pátek 6. března 2015

Mrs. Poe



Báseň Havran, kterou napsal americký spisovatel Edgar Allan Poe, je nám všem dobře známá. Je součástí seznamu doporučené četby už léta letoucí (ano, i já ji v rámci literatury četla). Její autor je také znám jako mistr horroru, jehož povídky si získaly pozornost milovníků tajemna a hrůzy.

V roce 1845 se stává středem pozornosti právě kvůli Havranovi, jehož refrén "Nikdy více - nevermore!" si pobrukuje americká společnost napříč generacemi.
Je zván na různé literární večírky, kde se po něm doslova sápají ženy a chtějí, aby jim recitoval Havrana.
Na jednom večírku se spisovatel setká s básnířkou Frances Osgoodovou, do které se zamiluje.
Prostřednictvím Frances je čtenářům celý příběh vyprávěn...

Frances je vdaná za bohémského malíře Samuela, který s oblibou věnuje pozornost jiným ženám. Zatímco on tráví volný čas mimo New York, Frances s malými dcerkami nachází útočiště u své přítelkyně.
Měla by psát, ale má jakýsi tvůrčí blok způsobený neblahou životní situací.
Když se na jednom literárním večírků setká s charismatickým spisovatelem, přeskočí mezi nimi jiskra.
I Edgar je ženatý, a to se svou sestřenicí, která trpí souchotinami. Vypadá to, že zakázaný vztah nemá šanci. Tehdejší puritánská společnost by si na obou pořádně zgustla. I když se Frances lásce brání, je to silnější než ona...

Potud by se dal příběh brát jako milostná romance dvou lidí, kterým doba a společnost nepřeje. Když však do děje vstupuje mladičká manželka Edgara Allana Poea, Virginie, máte pocit, že čtete jednu z jeho povídek. 
S její postavou do děje přichází tajemno a nejistota. Virginie touží po přátelství s Frances a neustále ji zve na návštěvy. Básnířka má ale pocit, že je vystavována situacím, které ohrožují její život. Je něčeho takového křehká Virginie vůbec schopná?

Kromě zapovězené lásky román přináší pohled na newyorskou společnost poloviny 19. století. Doba, kdy navenek byli všichni upjatí, ale uvnitř to vřelo emocemi a vášněmi.
Autorka dokázala skvěle vystihnout atmosféru, která v té době panovala, jakož i povahové vlastnosti hlavních hrdinů. Křehká a citlivá Frances, trochu nabubřelý Poe, jakož i jeho nevyzpytatelná žena Virginie, ti všichni předvádějí pestrou škálu pocitů.

Kniha se díky Francesině vyprávění v první osobě a barvitým dialogům čte jedním dechem a zaujme milovníky romancí, jakož i příznivce literatury a historie.
Knížka mě zaujala nejen příběhem zakázané lásky, ale také vkusnou obálkou, která upoutá na první pohled.
Skutečnost nebo fikce? Jak to bylo doopravdy mezi Frances a Edgarem? To se už asi nikdy nedozvíme, ale alespoň si o tom můžeme přečíst v tomhle mimořádně čtivém románu.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)


Karel IV - Tajný deník


Život Karla IV, našeho nejznámějšího panovníka, byl zmapován již mnohokrát. Všichni známe oficiální informace a data, která nám byla do hlavy vtloukána v hodinách dějepisu. Jaký byl však Karel IV v soukromí? Jak se choval ke svým manželkám? Miloval je vůbec nebo pro něj byly jen prostředkem jak upevnit politickou moc?

Tajný deník už svým přídomkem napovídá, že měl být zcela soukromou záležitostí Karla IV. To by ale nesměl být nalezen. :)
Deníku se panovník svěřoval se vzpomínkami na dětství a rodiče, na své ženy, které miloval a jejichž smrti vždycky želel, i když se musel v zájmu země vždy znovu oženit.
V zápiscích se věnoval i svému synkovi Václavovi IV, pozdějšímu českému a římskému králi.

Tento deník ukazuje čtenářům Karla IV nejen jako panovníka, který byl zcela oddán své vlasti, ale také jako milujícího manžela a otce. Popisuje jeho nejniternější myšlenky, které by jen tak někomu nesvěřil. Zároveň je tento deník také připomenutím doby minulé, se vším, co k ní patřilo. 

I přestože se jedná o fiktivní deník, stojí za přečtení. Třeba to tak opravdu bylo :).

pondělí 2. března 2015

Když je láska slepá


Žili byli dva, kteří se měli rádi. Z té velké lásky se jim narodila dcera a všichni spokojeně žili, dokud neumřeli. Tak by mohla začít moderní pohádka, příběh dvou lidí, které spojila láska. Ale skutečný život se pohádce zdaleka nepodobá.
I Alia, hrdinka románu Když je láska slepá, prožívá něco podobného. Před lety se zamilovala do muzikanta Leandera, se kterým začala žít. Když se jim narodila dcerka Katie, myslela, že má lásku svého muže jistou.
Za manželku si ji sice nevzal, ponechal si i vlastní byt (tak to u umělců chodívá), ale i přesto tvořili harmonický pár.

Jak už to ale bývá, jen láska k životu nestačí. Zatímco Leander jede bez omezení ve vlastních kolejích, Alia kromě rodiny musí zvládat i školu, kterou začala studovat dálkově.
Připravuje se na zkoušky a kromě malé Katie nemá na nic víc energii. Milostný život jde stranou, což zase nelibě nese Leander. Jak tahle patová situace může skončit?
Kdo tipoval, že se bohémský muzikant zakouká do jiné, ten trefil do černého. Alia se musí vypořádat s Leanderovou nevěrou, která otřásla jejím životem. Doufala, že je to jen chvilková záležitost, ale Leander boří její vysněný svět tím, že chce bydlet se svou novou přítelkyní. 
Ve stejné době se do domu, kde Alia žije, stěhuje nový soused, ajťák Kolja, který na první pohled vypadá jako morous, ale díky němu Alia pomalu překonává svou bolest. Když už to vypadá, že se ze zklamání dostala, Leander se chce vrátit zpátky...

Název evokuje pořádnou sladkobolnou romanci, u které by měla ukápnout pořádná slza. Tak to ale není, tento román je sice protkán milostným příběhem, ale sladkobolný vůbec není. Z pohledu Alii sledujeme nejen současnou dějovou linii, která se zabývá rozpadem vztahu, ale také minulost. Tato část přibližuje dobu, kdy se Alia s Leanderem seznámila. Mně osobně se ti dva k sobě vůbec nehodili, Leanderovi jsem za celou knihu nevěřila ani dobrý den, Alia se chovala dost dětinsky a z části si za vzniklou situaci mohla sama (můj osobní názor :-)).

Román zabývající se tématem nevěry, která může potkat kohokoli z nás, zaujme především ženy, které čtou rády příběhy, se kterými se mohou ztotožnit, jimž nechybí špetka nezbytného humoru, bez kterého to v životě nejde.


(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host)