středa 28. ledna 2015

Tak kopni do tý bedny.... :-)

V prosinci jsme byli nakupovat knihy v ostravském Kosmasu. Nakupily se peníze a bylo je třeba smysluplně utratit. Jak jinak v knihovně než za knihy, že?
Nákupy jsem si užívala, přehrabovala se v regálech, vybírala a občas i odpovídala na dotazy zákazníků, kteří si mě pletli s personálem Kosmasu :). Tedy nejen mě, ale i ostatní kolegyně, se kterými jsme tam byly.

Knih bylo opravdu požehnaně a nezbývalo než čekat, až se zpracují. Aby to bylo rychle, protože to byl opravdu mimořádný kauf, chodili jsme pomáhat i my z provozu. Aspoň jsme si, kromě nám už známého a používaného balení knih, vyzkoušely i jejich razítkování, rozdělování podle toho, kam přijdou a podobné úkony, ke kterým se my, co sloužíme za pultem, běžně nedostaneme.

Chodily jsme s holkama okukovat, co nás vlastně čeká a nemohly jsme se už dočkat. Včera jsme si konečně naši nálož dovezly a začaly zpracovávat zase "po našem" - což znamená kontrolu s dodacími listy, olepení podle žánrů, výběr pro zpracování do naší databáze a samozřejmě nezbytné listování, očmuchávání a prohlížení.

Musela jsem to vyfotit a sdílet. A to prý ještě zdaleka není všechno, za čtrnáct dní repete!!! 

Na první pohled to asi tak nevypadá, ale bedny byly opravdu narvány až na doraz.

Mata Hari


Mata Hari. Jméno, které aspoň jednou slyšela většina lidí. Slovní spojení v malajštině znamená "oko svítání" a v hindštině zase "matka boží". Jako svůj pseudonym si ho zvolila jedna  z nejznámějších tanečnic na světě, která se neblaze proslavila také jako dvojí špiónka, za což zaplatila nejvyšší možnou cenu.
Její životní příběh vylíčila spisovatelka Anne Braganceová ve stejnojmenné knize.

Mata Hari se narodila jako Margaretha Gertruda Zelleová do rodiny obchodníka s klobouky. Poměrně pěkné dětství ale záhy končí, když otec zkrachuje a matka umírá. Margaretha začne studovat, ale víc ji zajímá, jak dosáhnout samostatného a hlavně pohodlného života.
Vdává se za vojenského důstojníka, porodí mu dvě děti. Krátké štěstí je střídáno velkou tragédií, když manželům umírá maličký syn. Rozpad manželství je nevyhnutelný. Margaretha opouští manžela i dceru a vydává se vstříc nové etapě svého žití, plné mužů a dobrodružství, tak jak si to vždycky přála. Cílovou destinací je Paříž, kde se chce věnovat tanci.

Aby si umocnila pozici v tvrdém uměleckém světě, svůj skutečný životopis opřádá smyšlenými legendami, kterými okouzlí tehdejší společnost. Margaretha si volí svůj proslulý pseudonym a jako Mata Hari si podmaní taneční pódia pařížských divadel i náruče roztoužených mužů. Nebojí se získávat jejich peníze ke svému prospěchu a blahobytu. 

Když se stává dvojí špiónkou, jak na straně Francie, tak i Německa, podřezává si pod sebou pomyslnou větev a padá strmým pádem dolů jak v kariéře tak i v osobním životě. Tragické završení krátkého, ale o to víc intenzivního života krásné tanečnice, je tak nevyhnutelné...

Román je velmi čtivý, pohybuje se na pomezí dokumentu a beletrie. Pokud jste stejně jako já o Matě Hari neměli doposud žádné bližší informace, kniha vám je podává jako na podnose. Jen mi chyběly fotografie, které se k tomuto zpracování hodily, aby člověk nemusel pátrat na internetu. Autorka totiž popisuje nejen okouzlující vzhled a šarm tanečnice, ale také její postupný úpadek, když byla vězněna za špionáž. Díky fotkám by tak vynikl kontrast mezi rozdílnými životními etapami Mata Hari.
Hrdinka mi jako taková k srdci nepřirostla. Nelíbil se mi její životní styl ani přístup k lidem, kterými podle libosti manipulovala ku prospěchu svému. Působila na mě jako sobecká osoba, která neváhala opustit jedinou dceru, ke které si pak už jen těžko hledala vztah. Na druhou stranu je kniha vylíčením zajímavého a pestrého osudu jedné legendy. Vždyť nikdo nejsme dokonalí.

