pátek 26. února 2016

Síla mateřské lásky překoná i hluboká tajemství

Jak hluboké jsou kořeny mateřské lásky? O tom vypráví nádherný román australské spisovatelky Sally Hepworthové. Přibližuje osudy tří generací žen, třech porodních bab, které jsou vzájemně spjaty rodinnými pouty. Jsou ale dostatečně pevná, aby unesla tajemství, jenž výrazně ovlivní jejich životy?

Neva Bradleyová je nejmladší z této trojice. Tak jako její matka Grace a babička Floss i ona pomáhá rodičkám přivádět jejich děti na svět. Zanedlouho sama rozšíří řady novopečených matek. Neva se snaží před kolegy i rodinou těhotenství tajit, stejně jako totožnost otce, s čímž se nechce smířit její matka. Grace totiž vyrůstala bez něj a nechce, aby její vnouče potkalo totéž.


Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor


(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

středa 24. února 2016

P. S.


S fejetony Ani Geislerové jsem se poprvé setkala v časopise o módě. Četla jsem je velmi ráda, bavily mě a občas jsem se v nich dokonce poznala. Přiznávám dobrovolně, že jsem se vlastně na ten časopis těšila hlavně kvůli nim. Jsem ráda, že dostaly knižní podobu a já si je mohla užít hezky pohromadě.

Aňa Geislerová je úspěšná ve všem, co dělá. Ať už je to herecká profese, byznys, nebo mateřství. Je skvělou dcerou a sestrou, rodina je pro ni nejvíc. Právě o manželství, přátelství i rodinných vazbách Aňa Geislerová píše. Tak jak to vidí a cítí. Vesele i vážně. 

Kniha zabírá pět let v životě Ani Geislerové. Během nich dává všanc své nejnitěrnější pocity a nálady, takže máte možnost poznat ji takovou, jaká vlastně doopravdy je. Máte-li pečlivě nastudovaný bulvár a čekáte, že vám Aňa objasní některé taje a záhady, které ji obestírají, jste tady špatně. Ona sama určuje, kam vás pustí. A vy zjistíte, že i přes svou masku nepřístupné a odtažité osoby, je to fajn ženská. Je stejná jako vy nebo já. Trápí ji větší boky (ale Aňo, to kecáš!!!), má celulitidu, řeší běžné maminkovské problémy. No fakt, tyhle "lidské" radosti a strasti trápí i slavné osobnosti, a vám toto zjištění utkví v paměti asi nejvíc.
Aňa taky hodně přemýšlí. O životě, smrti nebo lásce. Překvapilo mě, když jsem zjistila, že se moje myšlenky podobají těm jejím.

Musím říct, že mě Aňa Geislerová dostala do kolen. Líbí se mi styl jejího psaní, má lehkou ruku, člověk by řekl, že slova jen tak sype z rukávu. A vůbec... prostě se to četlo samo. Fakt. Za jeden večer. Až mi bylo líto, že už otáčím na poslední stránku. 

Ráda bych se ještě zaměřila na vizuální stránku knihy. Musím říct, že tak krásnou knihu jsem už dlouho neviděla. Grafická podoba je opravdu luxusní. Ilustrace jsou od Aniny sestry Lely. Jsou velmi jemné, vypracované do detailů a fejetonům dodávají ten správný šmrnc. Tahle knížka je děsně sexy, půvabná a šarmantní. Stejně jako její autorka. 
Stane se ozdobou vaší knihovny (knížka, pochopitelně :-)) a věnujete-li ji jako dárek, nesáhnete vedle.


P. S. Je to taky o jídle, hlavně o meruňkové marmeládě. Nezapomeňte si ji ke knížce pořídit, po přečtení na ni budete mít velkou chuť.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský)




pondělí 22. února 2016

Jít za štěstím



Někdy je třeba změnit lokál. Třeba když víte, že vám tam, kde žijete, pšenka moc nepokvete. Irka Eilis se vydává hledat štěstí do Ameriky. Podaří se jí začít nový život daleko od domova a svých nejbližších?


Eilis Laceyová žije s matkou a sestrou Rose v Irsku. Píší se padesátá léta dvacátého století a pro Eilis je těžké najít si zaměstnání, i když chvíli pracuje v obchodě, jemuž pevnou rukou vládne despotická majitelka. Když už to vypadá, že Eilis uvízne v začarovaném kruhu, přichází otec Flood, katolický kněz, a nabízí jí šanci na nový život. Má to jednu podmínku – Eilis musí opustit rodinu a vydat se za oceán. Nebude první ani poslední, její bratři žijí v Anglii, kde si našli práci. Amerika je sice o kus dál, ale nabízí Eilis možnosti, o jakých se jí v Irsku ani nesnilo.



Já osobně se taky hodně těším na film:



(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

pátek 19. února 2016

Dneska asi nebudu spát...

