pátek 30. března 2012

Jak se balí v lázních

Pod naše oddělení spadají dvě lázeňské pobočky knihovny. Kolegyně, která tam slouží, potřebuje čas od času dovolenou, a tak  ji chodíme zastupovat. Beru to jako odměnu a vždycky se tam těším. V lázních je pohoda, příjemná atmosféra a pacienti jsou veselí, i když mají mnohdy velké problémy s pohybovým ústrojím. Jednou si zase lebedím v lázních. Pár lidí sedí na internetu, jeden pán si čte noviny a do toho přijde návštěvnice půjčit si společenskou hru.
 Mrkne na začteného pána a ptá se ho: "Nejste náhodou z Brna?"
"Ne", odvětí on.
"Fakt ne?", nedá se paní. "Jste strašně podobnej jednomu pánovi z Brna."
Nic z toho nebylo, ale kdo ví, kdyby tam byli sami....Kafe? Tanečky? Nebo výlet do Brna? :).

úterý 27. března 2012

Bílá je barva kouzel


Uplynul právě rok od chvíle, kdy Stacey, studentka střední internátní školy a zároveň čarodějka, zachránila svou nejlepší kamarádku Dreu, které kdosi usiloval o život a posílal jí tajemné výhrůžné zprávy. Stacey měla v té době děsivé noční můry. Ty se opět vrací, tentokrát je v ohrožení samotná Stacey. Také jí někdo posílá děsivé vzkazy. Dívku v jejich snech pronásledují duchové zavražděných, které znala…Opět ji před něčím varují. Stacey má dost problémů se svým vztahem k Chadovi, se kterým chodí. Cítí také výrazné ochlazení přátelských vztahů z Dreiny strany, k tomu všemu se ji snaží kontaktovat podivínský student Jacob, který jí řekne, že se mu zdají sny o tom, že Stacey zemře. Navíc má Jacob stejný vztah k magii jako ona. Chtě nechtě, musí spojit síly, aby dopadli vraha. Rodí se mezi nimi křehký vztah. Vyústí v přátelství nebo lásku? Může vůbec Stacey Jacobovi věřit? Navíc její přítel Chad se cítí být novým kamarádem ohrožený, což je příležitost pro Dreu, která jej nepřestala milovat. Parta studentů musí rázem zapomenout na vzájemné osobní nevraživost a  táhnout za jeden provaz, aby Stacey zachránili.

Modrá je barva nočních děsů

Stacey je mladičká studentka střední internátní školy. Se svou nejlepší kamarádkou Dreou sdílí nejenom pokoj, ale také city k Dreiině bývalému klukovi Chadovi. Stacey je čarodějka, od své babičky se naučila používat kouzla a čáry. 
Všichni si už na její rituály docela zvykli, i když ji mnozí studenti považují za podivínku. Před svými přáteli Stacey skrývá tajemství. Trpí nočními můrami, ve kterých se jí zdá o tom, že je Drea ve smrtelném nebezpečí. Stacey je zoufalá, děsivé sny většinou končí tím, že se počurá. Ví, že se jí tímto sny pokouší něco naznačit, jenže tohle přece svým přátelům prozradit nemůže. 

Když začnou Drei chodit výhružné vzkazy a podivné dárky, musí Stacey s pravdou ven. Už jednou její noční můry vedly k vraždě, kterou viděla ve snu, ale nemohla ji ovlivnit. Podruhé se to již nesmí opakovat. Dívky se snaží zjistit, kdo je tajemný pronásledovatel a pisatel výhrůžných vzkazů. Drea má před sebou jen pár dní života, stihne Stacey pomocí kouzel a čar odvrátit děsivý osud? A co její city k Chadovi, může se na něj spolehnout nebo se má bát, že by mohl být tím, kdo je ohrožuje?