Knihu určitě ocení  milovníci zajímavých biografií, které nepapouškují všem dobře známá data, ale nabízí nezaujatý pohled na známé osobnosti, u nichž stojí za to, dozvědět se něco více o jejich životech.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)







středa 21. ledna 2015

100 dní štěstí



Lucio Battistini žije s manželkou a dětmi ve slunné Itálii. Pracuje jako trenér ve fitcentru a zároveň trénuje studentské mužstvo vodních pólistů. Životem proplouvá vcelku bezstarostně, obklopen milující rodinou a přáteli, až do dne, kdy se dozví šokující zprávu o svém zdravotním stavu.
Děsivá prognóza zní: maximálně sto dní života, bohužel se víc nedá dělat. Co asi člověka v takové chvíli napadne? Doktoři doporučují dát si do pořádku všechny své osobní věci, vyřídit papírování, věnovat se svým blízkým. Ale jde to vůbec?

Lucio se rozhodne, že si zbývající čas užije s rodinou a přáteli, pokusí se usmířit s manželkou, kterou jen nedávno před tím podvedl. Ona ho za to vyhodila z domu a nevypadá to, že by se dala obměkčit zbraní nejtěžšího kalibru jakou rakovina bezesporu je.
100 dní.. Jak rychle budou Luciovi utíkat? Podaří se mu dát dohromady, co zpackal?

100 dní štěstí je lehce cynickým, ale přesto úsměvným příběhem o lásce k životu, o osudových rozhodnutích, který čtenáře přinutí k zamyšlení. Knížka je napsána velmi čtivě, z pohledu hlavního hrdiny, jehož pocity, nálady, frustrace máme přímo z první ruky. Bojíte se přemíry sladkobolné sentimentality? Není třeba. Lucio je chlap, kterému nadhled není cizí a tak při čtení střídáte slzy a smích.

P. S. Když jsem knihu poprvé zahlédla v knihkupectví aniž bych četla anotaci, myslela jsem, že se jedná o literárně zpracované autorovy zážitky z pobytu na italském venkově, tak na mě zapůsobila nádherná obálka. :-)

Vánoční nálož


Po Vánocích už sice není ani vidu ani slechu, leden má za sebou větší půlku, pořádná zima v nedohlednu a já se teprve teď dostávám k tomu, abych vám představila své vánoční knižní přírůstky. Jsem na ně náležitě pyšná a neodradily mě ani dobře míněné rady, abych si knížky nekupovala, že je nebudu mít kam dávat :).

Koupit si knížku je pro mě svátek. Protože pracuju v knihovně, mám ke svým oblíbeným kouskům, jakož i k novinkám přístup, takže je jasné, že většina mého přečteného repertoáru pochází právě z knihovny. Ale jsou knihy, které ve fondu nemáme, a já vím, že bych si je chtěla přečíst, takže když se nabídne skvělá příležitost, abych si je pořídila za dobrou cenu, nemám důvod váhat.

Když člověk zabrousí do Levných knih, nestačí se někdy divit. Tolik skvělých knížek za opravdu lidové ceny. Neváhala jsem si tam pořídit Ježíška pro sebe i naše mamky a pak si tam ještě nakoupila po Vánocích.

Z knížek jsem moc nadšená, zatím jsem ve stádiu, kdy si je jen prohlížím a listuju v nich. Jsem moc ráda, že se mi podařilo sehnat Dopisy malých žen a Sny o vůni citrónů, po kterých jsem vždycky v knihkupectví pokukovala. Ani ostatní nemůžu nechat stranou a už se těším, až se začtu.









Ve Stříbrné zátoce lidé milují i zachraňují velryby




Román Stříbrná zátoka čtenáře zavádí do Austrálie, kde v místní zátoce žijí lidé, těsně spjati s mořem. Kathleen, které je sedmdesát šest let, provozuje malý hotýlek.
Její neteř Lisa provází turisty na výletní lodi. Spolu s malou dcerou Hannah se ke Kathleen přestěhovaly z Anglie. Hannah miluje moře, ale její matka jí zakazuje vstoupit na loď, protože má o ni strach. Lisa před světem skrývá bolestné tajemství, které jí brání začít nový život a oprostit se od minulosti.

Když do zátoky přijíždí Mike, vypadá to, že by mohl svou přítomností zklidnit vypjatou atmosféru, která v zátoce panuje. Ale kdo je vlastně Mike? Zpočátku to vypadá, že přijel na dovolenou. Později však vychází najevo šokující pravda. Mike zastupuje firmu, která se v zátoce chystá stavět luxusní letovisko. Jeho úkolem je prozkoumat plánovanou lokalitu, jíž je právě místo, kde se nachází Kathleenin hotel.
Všichni jsou zklamáni, hlavně malá Hannah, pro níž byl Mike kamarádem, a Lisa, která mu málem otevřela své srdce. Ale nic není jen černé a bílé, všechno má svůj rub a líc. I hrdinové románu mají možnost změnit nejen chod plánovaných věcí, ale především sami sebe.