Přišli k nám dva asi dvanáctiletí kluci. Donesli si pastelky, poprosili o papíry a šli si do odpočinkové místnosti kreslit. KRESLIT. V dnešní době a v jejich věku. Je to něco úžasného, já se na ně chodím dívat jako na přírodní úkaz. :-)


středa 3. února 2016

Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala


Romanticky laděný příběh s humornými prvky vypráví o první lásce Holly a Alexe. Ti dva se znají od dětství, ale nikdy nepřekročili hranici přátelství, byť si to oba v koutku duše přáli. A když se na samém prahu dospělosti jejich životní cesty rozdělí, zůstává mezi nimi mnoho nevyřčeného. Holly se stěhuje do Londýna a Alex zůstává v rodném městečku, kde učí na místní škole. Osud si rád se svými ovečkami zahrává a nejinak je tomu i u Alexe a Holly. 

Po letech Alex zjišťuje, že by si rád profesně vyzkoušel něco jiného a odchází učit do Londýna. Skvělá příležitost potkat dávnou kamarádku, zajít na kávu a zjistit, co je u ní nového. A co to znamená pro Holly? Zrovna prožívá tajný milostný vztah se svým šéfem. Je do něj zaláskovaná až po uši, ale není si jistá, jestli to její milenec vidí taky tak.
U Alexe hledá přátelskou radu a porozumění. Nabízí se otázka – může být vztah mezi mužem a ženou ryze kamarádský? Nebo jej bude jako červ jablko nahlodávat láska?

Asi už tušíte, kam a kudy to všechno povede. Vždyť ta romantika z anotace kape tak, až se vám od té sladkosti lepí stránky. :-). Ale i přesto - proč si někdy neodpočinout od náročného zaměstnání, hektického života nebo kupy severských detektivek právě u takového příběhu? Nebojte se, kniha nezabředává do červené knihovny, udržuje si humor, vtip a šarm britských komedií, ke kterým je přirovnávána.

Současnost se střídá s minulostí, díky níž máte možnost připomenout si, jaká byla devadesátá léta. Pokud jste, stejně jako já, v této době prožívali svá bujará mladistvá léta, bude to pro vás milá připomínka doby jen nedávno minulé, do níž se můžete s našimi hrdiny na chvíli vrátit.

úterý 2. února 2016

Kafe a cigárko


Herecký svět měl  vždycky příchuť exotiky. Hlavně pro nás, "obyčejné lidi", kteří si na něj můžou sáhnout jen zprostředkovaně. Jednou z možností je blog mladé herečky Marie Doležalové.
Asi vám automaticky naskočila představa hloupoučké Saši z komediálního sitcomu Comeback. Ano, autorkou je představitelka zmiňované hrdinky, ale ve skutečnosti má do ní hodně daleko. Srší šarmem, vtipem a především jedinečným humorem.

Právě z touhy po psaní se zrodil veleúspěšný blog, který nese název Kafe a cigárko. Marie Doležalová v něm každý čtvrtek svým čtenářům a příznivcům přináší pohled do hereckého světa. Autorka je založením introvert a svými vtipnými postřehy tak dala průchod všemu, co se jí honí hlavou, všemu, co chtěla sdělit světu.  

Maruščiny sondy do hlubin hercovy duše jsou humorné a svěží. Mysleli jste si, že herectví je procházka růžovým sadem? Že stačí jen svůdně mrknout, uronit slzu, dramaticky si dupnout nohou a políbit Bradleyho Coopera, Michaela Fassbendera nebo Vojtu Dyka? (Pořadí je na vás). Tak jednoduché to tedy není. Kafe a cigárko vám ukáže, jak to doopravdy chodí na konkursech, jak nejlépe zapadnout v divadelní šatně, kde vás jako eléva moc neberou, objasní vám, jestli herečky spí s režiséry. Panuje mezi herečkami přátelství nebo rivalita? I na to dostanete třeskutě vtipnou odpověď. Po přečtení Kafe a cigárka vám zůstane permanentní úsměv na tváři a touha poznat herecké zákulisí na vlastní oči.
Buďme realisté - to druhé se vám asi nesplní, naštěstí je tady tahle knížka a internetový blog, kam můžete dle libosti nakukovat.

Kromě toho, že knižní Kafe a cigárko můžete číst libovolně na přeskáčku, protože jednotlivé příspěvky na sebe nenavazují, oceníte i grafickou stránku. Zvláštní formát vám sice bude z knihovničky "trčet", ale to vůbec nevadí, aspoň si ji všichni všimnou. Modrá barva jí neskutečně sluší, stejně jako ilustrace, protože vtipné texty potřebují vtipné obrázky. Kreslíř Honza Hofman dokonale vystihl pointu a já někdy nevěděla, jestli mě více baví text nebo obrázek.

Marušku Doležalovou podezírám z jedné věci. Když si šla k múzám pro políbení a k sudičkám pro talent, nepochybně odhodila svou masku něžné introvertky a drala se dopředu hlava nehlava. A víte co? Udělala dobře. Napsala, pobavila, zvítězila (Magnesia Litera) a mně nezbývá než jí přát, aby z tohoto skvěle rozjetého vlaku hned tak nevystoupila.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Když herečky píšou


Sešly se u mě dvě skvělé holky... S oběma bych šla na kafe, s jednou se smála a s druhou filozofovala o životě.