Když si chcete vybojovat lásku, musíte jít někdy proti osudu. Stejně jako Klára Wiecková, která se zamilovala do Roberta Schumanna. Vztah si vydobyli navzdory odporu Klářina otce a věřili, že jsou jeden pro druhého tím pravým.
Klára Schumannová je už dáma v letech, když začíná vyprávět krásný, leč bolestný příběh. Obklopena dětmi a vnoučaty vzpomíná na milovaného manžela.
Robert Schumann se do své budoucí ženy zamiloval, když jí bylo pouhých patnáct let. U jejího otce se učil hudbě a mladičká dívka, která byla nadějná klavíristka mu učarovala. Riskovala hněv otce, který dokonce vyvolal soudní při ohledně jejich vztahu a také se vzdala kariéry špičkové pianistky, kterou pro ni naplánoval.
Taková láska musí vydržet navěky, chtělo by se říct. Ale osud často mívá své vlastní plány.
Schumannovi se mají velmi rádi i přes rozdílné názory na kariéru Kláry. Zatímco ona touží věnovat se hudbě naplno, Robert má pocit, že by měla zůstat doma a starat se pouze o rodinu, která se utěšeně rozrůstá.
Robertovo skládání je zpočátku úspěšné. Postupem času však upadá do depresí. Ve svém životě se musel vyrovnat se smrtí mnoha svých blízkých, což ho zlomilo. Pak už ani jeho hudba nebyla taková jako dřív, lidé jí nerozuměli. Vymodlené manželství Kláry a Roberta nakonec rozděluje ústav, do kterého je psychicky nemocný skladatel umístěn. Z něj ve vzpomínkách promlouvá ke čtenářům a zejména ke své milované ženě.
Musím říct, že mě tenhle křehký příběh plný lásky a hudby vtáhl a pohltil. Dojímala jsem se nad osudy manželů Schumannových, jimž osud tak nepřál.
Příběh sepsala jejich pravnučka, pro kterou to bylo takřka životní poslání. A na knize si dala opravdu záležet a svým prarodičům tak dokázala vdechnout autentičnost. Je vám líto Roberta, který je zavřený v ústavu a jeho lékař brání rodině v návštěvách v domnění, že mu tím pomůže. Bohužel zapříčinil to, že Klára svého muže už nikdy neviděla.
Překvapilo mě, když jsem se dočetla, že rodinným přítelem Schumannových byl proslulý hudební skladatel Johannes Brahms. Znám jeho skladby, které se mi líbí pro svou slavnostní atmosféru a vždy jsem si ho představovala jako vážného pána. V tomto příběhu je to muž z masa a kostí, který byl Kláře oporou (zjevně toužil být něčím víc) a pomáhal jí, když byl Robert v sanatoriu.
Životopisný román Hudba pro Kláru je i přes vážný námět příjemným čtením, které vás přenese do úžasného světa hudby. Zároveň se jedná o další z výborných beletrizovaných životopisů vydávaných nakladatelstvím Metafora, které poutají nejen atraktivním obsahem, ale také úžasnými obálkami. Ani tahle není výjimkou.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)
Žádné komentáře:
Okomentovat