Jojo Moyes se řadí mezi oblíbené autorky romantických příběhů, které si získaly srdce čtenářů na celém světě. Ve svých knihách se zabývá nejen mezi lidskými vztahy, ale na paškál si bere i různé problémy, které život přináší. V románu Stříbrná zátoka je to soulad mezi lidmi a přírodou, místní lidé se snaží zachránit velryby ohrožené bludnými sítěmi a zároveň bojují s obří stavební společností, jejíž projekt by zničil malebnou oblast zátoky.
Kathleen, Lisa, Hannah i Mike jsou vypravěči jednotlivých kapitol, máme tak možnost sledovat jejich myšlenkové pochody a poznat je blíž. Hlavně Mike v průběhu děje projde výraznou charakterovou proměnou.

Když jsem knížku začala číst, trochu jsem se bála, že mě námět nebude bavit, jakkoli mám knihy Jojo Moyes ráda. Trochu ve mně evokoval klasické příběhy jako je Bílá velryba nebo Stařec a moře. Z omylu jsem byla rychle vyvedena a užila si četbu výborně napsaného společenského románu, který ocení čtenářky (a snad i čtenáři ), jimž jsou blízké příběhy ze života obyčejných lidí, s romantickým nádechem.


(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

úterý 20. ledna 2015

Evita


Eva Perónová. Žena, která se nenarodila se stříbrnou lžičkou v ústech, ale musela si ji tvrdě vybojovat. Dodnes její osudy fascinují svět, inspirují filmaře i spisovatele. Jeden z nich, Marcos Aguinis, přichází s knihou, která se dá považovat jak za biografii, tak za román. Autor nechává v této knize promlouvat přímo Evitu. 
Eva Duarte se narodila v roce 1919 jako nemanželské dítě. Vyrůstala v chudobném venkovském prostředí a už jako malá holka měla své sny a touhy. V patnácti letech projevila ohromnou ctižádostivost, když se jí podařilo přemluvit tehdy známého zpěváka Augustina Magaldiho, aby ji odvezl do Buenos Aires a  pomohl v kariéře herečky.
V argentinské metropoli, pod ochrannými křídly Magaldiho, Evita získává angažmá v divadle. Když se po čase rozcházejí, musí si mladá dívka pomoci jinak. Živí se jako modelka, zpěvačka a také účinkuje v rozhlase. Jednoho dne potkává charismatického politika Juana Peróna. Nejprve se stává jeho milenkou, posléze i manželkou. Po boku svého muže, pozdějšího argentinského prezidenta, se Evita angažuje v oblasti sociální politiky a má velký vliv nejen na manžela. Říkalo se, že je to vlastně ona, kdo tahal za nitky argentinské politiky. 

Možná vám to připadá jako pohádka o tom, jak chudé děvče ke štěstí přišlo. Z knihy se dozvíme, že cesta ke štěstí a úspěchů byla v Evitině případě velmi trnitá a vedla i přes postel. Když chyběly peníze, Evita trpěla hladem, což vedlo k podvýživě, takže pořád působila jako drobná dívenka. Možná si tím také zadělala na pozdější zdravotní problémy. Jak je známo, zemřela v pouhých třiatřiceti letech na rakovinu děložního čípku.

Atraktivita vyprávění spočívá právě ve způsobu, jakým je příběh čtenářům podán. Evita přichází ze záhrobí a své vyprávění začíná ve chvíli, kdy se účastní diplomatické mise ve Španělsku. Její zážitky z cesty jsou proloženy vzpomínkami na minulost. 
Jaká vlastně Eva Perón byla? Ctižádostivá žena, která jde přímo za svým cílem? Soucitná dáma v norkovém kožichu, která ze státní kasy podporovala chudé? V každém případě to byla zajímavá žena, která žila intenzivně a nadoraz.

O Evitě jsem už pár knížek četla a viděla i stejnojmenný film s Madonnou v hlavní roli. Zaujalo mě i toto zpracování, právě z výše uvedeného důvodu, kdy Evita promlouvá ke světu sama za sebe.
Jak zapůsobí na vás? 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)



úterý 13. ledna 2015

Zásnuby


Píše se rok 1948. Mladá reklamní textařka Frances má posledních pár hodin na to, aby vymyslela výstižný reklamní slogan k propagaci diamantů. Jak už to bývá /a mám to opravdu vyzkoušené/, nejlepší nápady přicházejí na poslední chvíli. "Diamanty jsou věčné" - tahle věta, nápad, který přišel doslova za pět minut dvanáct, se stal sloganem století.
A právě od něj se odvíjí příběh čtyř partnerských svazků.

