek 17. března 2016

Dobrodružství jako smysl života



Pamatujete si ještě Dívku, která spadla z nebe? Statečnou Marian Sutrovou, anglickou odbojářku, která působila ve Francii? Přestála zatčení gestapem i drsný pobyt v koncentračním táboře. A teď je zpátky.

Marian se po prožitých útrapách vrací zpátky do Anglie. Čeká ji rekonvalescence a zapojení do běžného života. Vůbec to nemá jednoduché. Zatímco Marianino okolí doufá, že se přizpůsobí a rychle zapomene, její hlava je plná vzpomínek na krušné chvíle. A vy to máte naservírováno se vší parádou. Asi budete chvílemi v ději tápat, stejně jako já, to než si zvyknete na autorův styl psaní. Míchá minulost a současnost, z letmých útržků vzpomínek tak získáváte obrázek o dívčině utrpení.

Marian se chvíli chová jako hodná holka. Vdá se za bývalého pilota Alexe Wallcotta, ale nezvládá nudnou šeď všedního života. Dozvuky druhé světové války pomalu mizí v dáli, ale nad světem visí nová hrozba – válka studená. Marian přijímá nabídku britské tajné vojenské organizace a stává se špiónkou.

V tu ránu se román, který se původně tvářil jako psychologický, mění ve slušný špionážní příběh plný atomových bomb, tajných operací a agentů. A taky mileneckých vztahů a sexu, čehož si půvabná špiónka užívá plnými doušky. Ale i pro ni platí, že co je v domě, není pro mě. Když osobní vztahy převálcují ty pracovní, je hned zaděláno na malér mezinárodní velikosti.

Simon Mawer je obdivuhodný spisovatel, jehož romány jsou neskutečně čtivé. Ať už v nich zabrousí do historie nebo zkoumá vědecký svět, vždy jsou zárukou, že se vám do rukou dostala kvalitní četba.
Patří sem i Provazochodkyně. Není jen sondou do života ženy, která se musí přizpůsobit měnící se době, ale také pohledem do světa tajných služeb, kam se normální smrtelník nikdy nedostane.

Musím přiznat, že Dívka, která spadla z nebe se mi z obou románů o Marian Sutrové líbila víc. Nic to však nemění nic na situaci, že Provazochodkyně jí slušně šlape na paty. No a já se už těším, až si od Simona Mawera zase něco přečtu.

pátek 11. března 2016

Poklady z naší knihovny


Průběžně obalujeme knihy ze skladu, kde jsou i takové vzácné kousky. S těmi jsem zacházela obzvlášť opatrně (jako bych ty ostatní týrala, co??? :-D)





pondělí 7. března 2016

Už zase... :-)


Už zase jsem vlezla do Levných knih. Nikdy nemůžu odolat.
Jarmark marnosti je ještě loňská záležitost (vydyndáno v prosinci k svátku). Těšila jsem se, že si ji přečtu přes Vánoce, je to takové to "hutné" zimní čtení. No nedostalo se na ni, takže čeká na dlouhé letní noci.

Další kousky jsem koupila minulý týden:

Starosta casterbridgeský je klasika od Thomase Hardyho. Četla jsem ji už kdysi před lety a ráda se k ní vrátím. Styl jeho psaní se mi líbí.

Astin deník je kniha, které bych si tam málem nevšimla. Napsala ji Barbara Vineová. Jestli je vám jméno trochu povědomé, možná jste jej zachytili v souvislosti s Ruth Rendellovou, je to totiž její pseudonym. Pro mě záruka skvělého psychologického románu.

Lahůdka na konec - to je Evropa v rodině. Popisuje osudy aristokratů z Pobaltí v průběhu 20. století. Mám takové memoáry ráda a pro Pobaltí mám slabost.

A než příště zabrousím do Levných knih, plácněte mě někdo přes ruku :-).