středa 12. prosince 2012

Království nevinnosti



Judy je čtyřicet tři let, s rodinou žije v malém americkém městě a pracuje jako učitelka malých dětí ve waldorfské škole, která je známá alternativním způsobem výuky. Judy je nespokojená se svým životem, její manžel se věnuje kariéře a Judy má pocit, že je zanedbávána. Také děti ji nepotřebují, žijí si svůj život. A tak se nikým nepochopená Judy, která se ještě navíc musí smířit se smrtí nejlepší kamarádky, upne na spolužáka svého syna, šestnáctiletého Zacha. No, upne...rovnou s ním prožije románek. 
Všechno začne tím, že Judy má společně se Zachem spolupracovat na jednom školním projektu. Judy má díky zaneprázdněnému manželovi nedostatek sexu a Zach se zase musí srovnat s novou situací v rodině. Museli se přestěhovat, protože jeho matka měla aféru s jiným mužem a tímto způsobem se s ní chtěla vyrovnat. Navíc čeká dítě. Stačilo tedy málo a mezi Judy a Zachem přeskočila jiskra.
Sledujeme vývoj vztahu Judy a Zacha. Oba jsou jím pohlceni, ale kupodivu je to zrovna mladičký student, který si uvědomí, že vztah se starší ženou, která je ke všemu ještě i jeho učitelkou, je velkou chybou. Když chce aférku ukončit, u Judy nenachází pochopení, ta je Zachem natolik zaslepená, protože jí připomíná dávného kamaráda z dětství. A nechce se ho vzdát... Zach se zmítá mezi vášní, která ho k Judy táhne a výčitkami svědomí, ale ani on sám není schopen vztah ukončit, vždycky převládne chuť na sex. Román má šokující vyústění, které přibližovat nebudu, stojí za to knihu přečíst.
Román je vyprávěn střídavě v první osobě (Judy) a třetí osobě (Zachova linka příběhu). Prolíná se zde současnost s minulostí, ve které sledujeme Judy jako malou holčičku vyrůstající v Německu. Odtud si nese životní trauma, které ji poznamenalo.

Když jsem knihu dočetla, byla jsem velmi rozpolcená. Ne příběhem nebo stylem psaní, román je napsán velmi čtivě, dostalo mě samotné téma. Kontroverzní vztah učitelky a žáka nutí čtenáře přemýšlet. I já jsem se pořád k celému příběhu musela vracet. Co se týče hlavních hrdinů - už dlouho mi hrdinka nebyla tak nesympatická jako právě Judy. Ze začátku to ještě šlo, dokonce jsem ji i trochu chápala - nespokojená žena se nechala oblouznit mladým studentem. Jenže potom, když už to chtěl Zach ukončit a ona ho vydírala sexem, protože věděla, že tomu mladý nažhavený muž neodolá, jsem si říkala, že je, s prominutím, blbá a nezodpovědná. Taky mi vadilo, jak si pořád na svůj život stěžovala, nedokázala z něj vytěžit nic pozitivního. Navíc ten konec, který je opravdu dosti šokující, sympatiím nepřidá...

Ale dost už, doufám, že jsem čtenáře aspoň trochu navnadila, téma, kterým se kniha zabývá, jsem ještě v literatuře nečetla a myslím, že je to téma zajímavé, i když rozporuplné. Právě to dělá román čtivým. Docela by mě zajímalo, jak se na vztah Judy a Zacha budou dívat jiní čtenáři, hlavně, co řeknou na Judy samotnou. 
Román můžu doporučit všem, kteří čtou rádi psychologické romány.

(Za recenzní výtisk děkuji bux.cz)

pátek 7. prosince 2012

Hunger games - Síla vzdoru


Reality show pokračuje, Hunger games vrcholí. Katniss přežije speciální ročník her, jenže nemá tušení, co je s Peetou. Hry totiž neskončily klasickým způsobem, ale vzpourou proti prezidentu Snowovi. 
Katniss je spolu s ostatními rebely, svou matkou i sestrou Prim v Třináctém kraji (ano, opravdu existuje!) trne strachy, protože netuší, co je s Peetou. Ten zůstal na "druhé straně barikády", prezident Snow ho drží v zajetí.
Obyvatelé Třináctého kraje žijí v podzemí, kde je všechno precizně řízeno čipy. Katniss s Hurikánem se mohou občas vydat na lov. Je to nejen jejich rituál, ale také jim pobyt v lese, na čerstvém vzduchu, pomáhá přežít.  
Katniss si pořád dokola opakuje svou mantru: "Jmenuji se Katniss Everdeenová. Je mi sedmnáct let. Pocházím z Dvanáctého kraje. Byla jsem splátkyní v Hladových hrách........." a neví, co má dělat.
Souhlasí s nápadem, že se stane reprodrozdem a natočí proklamy, které by měly rebelům pomoct se vzpourou proti Kapitolu. Ale v hloubi duše o tom přesvědčená není. Navíc její proklamy Peetovi spíše škodí. Prezident Snow ho mučí tak, že mu pozmění pamět a Peeta si o Katniss myslí, že ho zradila.
Tentokrát žádné souboje v aréně nebudou, ale i tak poteče krev a bude "krucho", jak se u nás říká. (krucho = těžko).
Chystá se svržení prezidenta Snowa, které má Katniss podpořit. Jak se rozhodne? Učiní jedno překvapivé rozhodnutí, ale to prozrazovat nemůžu.
Myslím, že je dobře, že tímto dílem série skončila, další by už byl asi jen nastavovanou polívkou. Poslední kapitola mi trochu připomněla závěr posledního Harryho Pottera, kdy se s hrdiny potkáváme po dvaceti letech.
Nějak podobně Hunger games uzavřela i její autorka a je to podle mě jen dobře, jakkoliv se mi celá trilogie líbila, myslím, že další díly by jí jen uškodily. Každopádně stojí za přečtení i zamyšlení. 