Evelyn a Gerald jsou  manželé, jejichž vztah se zrodil z přátelství. Evelyn si v mládí prožila těžké životní chvíle, proto si pevného pouta se svým mužem váží. Přála by si, aby její syn prožil totéž se svou ženou. Když se dozví o synově chystaném rozvodu, je šokovaná i přesto, že se píšou 70. léta a společnost je, co se vztahů týče, dost benevolentní.
Delphine žije v Paříži a se svým o dost starším manželem vlastní obchod s hudebními nástroji. Má pocit, že ji v životě už nemůže nic překvapit, dokud nejde na pracovní večeři s mladým americkým muzikantem...
James pracuje jako záchranář. Snaží se zabezpečit rodinu, kterou nadevše miluje, ale moc se mu to nedaří. Jeho snem je věnovat manželce prsten s diamantem.
Kate by se nikdy v životě nevdala. Žije v partnerském vztahu s Danem, se kterým má dceru a nic jí nechybí. Diamant jako symbol lásky? V jejím případě určitě nikdy! Jak se postaví k tradicím na svatbě svého bratrance? Paralelou k těmto osudům je dějová linie přibližující životní osud Mary Frances Geretyové, skutečné reklamní textařky, jejíž nesmrtelný slogan se používá dodnes.

Román nabízí pohled na partnerské a rodinné vztahy několika lidí z různých vrstev společnosti a zahrnuje opravdu velké časové rozmezí od 40. let 20. století až po současnost. Je to zároveň výpověď o životním stylu napříč generacemi. Dává možnost nahlédnout i do zákulisí reklamních společností při vytváření kampaní. Kreativita, flexibilita a hlava plná dobrých nápadů, to je to, co dělá reklamního textaře úspěšným. A Frances taková byla až do konce své pracovní kariéry.

Tento opravdu rozsáhlý a barvitý román si vychutnáte od začátku až do konce. Autorčin čtivý a poutavý styl vám nedovolí knihu jen tak odložit. 

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host)

úterý 6. ledna 2015

Plavba smrti


Nová detektivka Yrsy Sigurdardóttir opět slibuje napětí a mrazivou atmosféru.
Vlastně vás zamrazí hned na začátku, když do reykjavického přístavu dorazí luxusní jachta. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby na ní nechyběli pasažéři. Na palubě měla být posádka a také rodina s malými dětmi. Loď připlula prázdná... Záhada nad záhady...

Případ dostává do rukou Tóra, tu osloví postarší manželé, rodiče muže, který na jachtě cestoval s manželkou a malými dcerkami. Mají u sebe nejmladší vnučku, která na jachtě nebyla.
Před Tórou leží zapeklitý případ, vypadá to, že nemá řešení. Ale nebyla by to chytrá Tóra, aby záhadě nepřišla na kloub.
Kromě podivné kauzy, ve které kromě mrtvol chybí i vrah, sledujeme barvitý život naší známé Tóry. Z předchozích knih víme, že žije s německým přítelem Mattiasem, má syna, který je ve svém mladém věku otcem a malou dcerku. Jako matka a babička toho má Tóra naloženo celkem dost. A když připočteme běžné starosti z kanceláře, máme tu opět detektivku, která slibuje napínavý příběh, ve kterém najdeme také kapku humoru pro odlehčení. To když sledujeme slovní přestřelky mezi Tórou a její asistenkou Bellou, která je trochu přidrzlá. Jejich hádky jsou výrazným zpestřením dějové linky, a i když máte pocit, že byste Bellu nejraději přiškrtili, nakonec se svíjíte smíchy.

Plavba smrti je čtenářům podaná ze dvou pohledů. Jednotlivé kapitoly střídavě přibližují současnost - Tóřino vyšetřování a její osobní život. Druhou dějovou linkou jsou osudy pasažérů jachty, které poodhalují roušku děsivého tajemství.

Pokud jste již některou z detektivek Yrsy Sigurdardóttir četli, bude se vám líbit i Plavba smrti. Řadí se mezi nejlepší, které autorka napsala, při čtení budete mít husí kůži. Střídání dějových linek vám zaručí, že se od knížky neodtrhnete, budete chtít vědět, jak příběh pokračuje.
Po knize sáhněte i v případě, že je to vaše první seznámení s Tórou, vůbec nevadí, že jste předchozí knihy nečetli. Rodinné vztahy i jiné vazby pochopíte hned, v ději se ztrácet nebudete.

Detektivku ocení příznivci této islandské spisovatelky, kteří na ni už netrpělivě čekali, jakož i milovníci dobrých detektivek. Takových, ve kterých nejde jen o zločin samotný, ale důležité je i vykreslení atmosféry. A tou Plavba smrti rozhodně je.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)