 Napínavý příběh ze středoškolského prostředí okořeněný trochou magie upoutá každého, kdo dává přednost napětí a rád se bojí. Já si tuhle knížku půjčila ještě v době, kdy jsem dělala na dětském oddělení, protože tohle téma mě zajímá, a taky jsem chtěla mít přehled o tom, co čtou dnešní teenagerky. No a druhý díl, který se jmenuje Bílá je barva kouzel, jsme dostali letos na dospělé oddělení :-)

pátek 23. března 2012

Jak překousnout babičku

Příběh nás zavádí do městečka Bank Top, kde se odehrával i děj prvního autorčina románu Příručka špatné matky. Tentokrát je vypravěčkou Katharine, které je osmnáct let. Žije sama s babičkou, která téměř nevidí. Její otec zahynul při autonehodě a matka zmizela po Katherinině narození. Katharine má dost problémů sama se sebou. Chtěla by zhubnout, dostat se na prestižní univerzitu v Oxfordu a mít pocit, že je milována. Její babička totiž city projevit neumí. Katharine svůj čas dělí mezi péči o babičku, studium ve škole a četbu. Chodí do knihovny, kde se sblíží s knihovnicí slečnou Dračicí. Do Katharinina života vstupuje i mladík, který se jmenuje Callum a tvrdí, že je její bratranec. Katharine, která si dnem svých osmnáctých narozenin přeje být oslovována Kate, hledá odpovědi na své otázky. Jak to bylo se smrtí jejího otce, kdo zavinil osudnou autonehodu?  Kam zmizela matka? A proč má pocit, že je slečna Dračice vždycky tam, kde ji Kate potřebuje? 
Sledujeme dvě dějové linie – v jedné je vypravěčkou Kate, ve druhé její matka, která vysvětluje, proč opustila svou dceru. Psychologický román s humorným nádechem věrně vykresluje rodinné vztahy několika generací.
Četla jsem i Výměnu manželek a Příručku špatné matky, obě se mi líbily, styl Kate Longové mi sedl a přála bych si, aby u nás byly vydány ještě další její knihy. Tedy pokud pokračuje ve psaní :).

středa 14. března 2012

Jeden den

Emma a Dexter... nebo Dexter a Emma? Je 15. červenec 1988 a Velká Británie slaví svátek sv. Swithina. V tento den se ti dva potkávají poprvé na oslavě promoce. I když mezi nimi přeskočí jiskra, zůstávají jen přátelé. Jejich životní cesty nevedou společně, každý má namířeno jinam.
Lehkomyslný Dexter miluje sex, je rád středem pozornosti, jeho snem je mít vztah s mnoha ženami a prorazit v televizi. Vážná, intelektuálně založená Emma sní o kariéře spisovatelky. Do Dextera je zamilovaná, hranici mezi přátelstvím a láskou však překročit nechce. Dvacet let se Emma a Dexter setkávají jediný den v roce, 15. července na svátek sv. Swithina. Dvacet let jim trvá, než si oba uvědomí, že se lásce poručit nedá.... 

Během těchto dvaceti let prožívá Dexter milostné eskapády, profesní vzestupy i pády na samé dno, nevydařené manželství a bouřlivé rodinné vztahy. Emma životem proplouvá mnohem klidněji. Zakotví ve vztahu s kolegou Ianem, snaží se psát a mezitím zpovzdálí sleduje svého nejlepšího přítele Dextera. Na prahu čtyřicítky si oba uvědomují, že bez sebe nemohou být. Příběh by mohl skončit banálně. Emma a Dexter zakotví v manželském přístavu a budou spolu šťastně žít dvacet let. Minimálně. Jenže osud má s nimi jiné plány... 

Na první pohled působí tento román jako banální zamilovaný příběh, opak je pravdou. Kouzlo příběhu spočívá v poutavém stylu, kterým je psán, a také v neotřelém nápadu, kdy se hrdinové setkávají jednou do roka. Byla jsem z téhle knihy naprosto unešená, "vydýchávám" ji ještě dnes - už dlouho jsem nečetla něco, co by ve mně nechalo opravdu hluboký dojem.