(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Hunger games - Vražedná pomsta


Hladové hry skončily a nemají jednoho, ale rovnou dva vítěze. Oba jsou z jednoho kraje (kraj dvanáctý) a jsou to...Katniss a Peeta. Ano, oba najednou. Jenže za jakou cenu? Zdánlivě je vše v pořádku. Oba díky vítězství zabezpečili své rodiny, mají peníze a žijí v blahobytu, jenže nic není tak růžové, jak na pohled vypadá. Katniss i Peeta se trápí a nemůžou se vyrovnat se svými mnohdy děsivými zážitky z arény. Katniss před sebou pořád vidí malou Routu, kterou si velmi oblíbila, její smrt ji pořád pronásleduje.
Život jde však dál, Katniss s Peetou jezdí po jednotlivých krajích v rámci Turné vítězů. 
Atmosféra začíná houstnout, lidé se bouří a to se prezidentu Snowovi ani za mák nelíbí. Hádejte, kdo bude splátcem v dalším speciálním ročníku Hladových her? Katniss a Peeta, i když by si správně měli užívat svého vítězství a připravovat se na trenérství.
Hladové hry tedy začínají a jde opravdu do tuhého. Koho si Katniss vybere za spojence?
Druhý díl Hunger games je ještě napínavější než jednička. Máme větší možnost blíže poznat Hurikána a zjistit, že Haymitch není jen ochlasta první třídy, ale docela chytrý a inteligentní člověk :-).
Stejně jako v Aréně smrti se celým příběhem prolíná vztah Katniss a Peety, který je do ní opravdu zamilovaný. Katniss není pevně rozhodnutá, komu patří její srdce. Je to právě Peeta nebo věrný Hurikán?
I tento díl se mi četl velmi dobře, napětí graduje a není nouze o dramatické chvíle. 
Jak bude příběh završen? Má Katniss vůbec naději na přežití? Tak to si musíte přečíst třetí, závěrečný díl celé trilogie.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

čtvrtek 6. prosince 2012

Vzkaz v láhvi



Oddělení Q pro „odložené případy“ dánské policie, kterému velí inspektor Carl Morck, se zabývá poněkud zvláštním případem. Ze Skotska k nim míří podivný nález – láhev s nerozluštitelným vzkazem. Carl se svým pomocníkem Asadem a podivnou asistentkou Rose mají co dělat. Když doplní chybějící písmena, zjistí, že se jedná o případ, který se táhne několik let. Z dánských rodin, které se hlásí k různým náboženským skupinám nebo sektám, mizí děti. Jenže jejich rodiny tyto únosy nikdy nenahlásily… proč?  Když zmizí další dvě děti, čas se krátí a Morck, který má spoustu starostí i v osobním životě, má co dělat, aby se svým týmem případ vyřešil. Kromě ztracených dětí je tu i jeho ochrnutý kolega Harry, vůči kterému Carl cítí výčitky svědomí a bere si ho z ústavu k sobě domů. Nepřidává mu ani jeho bývalá žena, která chce vyplatit svůj podíl z bytu. Do toho jim Rose oznámí, že potřebuje volno a místo sebe pošle do práce svou sestru Yrsu. Také Asad skrývá nějaké tajemství…K tomu všemu únosce dětí, který je velmi rafinovaný a policie je na něj krátká.
Čtenář má možnost sledovat také samotného únosce a vraha, jeho pohnutky, myšlenkové pochody. Vede rodinný život s manželkou, která žije v nevědomosti, i když díky určitým indiciím začíná něco tušit, proto jí jde o život.
Tahle kriminálka, i když místy dost smutná, se čte sama. Oddělení Q s Carlem Morckem má mé sympatie, hlavně Asad, který, jak jsem už napsala, má nějaké tajemství. V této knize ho Carl neodhalil, takže jsem zvědavá na další případ, kde už ho snad prozradí. 

středa 21. listopadu 2012

Biblioperličky


Měli jsme v knihovně zase veselo :)

Rozhovor s nově přihlášeným mladíkem:
"Tak copak jste to chtěl objednat?"
"Moliériho. Lakomce." :))))

Přišel pán na internet. Že bude i tisknout. Dávám mu papíry, odchází k PC.
Dává papíry do tiskárny: "Budu tisknout".
Najednou je vytahuje z tiskárny ven: "Nebudu tisknout.".
Papíry do tiskárny: "Budu tisknout."
Z tiskárny ven: "Nebudu tisknout." 
Já: "Říkal jste, že budete tisknout."
Pán: "Tak jo, budu.".
Příště budu dávat papíry i se sedmikráskami....mám tisknout, nemám tisknout... :)

"Prosím vás, od Jerome Klapka Jerome Pan Kaplan má třídu stále rád, nemáte?"
"To je jiný autor...Leo Rosten."
"No jo, Rosten. Sorry." :))))))

"Prosím vás, já bych se chtěla naučit s tím počítačem, jak to máte pro ty seniory, bo si chci koupit ten laptop. A chci si na něm chytat písničky a pouštět si je. Bratr to umí, sestra to umí, jenom já ne."
Proběhlo přihlášení do kurzu - volné místo až v prosinci.
"Jo, tak jo. A to si musím potom ten laptop koupit? A ten internet taky?"
:))))
 - konverzace ze strany seniorky proběhla v našem místním nářečí „po naszymu“ - kdo znáte, zkuste si představit, já to neumím napsat ;-)

"Prosím vás, co je to ten výměnný fond?"
"To jsou knížky, které jsou střídavě na našich pobočkách a v knihovnách v okrese. Vždycky na půl roku."
"Aha. Já myslela, že je to kniha za knihu. Půjčím si a donesu na výměnu."
:) Fakt to k takovému vysvětlení svádí :)

Dotaz dne: "Teraz je rok 2013?" (Dotaz položen 29. 10. 2012)

Dotaz dne: "Dobrý den...je dneska otevřená počítačovna?"

"Dobrý den, kde máte snář? Zdál se mi fakt kurevský sen". Nu, i takoví nás navštěvují. 

