pátek 28. března 2014

Čtenářský deník

Chodí k nám čtenáři, kteří si vedou evidenci přečtených knížek. Mají sešitky, tam si vypisují autory a přečtené knihy. Jedna paní si dokonce vede ilustrovaný čtenářský deník. Tak to jsem koukala. Ale dnes mě dostal do kolen pán, který má sešity dva. Vede si je od roku 1971. Má přesnou evidenci autorů, přečtených knih a jejich hodnocení (jeho vlastní). Na konci každého roku má Top ten. V druhém sešitě má seznam autorů, ve kterém roce je četl a jak je hodnotil. Pecka!! Klobouk dolů.

Svůj vlastní čtenářský deník jsem měla naposledy na střední. V současné době si vedu evidenci přečtených knih na databázi knih, která mi hodně vyhovuje. Včera mi shodou okolností pomohla, když jsem si nemohla vzpomenout, jestli jsem jednu konkrétní knížku četla nebo ne. :-)

Líbil by se mi takový ručně psaný deník, i ilustrovaný, ke kterému bych se mohla vracet, ale nemám trpělivost ho psát. A tak zůstávám u elektronické databáze a doufám, že se jednoho dne k psaní přemluvím :).

úterý 25. března 2014

Ranějarní perličky

Dotaz čtenářky: "Nenašla byste mi, prosím, Matku?"
Odpověď: "Moji, nebo vaši?  (No to se nabízelo :-))



"Prosím vás, zapomněla jsem si brýle...máte Šifru od Leonarda?" Teď nevím přesně toho spisovatele.....Jéé, máte ji...Brón je to, Dan Brón..." :-)))



"Ještě tu knížku, jestli máte....Freddie Mercury"
"Freddie Mercury? To musíte o patro výš, tam jsou životopisy..máte na mysli životopis zpěváka Mercuryho?"
"Neeee.....myslím ten horor.."
"Freddy Krueger?"
"Ano!!"


 
 Paní vrací audioknihy: "Já bych si zase vzala nějaké cédéčko. Něco čtivého, co se dobře poslouchá."


A další perlička: Paní přijde k nám na oddělení Beletrie a ptá se: "Kde tady mám hledat nějaké romány?"
  

Paní říká, že si dneska nebude nic půjčovat, protože má knížky od Ježíška. Ptám se, co hezkého dostala.
"Ááále, takový zvláštní dlouhý název to má. Jak nějaký dědek někam leze nebo co.."
(Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel) :-)))))))
 
 



 Dnešní perlička: Mladý muž v rukou drží hromadu papírů a chce ještě tisknout z flashky. Papíry k soudu. Ptám se ho, jestli chce ty papíry i naskenovat, jestli je bude posílat mailem.
"Ne, dám to na podatelnu."
"Dobrá, takže vás připojím na počitač...víte, jak dlouho tam asi budete chtít být?"
"Myslíte na soudě? " :-))))))
Nakonec jsme se domluvili :-)




Domek na pláži

Jedním z knižních vánočních dárků byla knížka mé oblíbené autorky Jane Green. Mám její tvorbu ráda už od dob, kdy její hrdinky měly něco málo přes dvacet, hledaly si pořádnou práci a chlapa. Na obálkách knih JG se píše, že hrdinové románů stárnou spolu s autorkou. Je to pravda. Ztřeštěné pětadvacítky se mění v usedlé čtyřicátnice. Už neřeší, jestli půjdou v sobotu pařit nebo budou, jsou-li nezadané, doma u televize s lahví vína. Mají rodiny, děti, zaneprázdněné partnery. Už nežijí v hektickém Londýně, ale na pobřeží Connecticutu v USA, kde se před lety Jane Green usadila.
Domek na pláži čtenáře zavádí na ostrov Nantucket, kde žije postarší vdova Nan. Nan už sice není dvacet, ale to jí vůbec nevadí. Věk je pro ni jen číslo. Chová se nekonvenčně, z ničeho si nic nedělá. 
I když z jedné věci ano. Její peněženka není bezedná, rezervy se krátí a Nan hrozí, že zůstane bez peněz a ještě přijde o milovaný dům. Rozhodne se, že domek pronajme. Prvním nájemníkem je Daniel, rozvedený otec dvou malých holčiček, který se potřebuje srovnat sám se sebou a uvědomit si, kým vlastně doopravdy je. Druhou obyvatelkou je Daff. I ona je rozvedená a vychovává pubertální dceru, se kterou je těžké vyjít. Nečekaně také přijíždí Nanin syn Michael, který se zamotal do komplikovaného milostného vztahu.
Nan má tedy o "zábavu" postaráno, její dům je plný lidí, jak o tom vždy snila. 
Sledujeme tedy osudy nájemníků, které se navzájem proplétají. I Nan čeká jedno velké překvapení, které bude jen těžko vydýchávat.
Knížka je velmi příjemným čtením, ocení ji milovníci rodinných příběhů. Moc se mi líbí popis ostrova Nantucket, že jsem si ho hned musela vyhledat na Google Earth :-).