pondělí 12. března 2012

Česká služka po dvaceti letech aneb Byla jsem au-pair


Tento román je volným pokračováním autorčiných vzpomínek na studentská léta, kdy pracovala jako vychovatelka malých dětí, které zúročila v knize Česká služka aneb Byla jsem au-pair. Uplynulo dvacet let, Petra má tři děti, které chtějí prázdniny trávit po svém a maminka do jejich plánů jaksi nezapadá... Aby Petra předešla hrozícímu smutku a začínající krizi středního věku, rozhodne se, že prázdniny stráví jinak, než byla zvyklá. Vzpomene si na dávné zkušenosti s hlídáním dětí a rozhodí sítě mezi známými, aby jí pomohli s hledáním vhodné rodiny. Dcera známých jí dohodí dvouměsíční hlídání malých holčiček v Anglii. Petra neváhá a míří vstříc novému dobrodružství. Těší se, že si procvičí angličtinu, zúročí letité zkušenosti s výchovou dětí a pozná nové lidi. Petra si pomalu, ale jistě získává sympatie svých svěřenkyň. Má pocit, že kamarádku může získat i ve své zaměstnavatelce, ale opak je pravdou. Velká Británie je konzervativní země, která si potrpí na společenské postavení. Petra se dopouští chyby, když matce svěřených dívek nabízí na plánované dovolené hlídání zdarma. Dostává výpověď a odjíždí do Skotska, kde získává další životní zkušenost jako pomocná síla ve fast foodu.
Autobiografické vyprávění z pera oblíbené české spisovatelky lze brát také jako návod pro dívky, které chtějí práci au-pair vyzkoušet a ocení rady i zkušenosti z praxe.

Jane: moderní příběh Jany Eyrové


Kdyby se Jana Eyrová zamilovala do rockové hvězdy, jaké by to bylo? Tuto myšlenku ve svém románu rozvíjí April Lindnerová, která klasický příběh zasadila do současnosti. Devatenáctiletá Jane Mooreová studuje vysokou školu, po smrti rodičů však nemá peníze na školné. Také vztahy se sourozenci nejsou ideální. Rodiče vždy upřednostňovali staršího bratra a sestru a Jane bývala odstrčená. Nic jí tedy nebrání, aby se osamostatnila. Rozhodne se, že si najde práci jako vychovatelka. Agentura ji shledává jako ideální chůvu pro dceru slavného rockera Nica Rathburna, protože ji nezajímá bulvár a tak nemá žádné povědomí o tomto zpěvákovi. Jane a malá Maddy si okamžitě padnou do oka, vzniká mezi nimi pevné pouto. Také Nico, bouřlivák a bohém, kterému ženy padaly vždy k nohám, vidí v Jane víc než kamarádku. Pomalu se mezi nimi rodí láska. Jenže rozlehlý rockerův dům skrývá tajemství, které zasáhne do životů všech zúčastněných. Jane beze stopy zmizí, aby začala žít svůj vlastní život bez Nica a Maddy, ale láska si nenechá poroučet. Jane se musí rozhodnout. Zvítězí láska nebo rozum? Křehký příběh lásky si uchoval kouzlo starých časů, i když se odehrává v současnosti a potěší čtenářky s romantickou duší, i milovníky klasické literatury, kteří hledají něco neotřelého. Velkým plusem je i krásná obálka, která mě dostala.

středa 7. března 2012

O socialismu s láskou




Éru neblaze proslulých padesátých a šedesátých let má většina lidí zafixovanou jako dobu, kdy nebylo nic k sehnání, člověk musel budovat vlast, posilovat mír a souhlasit s tehdejším režimem nebo aspoň mlčet a jít s davem. Autor v publikaci dokázal, že i tato doba měla své specifické atributy, na které se vzpomíná dodnes. A tak máme možnost poznat přídělový systém potravinových lístků, nahlédnout do typické samoobsluhy nebo navštívit školní jídelnu. Spolu s autorem „svačíme“ v bufetu, kde se nedalo sedět, ale pouze stát u pultu. Nesmí chybět typický sortiment: teplé polévky, saláty, z nichž nejlevnější byl bramborový. Měl-li zákazník drobné navíc, mohl si dopřát „vlašák“ nebo „lepší“ francouzský salát. Lahůdkou býval mléčný koktejl. Juraj Šebo s humorem popisuje osoby, jež se určitým způsobem vzpíraly režimu, seznamujeme se tedy s bulačem, potápkou, šmelinářem, záškodníkem či fušerem. Proč mladí poslouchali tajně Rádio Luxembourg? Jak si lidé zařizovali své byty? A co mlsaly děti? Dnešní generace už neví, že největší pochoutkou bývalo červené želé, ptačí mléko, šuměnka nebo vajíčko s cukrem. Knihu lze brát jako autobiografické vzpomínání, sborník tématicky řazených hesel nebo jako průvodce po časech dávno minulých.

