čtvrtek 29. dubna 2010

Třetí poločas




Mladí manželé Stijn a Carmen žijí spokojeným životem, společně vychovávají roční dcerku a nic jim nechybí. Do jejich bezstarostného světa náhle vstupuje šokující zpráva, když Carmen lékaři zjistí rakovinu prsu. Rázem se hroutí jejich svět. Zatímco u Carmen agresivní forma nemoci zasahuje i ostatní orgány v těle a ona ztrácí sílu i naději, Stijn se s bezvýchodnou situací srovnává po svém. Vrhá se do víru nočního života, účastní se divokých večírků, na kterých nechybí alkohol, povzbuzující látky ani sex. Stijn si obhajuje své jednání tím, že i on je ve stresu a v napětí. Své ženě je velkou oporou, když ji doprovází na chemoterapie, zároveň se stará o jejich dceru a vede svou firmu. Toto je forma úniku od nemocné Carmen. Při jedné takové akci však nachází novou lásku. Neví, jak dál, zda-li má zůstat s Carmen, ke které ho, podle něj, neváže láska, ale soucit. Uvědomuje si, že i přes své časté mimomanželské poměry je Carmen jeho životní láskou, navíc je spojuje i jejich dcerka. Po roce trápení se Carmen rozhoduje pro eutanázii, pro všechny přichází krutá chvíle – rozloučení. I když všichni ví, že se Carmen nemůže uzdravit a smrt pro ni nebude utrpením, ale vysvobozením, je to pro ně nejtěžší situace vůbec. V románu líčí autor Raymond van de Klundert (Kluun) svůj vlastní životní příběh. Název Třetí poločas vychází z Kluunovy vášeň pro fotbal a zároveň vyjadřuje zoufalství a bezmoc – pojem třetí poločas vlastně neexistuje. Autentičnosti románu dodávají popisky, jimiž autor přibližuje osoby nebo místa, která jsou mu blízká. Tyto záznamy jsou v knize graficky znázorněny jako kancelářské papíry na vzkazy. Každá kapitola je uvedena citátem z Kluunových oblíbených písní, ty velmi trefně glosují děj.Román otevírá aktuální a diskutovanou otázku eutanázie, je velmi čtivý a otevřený.

Knihu jsem četla už jednou, asi před třemi lety, ale z pracovních důvodů jsem se k ní znovu vrátila (stejně jsem to měla v plánu ;-)) a nelituju. Syrový, drsný, smutný příběh, kde nechybí kapka černého humoru. Kapesníky k ruce.

pátek 16. dubna 2010

Žhavý hrob


Žhavý hrob islandské autorky Yrsy Sigurdardottir je třetí autorčinou detektivkou, která se objevila na českém knižním trhu.
Opět se setkáváme s advokátkou Tórou, která je hrdinkou i předchozích románů Mrazivé světlo a Poslední rituál.
Žhavý hrob je samostatnou knihou, pokud se čtenář s Tórou setkává poprvé, vůbec to nevadí. Zmínky o jejím soukromém životě nepůsobí rušivě, čtenář nemá pocit, že by nečtením předchozích knih o něco přišel.
V detektivce pomáhá Tóra svému mandantovi Markúsovi. Před mnoha lety skončil jeho rodný dům při výbuchu sopky pod vrstvou popela. Dnes ho chtějí archeologové vykopat, čemuž se Markús brání.
Díky hrůznému nálezu několika mrtvol se případ mění ve vyšetřování několikanásobné vraždy, která se odehrála v dávné minulosti a odkrývá nejedno hrůzné tajemství
Detektivka nepostrádá švih a napětí, které udržuje čtenáře v nejistotě do poslední chvíle.
Yrsa Sigurdardottir píše velmi čtivým způsobem, i když se jedná o detektivní román, nechybí ani humor, který je spíše suchý a knihu výborně doplňuje. Velkou pomůckou je i doplňující poznámka překladatele, která vysvětluje záludnosti islandských jmen.
Toto mé první setkání s islandskou detektivkou považuji za příjemně strávený čas.
Tento můj příspěvek je prvním pokusem o recenzi pro nakladatelství Metafora. Ani nevím, jestli je to recenze v pravém slova smyslu, tak mě berte s rezervou ;-)

úterý 6. dubna 2010

Muži, kteří nenávidí ženy

Další kniha, na kterou jsem čekala dlouho a stálo to za to :).
První kniha z trilogie Milénium švédského autora Stiega Larssona sklidila velký úspěch u nás i v zahraničí. Bohužel, autor po odevzdání rukopisu zemřel na infarkt.