úterý 20. listopadu 2012

Snědla dětem sladkosti



Martina Formanová svou autobiografií volně navazuje na předchozí dílo Skladatelka voňavého prádla. Tentokrát čtenářům přibližuje svůj svět vdané ženy, matky a také dcery. Po boku svého muže, režiséra Miloše Formana, žije spokojeně v Connecticutu. Jejich dva synové, dvojčata Andy a Jim, chodí do školy. Martině s domácností pomáhá její maminka. Autorka s humorem sobě vlastním popisuje běžný rodinný život. Máme možnost poznat Miloše Formana i s jeho typickým životním stylem, roztomilou češtinu obou chlapců, či někdy přehnanou starostlivost spisovatelčiny maminky. Martina Formanová vtipně glosuje události, které se u nich doma dějí, jakož i současnou americkou společnost, ve které se Formanovi pohybují. Chvíle spokojenosti jsou střídány strachem, když Martina čeká na výsledky lékařského vyšetření.  Z celé knížky je poznat, že si autorka na své rodině velmi zakládá, dobré vztahy jsou pro ni ze všeho nejdůležitější. Četla jsem před lety Skladatelku voňavého prádla, a tak jsem byla zvědavá, jak se Martinin život za velkou louží vyvíjel.

Sněhulák



Harry Hole je zpátky s dalším, ještě mrazivějším případem. Je listopad, začíná padat první sníh a osloský okrsek, kde Harry slouží, dostává hlášení o novém případu. Zmizela Berte Beckerová. Ještě předtím stihla pochválit svého muže a syna za krásného sněhuláka, kterého postavili na zahradě. Jenže oni o ničem neví. Ráno syn Jonas zjistí, že sněhulák má na krku matčinu šálu, avšak po ní samotné se slehla zem. Harry Hole, který se sžívá s novou kolegyní Katrine, dostává podivný dopis s podpisem Sněhulák.Do toho přichází další zmizení ženy a nezůstává jen u jednoho. Harry se svým týmem zjistí, že tato zmizení mají souvislost a dochází k nim vždy na raném počátku zimy, kdy napadne první sníh. Případy mají několik shodných znaků - ženy jsou vdané, mají děti, se kterými chodí na stejnou kliniku ke konkrétnímu lékaři a v jejich životech se objevuje jeden určitý muž. Když zmizí, u jejich domu je postaven sněhulák. Harry má co dělat, aby zjistil, kdo se skrývá za tajemným Sněhulákem, který stojí za zmizelými ženami.  Nitky spletitého případu se sbíhají, aby vyústily v šokující a nečekaný závěr. Tentokrát nebezpečí hrozí také samotnému Harrymu a nejbližším lidem jeho života. 
Na tuto "holeovku " jsem se hodně těšila a musím říct, že mě nezklamala. Většinou se říká, že další pokračování různých příběhů už nejsou tak dobrá, ale v tomhle případě to neplatí. Harry zraje jako víno - tedy, pardon, on se snaží bojovat se svým démonem, a já takhle :-). Každopádně knihy jsou díl od dílu lepší a já se už nemůžu dočkat další.

pátek 2. listopadu 2012

Osudové rozhodnutí

Třetím dílem série Lovkyně snů, který nese název Osudové rozhodnutí, vrcholí příběh neobyčejné dívky Janie. Její schopnost číst lidem sny se může zdát být atraktivní. Ale ono by asi každého brzy přestalo bavit neustále se někomu propadat do snů, které leckdy bývají značně lechtivé. Janie její schopnost také docela unavuje. Ani její rodinné zázemí jí na klidu nepřidá, matka alkoholička není žádné terno. V úvodu Osudového rozhodnutí Janie zastihujeme ve společnosti Caleba, se kterým chodí. Užívají si pohodu letních prázdnin, kterou však naruší problém s matkou Janie, která je v nemocnici. Když tam Janie dorazí, zjistí, že její matka je u lůžka nějakého muže, který je v komatu. Jaké překvapivé zjištění vyplyne na povrch - jedná se o otce Janie, o kterém neměla ani tušení. Rozporuplné pocity dívce neulehčuje ani její matka, která se o něm odmítá bavit.
Když se však Janie dostane k němu domů, zjistí, co je její otec vlastně zač. Stejně jako ona je lovcem snů, po něm Janie tuto neobyčejnou schopnost zdědila. A taky se dozví, že to byl velmi citlivý člověk, který se kvůli svému prokletí vzdal možnosti žít rodinným životem a zvolil si samotářský život v ústraní. Jenže ani to ho nezachránilo před špatným osudem, který na lovce snů čeká. Ti totiž musí volit jedno ze dvou zel. Buď budou lidem nadále vstupovat do snů a časem jejich tělo zchátrá a oni ochrnou nebo oslepnou nebo tuto schopnost utlumí, následkem čehož jim jednoho dne pukne mozek, jako se to stalo otci Janie.
Také ona stojí před tímto rozhodnutím, kterému se říká Mortonova vidlička, což znamená rozhodování mezi dvěma nepříjemnými alternativami. Jak se Janie rozhodne? Zvolí život lovkyně snů po boku milovaného Caleba a bude čekat na to, až její tělo vypoví službu? Nebo zvolí samotářský život, který skončí smrtí?
Před čtením jsem měla trošku obavy,protože se jedná o závěrečný díl trilogie, jejíž předchozí díly jsem nečetla. Obávala jsem se toho, že se nebudu orientovat v ději, ale kupodivu jsem se do něj dostala rychle. Dost mě překvapil autorčin styl - krátké, úsečné věty v mém docela neoblíbeném přítomném čase. Zvyknout se na to dá, i když raději mám věty rozvité a souvětí. :-) Právě touto úsečností a strohostí dokázala autorka vystihnout vše podstatné. Měla jsem pocit, že sleduju film, kde se rychle střídají záběry. Taky čtení mi netrvalo dlouho, za dvě hodiny jsem měla Osudové rozhodnutí přelouskané. Kniha má neobyčejně krásnou obálku ve fialových tónech, právě tuto  barvu mám ráda, takže se mi obálka zalíbila hned napoprvé. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