pátek 2. března 2012

Malá ručka

Další příběh z pera anglické autorky Susan Hill se jmenuje Malá ručka. Zaujal mě příběh, který se odehrává v mé milované Anglii, jakož i krásná obálka knihy. Hrdinou je antikvář Adam Snow, který pro své zákazníky shání vzácné knihy. Jednoho dne se při cestách náhodou octne v zahradě jednoho starého domu. Když se Adam rozhlíží kolem sebe, má pocit, že v dlani drží malou dětskou ručku. Adamovi začínají záchvaty paniky, netuší, co se s ním děje. Pomoci se mu nedostane ani od vlastního bratra, který se k Adamově zážitku tváří odmítavě. Při své práci se Adam dostává do odlehlého kláštera ve Francii. Při cestě autem mu při bouřce skočí pod auto malé dítě. Vyděšený Adam však na cestě nikoho nenachází...Po návratu do Anglie jeho kroky míří opět do starého domu s tajemnou zahradou, kde se mu do rukou dostává fotka, na které Adam poznává sebe a svého bratra. Jenže na fotografii je ještě třetí chlapec. Malá ručka svírá Adama pevněji a pevněji...
Také čtení tohoto příběhu jsem si užívala, opět nechyběl autorčin typický vypravěčský styl a skvělé popisy krajiny a pocitů hlavního hrdiny. Příběh se podle určitých indicií (používání e-mailu, jízda autem) odehrává v současnosti, má však atmosféru viktoriánské Anglie. Četla jsem večer při světle lampy,což ještě více umocnilo zážitek z duchařského příběhu. Stačí otevřít knihu a nechat se vést malou dětskou ručičkou...


(Recenze pro nakladatelství Metafora)

Žena v černém

Když se mi do rukou dostal klasický strašidelný příběh Susan Hillové „Žena v černém“, zajásala jsem. A nebylo jen tou působivou obálkou s mužným Danielem Radcliffem, který ve filmovém zpracování ztvárnil hlavní roli. Těšila jsem se na příběh jako takový, mám ráda tajemné příběhy ze staré Anglie. Román Žena v černém mě nezklamal. Stárnoucí právník Arthur Kipps slaví vánoční svátky v kruhu své rodiny. Vyprávějí se strašidelné příběhy a všichni chtějí, aby i Arthur přidal ten svůj. Právník se brání, žádný nechce vyprávět, po naléhání utíká z domu pryč. Venku si srovnává myšlenky a vrací se do minulosti. Vzpomíná na svůj první větší případ, kdy byl jako začínající právník vyslán na pohřeb staré paní, klientky advokátní kanceláře, zároveň má roztřídit její pozůstalost. Na pohřbu si všimne podivné ženy, která je celá v černém, její vyhublá postava a  abnormálně bledá tvář Arthura vyděsí. Když se ptá na ženinu totožnost, všichni se tváří zděšeně a mlčí. Po pohřbu se Arthur probírá papíry z pozůstalosti, při tom narazí na jeden dopis, ve kterém jakási žena žádá, aby paní domu adoptovala jejího syna. V domě Arthur prožívá děsivé chvíle, má pocit, že zvenčí slyší zvuk jedoucí koňské bryčky a zdá se mu, že v domě není sám....Při svém pátrání narazí na smutný příběh, který souvisí s bledou ženou, jejíž duch bloudí po světě a touží po pomstě...
Krásný příběh, psaný ve stylu klasického anglického duchařského románu mě nezklamal, užívala jsem si pro někoho těžký styl vyprávění s minimem dialogů. Sugestivní popisy pochmurné venkovské krajiny dodávají pocit, že jste tam s Arthurem taky. Román se mi líbil, na stovce stran autorka dokázala vykreslit tajemný příběh s děsivou atmosférou staré Anglie. Můžu jej doporučit všem, kteří mají rádi duchařské historky a rádi se bojí. 

(Recenze pro nakladatelství Metafora)