pondělí 24. března 2014

Zakázaná přitažlivost

Zakázaná přitažlivost je celkově čtvrtou (třetí ze série "bavettovek") knihou české autorky Kateřiny Petrusové. Svým osobitým stylem, ve kterém nechybí správná dávka humoru, si získala srdce mnoha čtenářek u nás. Moje taky. Na každou její knížku se těším a nejsem nikdy zklamaná.
Stejně tak tomu bylo i u Zakázané přitažlivosti.
Opět se ocitáme ve Spojených státech, tentokrát je hrdinkou dcera senátora. Emily je třiadvacet, chce se vymanit z těsných rodinných pout a osamostatnit se. Zamíří do New Yorku, samozřejmě tajně. Chce si najít práci a vlastní bydlení. Dlouhým chapadlům svého otce ale neunikne. Otec nechce nechat Emily v rušném New Yorku samotnou a Emily se zase nechce vrátit domů. Je tady jedno řešení. Osobní bodyguard, který bude s Emily dvacet čtyři hodin nepřetržitě. A výhercem se stává....
Henry Trovato, kterého známe už z předchozích knížek. Nepřístupný, věčně nabručený fešák. Ze začátku to vypadá, že si s Emily půjdou po krku, ale vzájemné sympatie nakonec vyhrají. Mezi Emily a Henrym začne milostný vztah. Mohl by to být konec románu, jenže....
Jsou tady výhrůžné dopisy a zvrácené dárky pro Emily od neznámého dárce a taky otec, který by asi jen těžko vydýchával vztah milované dcery s mafiánem. Příběh tedy pokračuje...
I třetí díl mě mile překvapil tím, jak je čtivý. Málokdy bývají další díly z knižních sérií tak dobré jako ten první. V případě Zakázané přitažlivosti tomu tak je. Netuším, jak to autorka dělá, ale její knížky se čtou samy. Umí dávkovat romantiku i humor přiměřeně, všeho je tak akorát. Nechybí ani hovorový slang a dávka peprnějších slov, která je větší než malá :-), ale tentokrát mi to vůbec nevadí, nějak to tam prostě sedí.
Co se týče hrdinů, Emily mi byla sympatická svou láskou ke knížkám, která je v příběhu zdůrazňována několikrát. Na první pohled vypadá jako rozmazlená bohatá fiflenka, jenže opak je pravdou. Emily vyrůstala v harmonické rodině jako jediná sestra čtyř bratrů a tak se ve světě mužů jen tak neztratí. Henry bude ještě koukat.
Co se Henryho týče, jsem ráda, že je hrdinou právě on, protože jsem si to po přečtení dvojky Nepřítel mého nepřítele přála. Jako nepřístupný bručoun si o to přímo říkal :-). A je fakt, že se o něm dozvíme trochu víc. Odkud je, jak se dostal k Bavettovým a co má společného s partou malých dětí, které žijí na ulici.
Pokud jste si zamilovali předchozí knihy Kateřiny Petrusové nebudete zklamáni ani teď.
Nezbývá než si přát, aby Katka psala dál, u Baveťáků je ještě Johny ;-).

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)



čtvrtek 6. března 2014

Na čem záleží



Tessa a Valerie. Dvě ženy, které žijí v jednom městě. Zdánlivě spolu nemají nic společného. Tessa je žena v domácnosti.  Žije s manželem, vytíženým dětským plastickým chirurgem a dvěmi dětmi. Valerie pracuje jako právnička a sama vychovává malého synka Charlieho. Obě ženy nic nespojuje. Zdánlivě.
Jednoho dne, zrovna když Tessa a její muž Nick slaví výročí svatby, zazvoní telefon. Nic je odvolán k případu popáleného malého chlapce, který je shodou okolností Valeriin syn.
Tessa, která je velmi chápavá, co se týče vytíženosti svého muže, najednou nechápe, co se kolem ní děje. Nick je odtažitý, utrhuje se na ni, dokonce ji nazve drbnou... Tessa se rozhodne, že je čas na chvíli si od rodiny odpočinout. Vyrazí za kamarádkou do New Yorku. Ta ji ujišťuje, že není harmoničtější manželství než Tessino. To by však Tesse nesměla zavolat sousedka, že viděla Nicka s Valerií... Červíček pochybností začne hlodat a manželův mobil je zrovna na ráně...
To je jedna strana příběhu. Ta druhá přibližuje Valerii, ženu, která vše obětovala synovi, který nepoznal otce. Když na oslavě narozenin svého spolužáka spadne do ohně a popálí si ruku a obličej, Valeriin poklidný život se hroutí. Následuje série operací a nejistá budoucnost. Doposud se mohla opřít pouze o svého bratra, teď je tady Nick, chápavý a vnímavý lékař. Mezi ním a Valerií přeskočí jiskra...
Autorka vypráví příběh ze dvou úhlů pohledu (každá kapitola sleduje osudy jedné z žen), máme tak možnost udělat si vlastní názor na Tessu a Valerii.
Přiznám se, že mi při čtení občas lezli na nervy všichni tři, ano, i úžasný doktor Nick. (Ten asi nejvíc).
Tessa - čím déle byla doma, tím menší sebevědomí měla. Jako ovce přikyvovala svým kamarádkám a chyběl jí vlastní názor - respektive se ho spíš bála říct, aby nevybočila z řady. 
Valerie - VÍ, že je doktor ženatý a má děti, VÍ, že by neměla využít situace, ale....proč by si konečně nemohla dopřát mužskou náruč, když se naskytla možnost, a doufat i v něco víc?
A Nick? ze začátku velmi sympatický muž, který žije svou prací. Je milé, jak se dokáže vcítit do svých pacientů. Jenže čeho je moc, toho je příliš, Nick se s Valerií a malým Charliem setkává na úkor vlastní rodiny. Je to prostě chlap, který myslí...no však víme čím. :-)
Každý si však zaslouží druhou šanci. Tessa je ta, která drží všechny trumfy v rukou. Dá se zlomené srdce léčit? O tom vypráví poutavý román Na čem záleží

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)