pondělí 27. ledna 2014

Otázka za deset


Před dvěmi lety jsem četla knížku, která mě naprosto uchvátila. Jeden den od Davida Nichollse. Takže jsem zajásala, když jsem zjistila, že u nás byly vydány další dvě: Otázka za deset a Záskok.
Záskok jsem zahlídla v knihkupectví, Otázku za deset jsem si půjčila u nás v knihovně.
Obálky obou knih jsou ve stejném stylu jako u knížky Jeden den. Jednoduché, ale přitom nápadité a vkusné.
Otázka za deset nás zavádí do Velké Británie 80. let. Brian Jackson žije v malém městečku pouze s matkou, otec zemřel v mladém věku na infarkt. Brian se chystá odjet studovat na vysokou školu. Moc sebevědomí nemá, někdy se chová jako slon v porcelánu. Své chování se snaží vyrovnat humorem, ale moc mu to nejde. Když se zamiluje do spolužačky Alice Harbinsonové, před kterou se nejprve pořádně ztrapní, přihlásí se, stejně jako ona, do soutěžního vědomostního kvízu. Jeho otec tyhle soutěže miloval a Brian si vzpomíná, jak spolu u televize odpovídali na otázky. Takže průpravu by měl, teď ještě zapůsobit na Alici. :-).
Celá knížka je hodně vtipná, někdy je toho humoru až moc. Brian mi hodně připomínal Adriana Molea. (Ti dva by si určitě rozuměli :-)). 
Znáte ten pocit, kdy je vám trochu jakoby stydno za někoho jiného? Držíte mu palce, aby se neztrapnil nebo něco nezkazil a pak, když se tak stane, jenom bezmocně přivíráte oči, protože s tím nemůžete nic udělat? Tak takhle jsem to měla při čtení Otázky za deset. Brian mi ze začátku přišel vtipný a milý, ale pak už jsem si říkala, že by měl trochu zvolnit a nebýt vtipný za každou cenu. Vykašlat se na Alici, která si s ním jen pohrávala. Jenže komu není rady..... :-).
Pokud čekáte romanci ve stylu románu Jeden den, tak budete zklamáni. I když je Brian zamilovaný, jen o lásce to není. Jedná se o vtipné retro z vysokoškolského prostředí zasazené do 80. let 20. století.
Humor ve stylu Adriana Molea, spousta kvízových otázek a bohémský studentský život - to je Otázka za deset.

středa 22. ledna 2014

Vánoční nadílka

Skoro po měsíci se jdu pochlubit s vánoční nadílkou. Knížky jsem si vybrala sama, sama si je i donesla k pokladně, Ježíšek je jen zaplatil :-).
Moc jsem chtěla novou Jojo Moyes, jenže nebyla. Tak jsem si vzala své osvědčené oblíbenkyně Jane Green, Cecelii Ahern a novou Alexandru Potter.
A zase mám to svoje dilema - nechci si je hned očíst. A tak jsem je uložila hezky do poličky v knihovně (nové přírůstky už musím dávat  naležato na první řadu.)
Dala jsem si takové menší knižní předsevzetí - knížky z knihovny budu prokládat vlastními přírůstky, ať už těmi novými nebo už dříve čtenými, aby se dostalo hezky na všechny :-). 


pondělí 20. ledna 2014

Šťastná kniha


Šťastná kniha. Podle názvu by si takovou knihu čas od času potřeboval přečíst každý z nás. Návod na štěstí člověk hledá od nepaměti. Jak to má autorka, která je šťastná už podle jména?

Když jsem si knížku půjčila u nás v knihovně, nemohla jsem se jí  nabažit. Znáte ten pocit, když máte dlouho očekávanou knížku v ruce, a ta vás láká jak obsahem tak i obálkou? Nechcete se do ní hned pustit, protože byste ji měli rychle přečtenou? Já to tak mám. Knížky, na které se hodně těším, nečtu hned. Hýčkám si je, prohlížím, listuju si v nich a kochám se obálkou. Nechci si je hned "očíst". Stejně tak to bylo i se Šťastnou knihou. No, ale jelikož nebyla má vlastní, musel zákonitě přijít její čas a já se tedy do ní pustila.

Vůbec jsem netušila, že jsem napsala knihu. To mi prolítlo hlavou během čtení úžasné knížky mé jmenovkyně. Nebo snad autorka trávila veškerý čas v naší domácnosti a sepisovala při tom rukopis Šťastné knihy? :-) Viděla jsem se skoro ve všech kapitolách. 
Nejde o návody a rady jak se stát šťastným člověkem. Autorka píše sama o sobě, přiznává, že není dokonalá. Kdo z nás však je? Málokdo však dokáže přiznat si své chyby (nejen sobě samému, ale ještě vyjít s nimi na veřejnost). A jak je to s tím štěstím? Je to jednoduché. Každý si své štěstí musí  najít sám. Vidět ho v těch nejbanálnějších i nejobyčejnějších věcech kolem sebe. Kousnutí do čerstvé housky, autobus chycený na poslední chvíli, horká koupel po náročném dni.... (doplňte podle sebe).

Knížku můžu doporučit, je to jedna z těch, ke kterým se člověk rád vrací. Skvělý je i autorčin blog.

Moje resty

Nějak se nemůžu dokopat k psaní. Tolik myšlenek, nápadů a zážitků, tolik přečtených knížek, o kterých by se dalo psát, ale chybí mi - čas, nálada, chuť, motivace...prostě jsem to odkládala ze dne na den, až jsem spoustu věcí zapomněla. Neříká se tomu prokrastinace? :-) Nejsem schopná ani aktualizovat právě čtené knihy na blogu. Hlavní je, že tak pečlivě činím na databazeknih.cz. :-)
Co se týče Vánoc, proběhly v naprostém klidu a míru, byly to asi nejklidnější Vánoce, jaké jsem doposud prožila. Bez větších stresů (jen se každý rok se v obchodech divím a trochu rozčiluju, co je tam lidí, když je otevřeno skoro pořád) :-). Nečekaly nás ani žádné velké návštěvní akce, mohla jsem si nerušeně užívat oblíbených filmů, cukroví a knížek.
Co mě dále těší, je absence sněhu. Mně to takhle vyhovuje ze zcela sobeckých důvodů - můžu jezdit do práce autem. A taky mi, díky tomu jarnímu počasí, nepřipadá leden tak ponurý a nekonečný, jak tomu obvykle bývá. Pokud se dá předpovědím věřit, vypadá to, že tomuto jakobyjaru bude brzo konec a zima si nakonec užije svých pár týdnů slávy. Chudák náš šeřík, už nasadil pupeny.
Momentálně si v hlavě sumíruju příspěvky k přečteným knížkám a doufám, že už je zdárně naklepu sem do blogu :-)