pátek 2. března 2012

Žena v černém

Když se mi do rukou dostal klasický strašidelný příběh Susan Hillové „Žena v černém“, zajásala jsem. A nebylo jen tou působivou obálkou s mužným Danielem Radcliffem, který ve filmovém zpracování ztvárnil hlavní roli. Těšila jsem se na příběh jako takový, mám ráda tajemné příběhy ze staré Anglie. Román Žena v černém mě nezklamal. Stárnoucí právník Arthur Kipps slaví vánoční svátky v kruhu své rodiny. Vyprávějí se strašidelné příběhy a všichni chtějí, aby i Arthur přidal ten svůj. Právník se brání, žádný nechce vyprávět, po naléhání utíká z domu pryč. Venku si srovnává myšlenky a vrací se do minulosti. Vzpomíná na svůj první větší případ, kdy byl jako začínající právník vyslán na pohřeb staré paní, klientky advokátní kanceláře, zároveň má roztřídit její pozůstalost. Na pohřbu si všimne podivné ženy, která je celá v černém, její vyhublá postava a  abnormálně bledá tvář Arthura vyděsí. Když se ptá na ženinu totožnost, všichni se tváří zděšeně a mlčí. Po pohřbu se Arthur probírá papíry z pozůstalosti, při tom narazí na jeden dopis, ve kterém jakási žena žádá, aby paní domu adoptovala jejího syna. V domě Arthur prožívá děsivé chvíle, má pocit, že zvenčí slyší zvuk jedoucí koňské bryčky a zdá se mu, že v domě není sám....Při svém pátrání narazí na smutný příběh, který souvisí s bledou ženou, jejíž duch bloudí po světě a touží po pomstě...
Krásný příběh, psaný ve stylu klasického anglického duchařského románu mě nezklamal, užívala jsem si pro někoho těžký styl vyprávění s minimem dialogů. Sugestivní popisy pochmurné venkovské krajiny dodávají pocit, že jste tam s Arthurem taky. Román se mi líbil, na stovce stran autorka dokázala vykreslit tajemný příběh s děsivou atmosférou staré Anglie. Můžu jej doporučit všem, kteří mají rádi duchařské historky a rádi se bojí. 

(Recenze pro nakladatelství Metafora)

Žádné komentáře:

Okomentovat