čtvrtek 1. listopadu 2012

Rozdělená srdce

Romantický příběh říznutý tajemnem. Tak by se dala popsat kniha Rozdělená srdce německé autorky Bettiny Belitz, který mě zaujal anotací a taky zajímavou obálkou. Taky nemám nějak extra načtenou současnou německou literaturu, a to nejen pro mládež, takže tahle knížka je skvělou příležitostí, jak to napravit.
Sedmnáctiletá Elisabeth je nucena vyměnit město za vesnici. Z velkého Kolína se s rodiči stěhuje  na vesnici, kde, obrazně řečeno - chcípl pes. Elisabeth není nadšená, chybí jí kamarádky i ruch velkoměsta.
Elisabeth nastupuje na novou školu, kde si hned první den vydobude pověst rozmazlené fifleny. A má co dělat, aby si reputaci napravila. Zatímco nadšení rodiče zvelebují nový dům a seznamují se se sousedy, Elisabeth bloumá po lese a řeší svoje problémy, hlavně noční můry, které ji trápí...
Jednoho dne se setkává s tajemným Colinem, který Elisabeth učaruje, i když o něm všichni tvrdí, že je podivín s velmi ošklivou tváří. Několikrát Ellie pomůže, když je v nesnázích. Vytvoří se mezi nimi zvláštní vztah, přátelství, které přechází v křehkou lásku. Ellie se vášnivě zamiluje, Colin se však hlubšímu citu brání. Je tady jedno velké tajemství, které by mohlo Elisabeth ublížit a uvrhnout do problémů nejen ji, ale také rodiče, se kterými má dívka velmi blízký vztah.
Román se zabývá tématem nočních můr, které jsou známy od dávnověku a objevují se v legendách i pohádkách. Odtud pocházejí Zmoři - bytosti, které se živí sny lidských bytostí. Po upírech, vlkodlacích je to docela příjemná změna. Co se týče hlavních hrdinů, opět nacházím velkou podobnost se ságou Stmívání. Elisabeth je chytrá, zadumaná a přemýšlivá, stejně jako Bella. Colin, stejně jako Edward, je zase tajemný, letitý, ale nestárnoucí mladík, který se lásce brání, protože ví, že by mohl své křehké vyvolené ublížit. I v tomto románu se objevuje motiv pronásledování, hádek s rodiči nebo nepochopení hrdinky okolním světem.
Děj je psán v ich formě,z pohledu Ellie, takže příběh prožíváme spolu s hlavní hrdinkou. Vůbec mi nevadilo, že je to román, který se odehrává v německých reáliích, i když knihy tohoto typu máme zafixované s americkým prostředím. Naopak - líbil se mi, připomínal mi tajemné a hororové německé pohádky, které jsem četla v dětství. Setkala jsem se s názorem, že je kniha příliš rozvláčná a nudná. Já osobně si to nemyslím, tento poklidný styl mi vyhovoval, i když je pravda, že posledních pár kapitol už se trochu táhlo. No však taky jo, byla jsem napnutá jak kšandy, abych se dočkala rozuzlení.
Rozdělená srdce je pořádná bichle, která se však dobře čte a je to první díl z plánované trilogie, máme se tedy nač těšit. Jak to s Ellie a Colinem bude dál, jsou si souzeni nebo ne?

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

středa 31. října 2012

Podzimozima

Ve sváteční neděli, kdy se slavil vznik republiky, jsme se vydali na odpolední vycházku do lesa. Nedalo mi to  a vyfotila jsem si první sníh, který přes víkend napadl. Podzim přecházel v zimu /nebo to bylo naopak? :-)/. Nádherná podívaná.









čtvrtek 18. října 2012

7 dní hříchů

Byla jsem velmi zvědavá na knihu, která vypráví příběh česko-německého manželského páru. Už proto, že se dotýká velmi citlivého tématu, jakým je život Čechů a Němců v Sudetech během 2. světové války. Román napsal Josef Urban, který je autorem předlohy k filmu Habermannův mlýn. Ostatně mlynář Habermann je v knize zmíněn.
Jan Olšan je lesník, který žije se svou ženou Agnes, která je německé národnosti, v sudetských horách. Jejich vztah prochází manželskou krizí. Zastihujeme je na sklonku války, v době, kdy sílí nenávist Čechů ke všemu, co je německé. Jejich svatba, která se odehrála v roce 1938, byla trnem v oku nejen rodinným příslušníkům, ale také některým lidem ve vesnici. Mnozí jim sňatek nedopustili, když přišla první příležitost zchladit si žáhu, bez ostychu toho využili.
Agnes a její muž k sobě hledají cestu, ve svých vzpomínkách se vracejí do minulosti, kdy byli i přes nepřízeň doby šťastni. 
V Sudetech panuje radost z osvobození republiky, čeští obyvatelé mají příležitost oplatit Němcům stejnou mincí. Pomstychtiví vesničané berou útokem vše, co jen trochu závání němčinou. Agnes se stane nečekaným svědkem jednoho takového rabování. Musí zmizet, ale předtím chce varovat svého muže, jenže to nestihne.
Jan Olšar nechápe, co se děje, proč jeho žena náhle utekla. Vydává se po její stopě, při této pouti se setkává se svým švagrem Jürgenem. I on patřil mezi ty, kteří jejich svatbě nepřáli. Spolu se vydají Agnes hledat. Sedmidenní cesta prověří jejich vzájemné vztahy. Nevraživost musí pryč, kupředu je vede společný cíl.
Tento román jsem přečetla za dva dny. Tématika sudetských vztahů mě zajímá, proto jsem si tuto knihu vybrala k recenzi. To byl jeden důvod. Druhým je stejnojmenný film, který se podle ní natáčí a na který se, nejen díky Ondrovi Vetchému, těším. 
Román je napsán poetickým stylem, některé věty jsem musela přečíst dvakrát a občas se i vracet, abych pochopila podstatu věty. Jsem sice zvyklá na moderní styl psaní, ale myslím si, že tomuto křehkému románu lyrika sluší. Co se týče hlavních hrdinů, samozřejmě, že jsem si je představovala v podobě jejich filmových ztvárnitelů. 
Jak jsem už uvedla, styl románu byl pro mě něčím novým, takže se ke knize vrátím ještě jednou, ale předtím určitě půjdu na stejnojmenný film, abych mohla srovnávat, jak se s předlohou tvůrci popasovali.
Knihu bych určitě doporučila všem, kteří se o dějiny druhé světové války zajímají, už proto, že příběh Agnes a Jana byl sepsán podle skutečných událostí.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)