Michael Blomkvist, zlomyslně nazývaný Kalle Blomkvist po známém dětském detektivovi, je novinářem, který pracuje pro časopis Milénium, jehož je částečně i vlastníkem.
Stačí jedno uklouznutí a Michael se v novinářském světě stává psancem.
Na čas opouští časopis a přijímá nabídku bohatého továrníka Vangera, aby vypátral, kam se před téměř čtyřiceti lety poděla jeho vnučka. Zároveň odkrývá temnou minulost rozsáhlé Vangerovic rodiny, která ukrývá děsivé kostlivce ve skříních.
Čím hlouběji se dostává Michael pod slupku celého případu, tím víc potřebuje pomoc. Ta přichází od nejlepší hackerky, tajuplné Lisbeth Salanderové, jejíž život také skrývá nejedno tajemství.
Román je skvěle napsaný, čte se v podstatě sám :).
Vemte si deku, při čtení na vás dýchá pravá švédská zima.

Skleněný pokoj

Nemohla jsem se dočkat, až se začtu do nového románu Simona Mawera Skleněný pokoj. Byl doporučován, chválen i zatracován v nejrůznějších internetových diskusích. Autor, úspěšný britský spisovatel, se nechal inspirovat skutečnou slavnou vilou Tugendhat.V románu popisuje osudy rodiny Landauerů, žijící v Brně, ve vile, kterou jim na míru postavil úspěšný rakouský architekt Rainer von Abt. Na svou dobu (20. léta) je vila moderní a výstřední. Dominuje jí Skleněný pokoj - velký prosklený prostor, kterému vévodí onyxová stěna.
Zde žije smíšený židovsko-křesťanský pár Viktor a Liesel Landauerovi se svými dvěma dětmi Ottilií a Martinem.
Život manželů je protkán večírky, charitativnými akcemi, kterými podporují hudbu a umění, stýkají se s mnoha významnými umělci. Lieselinou velkou přítelkyní a oporou je extravagantní bohémka Hana Hanáková.
Viktor potkává Katalinu, ženu, do které se zamiluje a má s ní po dlouhá léta poměr.
Když se k moci dostává Hitler, musí Landauerovi vilu opustit. Ještě předtím se náhodou Viktor a jeho žena setkávají s Katalinou, které Liesel nabízí práci chůvy jejich dětí, aniž by tušila, že je milenkou jejího muže.
Všichni se dostávají do Švýcarska, kde žijí v exilu. Zde Liesel přichází na manželův poměr a ještě více se přimkne k Haně, s níž ji spojují jen dopisy a letité tajemství - Hana, která je bisexuálně založená, ji miluje.
Souběžně s osudy Landauerových sledujeme i osudy opuštěné vily, ve které zůstává správce a řidič Landauerových, člověk jménem Laník se svou sestrou. Po dobu okupace je vila zabraná vědci, kteří v ní měří tělesné proporce lidem a zkoumají tak lidskou rasu a její čistotu.
Po válce ve vile sídlí fyzioterapeutická tělocvična pro děti.
Ve vile se po letech protkávají osudy zúčastněných, když z USA přijíždí Liesel Landauerová, aby se zúčastnila předání vily k dalšímu užívání - má se stát muzeem.
Románu je výtýkána velká volnost a nepřesnosti co se týče historických souvislostí, ale od počátku víme, že je to fikce, takže to nepůsobí rušivým dojmem. Na mě tedy vůbec ne, román se mi líbil, přečetla jsem ho s chutí za dva dny ;-).