V prosinci 2012 známému českému spisovateli Michalu
Vieweghovi praskla srdeční aorta. Přežil jen díky rychlému zásahu lékařů.
Vieweghův život se změnil od základů. Z úspěšného muže, který miluje ženy,
víno, běh se stává troska, která má místo mozku špenát, jak sám několikrát v knize
podotýká.
Deník, ve kterém popisuje dobu rekonvalescence, má jako
součást terapie. Začíná znovu od nuly. Má problémy s pamětí, všechno
si musí psát. Těžkosti mu dělá i obyčejný nákup v samoobsluze nebo
vyzvednutí dcer z kroužku. Zatímco předtím byl tahounem rodiny on, dnes otěže
přebírá jeho žena, na kterou je v mnoha věcech odkázán. Viewegh to nese s nelibostí,
propadá depresím a neustále se lituje.Potýká se i s žárlivostí na svou ženu Veroniku, ke které však nemá důvod. V předchozích dvou deníkových výpovědích to byl naopak on, na koho by měla manželka žárlit.
Cesta za uzdravením je běh na dlouhou trať, tato deníková
výpověď je jen jejím malým zlomkem, přečetla jsem ji za pár hodin, ale přemýšlím nad ní pořád. Přemýšlím nad tím, že stačí jen chvilka, mžik, lusknutí prstem a život se obrátí naruby.
Žádné komentáře:
Okomentovat