pondělí 1. října 2012

Podzimní úroda


V měsíci září se mi sešla pěkná úroda knih, ke kterým jsem přišla doslova jako slepý k houslím. :-). Jednoho nedělního odpoledne jsme se vydali do nákupního centra Nová Karolina a tam, v knihkupectví Knihy Dobrovský, jsem je uviděla. Výprodej určitých titulů nakladatelství Jota za 48 Kč. Chvíli jsem nevěřícně zírala a pak si vybrala román Chuť soužení, který vypráví osud sester Brönteových a upířinu pro "cetileté" ve stylu Bridget Jones Smrtí život začíná.  
Ze stejného nakladatelství jsem vyhrála v soutěži první díl fantasy série Temná horečka. Na tu jsem taky zvědavá, i když mám zatím jen první díl.
Poslední úlovek je nejvzácnější. Leta letoucí sháním autobiografii Agathy Christie Vlastní životopis, o které jsem už psala. Nepodařilo se mi ji najít v žádném antikvariátu, nikde. Jdu si takhle minulý týden do naší obecní knihovny, povídám si s kolegyní co nového a moje oči rejdily sem a tam. Zrak mi padl na krabici, ve které jsou knihy, které knihovně darovali čtenáři. Zaostřím, jestli mě nešálí zrak a nešálil. Opravdu tam byla. Krásná, zachovalá, jako nová. Hned jsem ji uzmula a už má čestné místo v mé knihovničce. Četla jsem ji asi třikrát, čtyřikrát, ale ráda se k ní zase vrátím.
Čekám i nějaké recenzní výtisky, ale o těch zase příště. :-)  

čtvrtek 27. září 2012

Lázeňská manželství

Zastupovala jsem zase za kolegyni v lázeňské knihovně, užívala si pohody, klidu a milých pacientů. 
Shodou okolností ten den v jedněch novinách vyšel článek o tom, jak vznikají lázeňská manželství. Pacienti v reálném životě mají své zákonité protějšky, vedle nich však mají i lázeňské partnery, se kterými se scházejí pravidelně, a jejich vztahy jsou pak nazývány právě lázeňská manželství.
Při návštěvě naší knihovny se baví dva - on a ona, náhodou se sešli u počítačů.
Jejich rozhovor stojí za zaznamenání, kdoví, možná v takové manželství vyústil. :-)

Jak se (asi) rodí lázeňská manželství: 


Ona: "Já jedu zítra na výlet."
On: "Já taky, to se tam uvidíme."
Ona: "A že jste byl včera v divadle?"
On: "No byl, vy taky?"
Ona: "Já jsem si vás všimla v tom obleku."


A pak jsem raději vypnula příjem :-)

Biblioperličky :)


Po kopírování: "A ještě obálku, zadarmo..nemáte?"

Jedna naše 78letá čtenářka nám líčí zážitky z ordinace: "Přijdu takhlenc k očnímu...a těch malejch spratků obrejlenejch co tam bylo.." Natrefila na kontrolu oční školky :)))


"Máte, prosím vás, Revizora od Tolstého?"
"Od Gogola ;-)"
"Jo, vlastně!!! Tak proto jsem ho nemohla nikde najít!!!" :-))



Dotaz dne: "Prosím vás, prodáváte tady oplatky?"

Jeden velmi čerstvý dotaz: 
"Prosím vás, kde by se tady dal půjčit monitor?" :))))


Několik zajímavých dotazů z poslední doby:
"Dokázala byste mi říct, kolik stojí taxík z Těšína do Karviné?"
"Kde si v Karviné můžu koupit polštářek pod hlavu?"
Pán na netu si našel mapu Havířova, jednu konkrétní ulici a volá na mě: "Prosím vás, představte si tu ulici v reálu a řekněte mi, jak se dostanu k obchodnímu domu Elán."



Dnešní perlička: "Prosila bych nějakou knížku, aby tam byla láska, romantika a trochu erotiky. Ať si o tom aspoň počtu." :))))


Dnešní perla dne: "Jéžišmarjá, vy tu máte takovou zimu, že byste zasloužila jako příplatek flašku rumu." :))) 

Mladý čtenář chce doporučit nějaké fantasy. Všechno, co mě napadlo, bylo rozpůjčované. Říkám mu: "A co King? Znáš?" "Jo, to je ten, co napsal Letopisy Narnie."
"Ale ne, ten je nenapsal." 
"No jo, vždyť těch Kingů bylo vlastně víc."
Pak si klučina vzpomněl, že Narnii napsal C. S. Lewis :)


Je možné, aby si knihovnice spletla Hrabala se Smoljakem & Svěrákem? Je. Místo Příliš hlučné samoty se mi vybavil název díla Na samotě u lesa :D:D:D. I mistr tesař se utne. :-)





středa 12. září 2012

Děsivé splynutí - Vidím to, co vrah

Vee je sedmnáct let, žije s mladší sestrou Mattie a otcem, který pracuje jako lékař a na své dospívající dcery nemá příliš mnoho času. Matka dívek zemřela, když bylo Vee dvanáct let. Dívka se tak musí sama potýkat s problémy běžného teenagerského života. Je tady však ještě jedna věc. Vee trpí narkolepsií, kterou zdědila po své matce. Laicky řečeno, když to na ni přijde, a je jedno kde, usne a spí. Během spánku se Vee ocitá v tělech jiných lidí. Jednou se octitne v těle vraha. Jeho očima se právě dívá na svou mrtvou spolužačku a kamarádku své mladší sestry. Vrah smrt naaranžoval jako sebevraždu. Protože mrtvá dívka měla osobní problémy, všichni této verzi věří. Jediná Vee zná pravdu, ale nemůže ji nikomu říct, protože by se jí všichni vysmáli. Celou školu ovládl strach, další dívka je nalezená mrtvá a protože i ona patřila do okruhu přátel Mattie, má Vee o svou mladší sestru vážné obavy. Přemýšlí, jestli má po vrahovi pátrat sama nebo vyšetřování nechat na policii.
Tento příběh je první ze série Děsivé splynutí. Je to psychothriller pro náctileté, trochu mi připomněl kdysi oblíbené Stopy hrůzy.:-)
Je fakt, že jsem měla dva tipy na vraha a ani jeden mi nevyšel, i když jsem byla hodně blízko. A to mám na thrillerech ráda, když autor dokáže čtenáře rafinovaně navést na falešnou stopu. Co se mi na tomto románu líbilo, byly vzpomínky na zemřelou matku. Tedy způsob, kterým Vee vzpomínala - pouštěla si matčina oblíbená CD (muzika hudebního stylu grunge je blízká i mně, proto jsem zaplesala, když byla v knížce zmíněna má oblíbená kapela Pearl Jam). Co se mi nelíbilo - přílišná volnost obou sester, která pramenila z pracovní vytíženosti jejich otce. Takže mladší sestra (15 let) vesele pila alkohol a pařila na večírcích. Nemají v USA pití povoleno až od 21 let? Doufám, že si z toho mladí čtenáři nebudou brát příklad :-). 
Tato kniha je určena především náctiletým milovníkům napětí, tentokrát není hlavní hrdinka ani upírka, vlkodlačice či cyborg, ale obyčejná dívka s neurologickou poruchou - dobrý nápad a osvěžení po všech těch nadpřirozených bytostech. 
Podle mě se povedla i obálka, líbí se mi "ošoupanost" na okrajích. Kapesní formát ocení čtenáři, kteří neradi sahají po těžkých bichlích nebo jsou zvyklí číst v dopravních prostředcích.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

pondělí 6. srpna 2012

Erebos. Hra, která zabíjí

Kniha pro mládež (a dle anotace nejen pro ně), která svou úžasnou obálkou láká do světa oblíbených počítačových her. Jelikož jsem "zamlada" byla velkou hráčkou, a během těhotenství jsem projela celého Maxe Paynea, už z nostalgie jsem po této slibně vypadající knize sáhla. Autorka čtenáře zavádí do Londýna (mého oblíbeného města - to jsem si při čtení libovala :-)).
Student Nick už delší dobu pozoruje, že jeho spolužáci se nějak divně chovají, dávají si mezi sebou cédečka, o kterých se s nikým nechtějí bavit a mívají časté absence ve vyučování. Rád by přišel celé záležitosti na kloub, jenže jemu pořád nikdo nic nedává.
Ale i Nick se dočká a jednoho dne drží v ruce CD s nápisem "Erebos". V uších mu zní slova spolužačky, od které hru získal: "Nikomu nesmíš o této hře říct, ani ji někomu dát, aniž bys byl vyzván. A hrej vždy sám, nikdo tě nesmí vidět."
Ani tyto podivné příkazy Nicka od hraní neodradí, hned jak přijde ze školy domů, pouští počítač a nahrává hru...
Hraní Nicka pohltí, i když ho udivuje, že Erebos o něm ví všechno. Co poslouchá, jak žije, jaká jsou jeho nejtajnější přání...Když se hra rozhodne, že Nick pro daný den splnil úkoly, sama se vypne. Když si chce Nick vyhledat na internetu informace o této hře, nic nenachází. Jen odkazy na řeckou mytologii, ze které pochází název hry.
Realita se prolíná s hrou, Nick ve svém skutečném světě plní příkazy posla ze hry. Napětí se stupňuje, stejně tak se stupňují i poslovy požadavky. Erebos nemá slitování s nikým, kdo chce být nejlepší, musí hodně obětovat. Nebo někomu ublížit. Jenže jsou hranice, za které nejde ani Nick, a tak vypadává ze hry. Ještě předtím dává hru spolužačce Emily, a aby věděl, co bude dál, porušuje jedno z pravidel a sleduje kamarádčinu hru. 
Kniha mě pohltila, i když se v jedné části docela táhla. Pak se příběh zase rozjel, aby vyústil do napínavého rozuzlení.
Román Erebos ukazuje pohled na dnešní generaci mladých lidí, kteří jsou zcela pohlceni světem počítačů, internetu a her. Jedno je propojeno s druhým, je na nich, nakolik se nechají do tohohle světa vtáhnout, a zda-li si uchovají zdravý rozum.
Po přečtení mi to nedalo a stejně jako Nick, jsem i já do vyhledávače zadala ono magické slůvko "Erebos". :-)
Ještě musím napsat, že se mi líbila obálka, která působí "trochu ošoupaně", což ji přidává na atraktivitě. V knihovně ji máme obalenou (jak jinak), takže půvab je skrytý pod folií. Ale to jinak nejde, protože by se díky půjčování mezi čtenáři rychleji zničila. Doma si ji čas od času vezmu a nádherný, jakoby zašlý obal si pohladím. :-)

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Letní perličky


Hláška dne: "Napsala bych si jak jdou po sobě ty knížky...Takže to je Setmění a dál prosím? " :))))

"Prosím vás, já bych potřebovala Farmu zvířat..to je Ortwel, že?" "Orwell". "Jo vlastně, Ornel" :)))))))


"Byla byste tak moc hodná a secvakla mi ty papíry sešívačkou?" Podávám mladíkovi koníka: "Cvakněte si jak potřebujete." Ještě že v tom koni není žádný alkohol :D

Černý humor: "Dáte mi knížky na dva měsíce?" "Jo, jo, dám...takže to máte do 11. září. Bude se vám to dobře pamatovat."


Další hláška dne: " Mám tady na flašce jeden dokument, můžete mi ho vytisknout?" :))


Hláška dne: "Dobrý den, mohl bych si půjčit internet?" :)))))


Net se u nás spouští přes tlačítko Start. Uživatel volá: "to nejede!!!" a kouká na to zdálky. Tak PC na dálkové ovládání ještě fakt nemáme.

Čtenář, který si jednou týdně brává noviny z týdne předchozího nám povídá: "Tak nevím, jestli noviny z minulé středy vůbec nebyly nebo jsem je někde ZASRAL." 


A jedna pro zasmání: Kontrolujeme aktuální údaje u čtenářky, která má nad 70 let, tudíž registraci zdarma. Ptáme se na telefonní číslo. Ona si není jistá, tak vytáhne mobil, hledá číslo, ukáže ho kolegyni. Ta omylem zmáčkne cosi, číslo zmizí. Chtěla jsem jim pomoct, že bych se mrkla. Mám Nokii, tak jestli je to podobné jako u mě. Ptám se čtenářky: "To máte Nokii?" "Ne, mobil." :)))))))

pátek 27. července 2012

Hunger games - Aréna smrti


Do rukou se mi dostala knížka, kterou u nás v knihovně máme v oddělení pro děti a mládež,(i když téma je docela drsné i pro dospěláka). Je to v současné době nejen knižní, ale i filmový bestseller Aréna smrti ze série Hunger games autorky Suzanne Collins. 
První díl vypráví příběh 16leté dívky Katniss, která žije se svou matkou a mladší sestrou ve Dvanáctém kraji, což je poslední z Krajů, které patří do země Panem, která povstala z trosek bývalé Severní Ameriky. Hlavním městem je Kapitol, kde se každoročně konají Hunger games - Hladové hry, krutá a drsná reality show, ve které mezi sebou bojují dva zástupci z každého kraje, (dívka a chlapec) na život a na smrt. Říká se jim splátci, protože je bohatý Kapitol trestá za vzpouru, a jen jeden z nich může být vítězem, ostatních třiadvacet musí zemřít. Katniss chce zachránit svou mladší sestru, která byla vylosována, a jde bojovat místo ní. Spolu s ní je vybrán Peeta Mellark, chlapec z relativně bohaté pekařské rodiny, který jí kdysi v dětství pomohl. Ze dne na den se ocitají v centru bohatého Kapitolu, užívají si luxus a péči, i když ví, že brzy budou bojovat proti sobě a všem. Všech čtyřiadvacet splátců se s pomocí trenérů připravují na boj v aréně. Trenérem Dvanáctého kraje je jeden z mála přeživších veteránů Hladových her, opilec a looser Haymitch. Má to všechno, jak se říká, na háku. Ale přece jen v něm zůstala jiskřička dřívější bojovnosti, a když vidí houževnatou Katniss, která mu připomíná jeho samého před lety, začne s oběma splátci trénovat. Nastává den, kdy se splátci utkají v aréně. Všichni za svůj kraj a přitom každý sám za sebe. Každý večer s napětím sledují denní výsledky. Kolik jich přežilo a kolik se stalo obětmi drsné reality show? 
 Dokáže Katniss čelit nástrahám divočiny, když se ostatní snaží, aby nepřežila jediný den? Velmi napínavý, čtivě napsaný román s prvky sci-fi a fantasy mě zaujal a nemohla jsem se odtrhnout. 
Příběh sledujeme z pohledu Katniss, prožíváme s ní nejen těžké období, kdy se sama stará o matku a sestru, ale především boj o přežití v aréně smrti. 
Těším se na další dvě pokračování, co se bude s Katniss a Peetou dít dál?

(Recenze pro nakladatelství Fragment)

úterý 17. července 2012

Nebezpečná láska

Kdybych si nepřečetla anotaci, název by ve mně evokoval sladkou harlekýnku. Příběh ošetřovatelky Paige mě však příjemně překvapil a stačilo jedno odpoledne a večer, abych její příběh přečetla. Jedním dechem, jen s přestávkou na jídlo :). 
Paige je čtyřiadvacet let, pracuje jako ošetřovatelka na volné noze. Agentura jí vždy dohodí pacienta, o kterého se stará, dokud je třeba. Po smrti posledního klienta to vypadá, že bude Paige bez práce. Rodina zesnulého pacienta ji však doporučí svým známým. Když k nim Paige přijede, nestačí se divit. Před ní stojí krásný, mladý třicetiletý muž. Když ji poprosí, aby mu nakreslila hasičcké auto a chce si hrát, je Paige jasné, že něco není v pořádku. Mike prodělal autonehodu, po které se jeho mozek, po lékařské stránce naprosto zdravý a nepoškozený, vrátil do dětských let. Lékaři nevylučují, že se kdykoliv může vrátit do stavu před nehodou, netuší však kdy.  Takže Mike si chce pořád hrát, jíst zmrzlinu a čokoládové kuličky a mít svůj stálý režim. Paige si zvykne, Mika si svým přístupem získá, spokojenost je na obou stranách. Paige se však na rodině svého svěřence něco nezdá. Mikův bratr Robert je někdy velmi vstřícný, jindy zase strohý a nepřístupný. Jejich matka se se stavem svého syna nedokáže smířit a Paige, která Mika bere takového, jaký je, jí vadí. 
Když jednoho dne Robert oznámí, že je nutné, aby Mike a jeho ošetřovatelka odjeli mimo město, je jasné, že se něco děje. Ale co? Paige se tomu snaží přijít na kloub, a když zjistí, co je rodina Bavettových zač, nestačí se divit. Proč se román jmenuje Nebezpečná láska? Když se Mike vrátí zpět do normálního života, mezi ním a Paige vzniká milostný vztah. Nebezpečný je proto, že Bavettovi nejsou obyčejná rodina. New York, rodina s italskými kořeny, pevné pouto mezi všemi, neobvyklé chování a praktiky. Už vám svítá? Ano, Bavettovi jsou mafiáni. 
Když jsem o knížce četla, nechápala jsem, proč česká autorka píše příběh, který se odehrává v americkém prostředí. Jenže děj i pozadí románu si to žádá, a já jsem pak zjistila, že mi to vůbec nevadí. Kniha je napsána v ich formě, prostřednictvím Paige. Poznáváme ji jako citlivou ošetřovatelku, která se umí vcítit do svých pacientů, proto je každé rozloučení s nimi pro Paige utrpením. Zároveň se ve volném čase pořádně odvázat. Když se setká s Mikem, ví, jak zareagovat na jeho chování, i když sama děti nemá. Román je napínavý, byla jsem pořád napjatá, jak bude příběh pokračovat. Konec jsem předvídala, protože jsem už knihu s podobnou tématikou četla, v podstatě jsem to uhodla. Ale to vůbec nevadilo a na kouzlu celého příběhu to neubralo. Nechyběl ani humor, u několika scén jsem se doslova chechtala, třeba když Paige chtěla prát prádlo a Mikova ultramoderní pračka na ni z ničeho nic promluvila. Nebo když se bratři rozhodli vyrazit si z kopýtka a přišli domů v podroušeném stavu. Takovou milou a veselou opičku, jako měl Mike, bych přála všem chlapům :-).
Tento román doporučuji všem, kteří hledají oddechovou literaturu s neobvyklým námětem. Autorka prý píše pokračovaní, na které jsem hodně zvědavá.

(Recenze pro nakladatelství Fragment)

čtvrtek 12. července 2012

A znovu pan "Výborně, madam" :-)

Ještě jednou dorazil pan "Výborně, madam". Zase jsme kopírovali, opět výborně. 
A pak si chtěl půjčit knížku. 
"To je z příruční knihovny, půjčujeme je tak na víkend." 
"Výborně.".
"No, ale jsou prázdniny, takže vám to můžu půjčit na týden, ať si to v klidu projdete."
"Výborně, výborně." 
Mně tak cukaly koutky, když odcházel, málem jsem mu řekla: "Výborně, na shledanou" :D:D:D

Třináct relikvií


Co mají společného starý rezavý meč, červený plášť, koňská ohlávka nebo starý brousek či podnos? Spolu s dalšími předměty tvoří třináct relikvií, které za doby krále Artuše pomáhaly chránit svět od démonů. Jejich historie sahá daleko do minulosti před dvěma tisíci lety, kdy byly shromážděny a rozděleny mezi třináct strážců. Ti je měli chránit a nedopustit, aby byly předměty spolu. Pokud by se tak stalo, jejich ohromná síla by dokázala otevřít předěl mezi démony a naším světem.
Během druhé světové války se tyto relikvie dostaly mezi třináct dětí, které byly na anglický venkov evakuovány během bombových útoků na velká města. Bylo jim dvanáct let, svůj život braly jako dobrodružství, takže se nijak nedivily tomu, když jim jeden starý, jednooký žebrák magické předměty rozdal a určil děti za jejich strážce. 
Mezi tyto děti patří i Judith Walkerová. Uplynulo již sedmdesát let od jejího zasvěcení relikviím. Jedna z nich, starý rezavý meč, je pečlivě ukryt v útrobách Judithina domu. Stará žena by mohla v poklidu žít, jenže zjistí, že kdosi nemilosrdně vraždí staré lidi. Jejich smrt vypadá jako nešťastná náhoda, ale opak je pravdou. Judith v obětech poznala své souputníky z dětství a je jí jasné, že se děje něco nekalého. Je jí jasné, že ani ona svému osudu neunikne. Je tady ještě jedna věc, kterou je třeba udělat, ochránit tajemný meč.
Jednoho dne je Judith Walkerová na ulici přepadena, pomocnou ruku jí podává bankovní úřednice Sára Millerová, která jde náhodou kolem. Nabídne ženě nocleh a tím rozjíždí největší dobrodružství ve svém životě.
Ani Judith neunikne násilné smrti, předtím poprosí Sáru, aby meč doručila jejímu synovci Owenovi, který se má stát strážcem.
Sára a Owen musí ochránit meč a zabránit tomu, aby relikvie byly pohromadě. Sára zjistí, že meč má podivnou sílu a čímsi ji přitahuje... Je i ona předurčena k tomu, aby se stala strážkyní relikvií? A podaří se zabránit průniku zlých démonů do lidského světa? 
Román Třináct relikvií je napínavý, tajuplný, místy děsivý, velmi čtivý příběh. Poznáváme kladné hrdiny, bránící lidský svět, jejich silné stránky i slabé chvilky - například, když Sára pozvedne meč a zjistí, že má díky němu neuvěřitelné schopnosti. Máme tu čest i se záporáky, pořádně drsnými a nelítostnými, díky nímž je  kniha doslova prosáklá krví. Někdy jí bylo až moc, říkala jsem si, jestli se v tom autoři nějak moc nevyžívají :-). Když mi kniha přišla, měla jsem zrovna dost práce, ale čas na čtení jsem si našla, dokonce jsem se do čtení natolik zabrala, že jsem nevnímala nic a nikoho kolem sebe. Slabší nátury by asi mohlo vyděsit popsané násilí, kterého se zloduši na nebohých strážcích dopouštěli, každopádně celkově je román čtivý. Téma, které už bylo zpracováno víckrát, je tady pojato zase trošku jinak. Koho by napadlo, že by legendární Artuš mohl bránit svět před zlovolnými démony? Michaela Scotta znám jako autora knih o nesmrtelném Nicholasu Flamelovi, které se mi hodně líbily. Byla jsem tedy zvědavá i na Třináct relikvií a musím říct, že tenhle "mysteriózní napínák" mé očekávání splnil.

(Recenze pro Knižní klub)