čtvrtek 25. června 2009

Jablka v županu

Hromadí se nám doma jablka, která nikdo nechce jíst. Už nejsou moc čerstvá, ale něco dobrého by se z nich ještě dalo udělat.
Napadla mě jablka v županu - taky jedna z oblíbených pochoutek z dětství.
I když recept znám, přesto jsem trochu gůglila a našla spoustu variant na tuto levnou pochoutku. Jablíčka se dají namáčet v palačinkovém těstě a pak obalovat ve vanilkovém nebo skořicovém cukru - což budu dělat i já, nebo se mohou zabalit do listového těsta. Zní to dobře, ale listové těsto u nás v rodině mám ráda jen já, takže bych se moc nezavděčila. Do těhle listových župánků je možno přidat i oříšky, marmeládu, tvaroh a podobné dobroty, které chuť jablíček oživí.
Recept sem dávat nebudu, základní variantu zná určitě každý, nu a tu slavnostnější si může najít na webu podle své chuti a obsahu ledničky :).

úterý 23. června 2009

Bibi

Když mi bylo asi tak deset, četla jsem knížku Bibi od dánské spisovatelky Karin Michaelisové. Není to moc známé dílo, o to víc si zaslouží, abych se o něm zmínila.
Bibi je knížka o stejnojmenné hrdince, která vyrůstá jen s otcem, maminka jí zemřela. Tatínek je přednosta stanice, díky mamince je Bibi potomkem hrabat. Bibi, která se jmenovala původně Ulrika, a jméno si vyměnila s kamarádkou, je rozverná dívenka. Tatínek ji nezvládá, a proto odjíždí Bibi na zámek svých prarodičů. Tam, svázaná přísnými pravidly, se necítí příliš dobře. Srdcem je pořád u svého tatínka. Prarodiče nemůžou překousnout, že se jejich dcera vdala za obyčejného člověka bez šlechtického titulu. Malá Bibi zažívá různá dobrodružství, má prořízlou pusu a ničeho se nebojí. Něčím mi připomíná Pippi dlouhou punčochu.
Ty severské holčiny jsou všechny stejné, koukám :))

Děti z Bullerbynu

Příjemně mě překvapilo, že se v anketě Kniha mého srdce do top 12 dostala dětská kniha Děti z Bullerbynu. Moc ráda jsem ji jako malá četla a vracím se k ní i dnes. Zrovna ji čteme se sedmiletým synem, které mu se vyprávění o partě švédských dětí moc líbí.
Myslím, že hrdiny půvabného vyprávění Astrid Lindgrenové není potřeba blíže představovat. Lasse, Bosse, Lisa, Anna, Britta a Olle jsou známí už přes padesát let - kdo by to byl řekl!.
Jejich veselé příběhy jsou zároveň jakousi kronikou života ve Švédsku a ačkoliv od prvního vydání uplynulo už tolik let, neztratily nic na poutavosti a aktuálnosti.

pondělí 22. června 2009

Dětská literatura

Protože pracuju na dětském oddělení, rozhodla jsem se, že sem tam napíšu i něco o knížkách pro děti. Na stole mám velký štos dětských knížek, které bych si chtěla přečíst nebo alespoň prolistovat.
Jsou to knihy, které jsem kdysi četla a chtěla bych se na ně podívat dnes, s odstupem času. Mám tam i knížky, které jsou pro mě nové a něčím mě zaujmou.

čtvrtek 18. června 2009

Tiramisu v tvarohu


Když jsem si šla koupit pití na dnešní odpolední, usmála se na mě v regále s jogurty novinka. Tvaroh s jogurtem - příchuť TIRAMISU. Byl dokonce "fakci", tak jsem si ho vzala na ochutnání. Byla jsem příjemně překvapená, opravdu jako tiramisu chutnal, dokonce obsahoval drcené sušenky nebo piškoty. Mňam.

středa 17. června 2009

Cit slečny Smilly pro sníh

Pro ponurou dánskou zimu, horké mechanikovo kafe a tvrdou nesmlouvavou Smillu mám slabost už od doby, kdy jsem poprvé viděla film Stopy ve sněhu, natočený podle románu spisovatele Petera Hoega Cit slečny Smilly pro sníh. Úplnou náhodou jsem na něj natrefila v pozdní páteční večer, když už to vypadalo, že televizi vypnu a půjdu spát :). Do křesla mě přikovala ukázka s mým oblíbencem Gabrielem Byrnem, který ve filmu ztvárnil roli mechanika. Vůbec jsem nelitovala toho, že jsem se dívala až do konce. Film je skvělý, mysteriózní a napínavý až do konce. Musela jsem si pak sehnat knížku, tu jsem přečetla jedním dechem, i když to není vůbec lehká četba. Příběh rezervované vědkyně Smilly, která pátrá po záhadné smrti svého malého kamaráda zavádí čtenáře do prostředí zimní Kodaně a na výzkumnou loď Kronos, kde Smilla nachází odpovědi na své otázky. Smilla je napůl Dánka a napůl Gróňanka, sváří se v ní instinkty přírodního člověka a vědce. Román jsem četla podruhé a určitě ne naposledy.

úterý 9. června 2009

Když ostrá potká kyselou

Chipsy Lay´s,příchuť chilli & lime. Ochutnávku prvního křupavého kousku jsem si hodně rozmýšlela, moc se mi ta kombinace nezdála..ostrá a kyselá? Chilli papričky a limeta? No, výsledek opravdu stojí za to.

Přitom stačilo poptat se strejdy Gůgla a zjistit tak, že tahle kombinace není v gastronomii žádným nováčkem. No vida, objevila jsem "amériku".

Cesta

Jedním dechem jsem přečetla více než šestisetstránkovou autobiografii hraběnky Cecilie Sternbergové. Ve své knize autorka líčí svůj život po boku manžela Leopolda a dcery Diany. Po skončení II. světové války byli nuceni z politických důvodů opustit tehdejší Československo. Nejprve odcestovali do Paříže, posléze se dostali do vysněných Spojených států amerických. Cecilie Sternbergová barvitě líčí veškeré peripetie, které je potkávaly a neskrývá ani osobní a intimní detaily ze svého života.
Sternbergovi nějakou dobu žili v New Yorku, posléze v Kalifornii, kde naletěli českému emigrantovi, který výtvarně nadané Cecilii slíbil práci. Díky pomoci blízkého člena rodiny nakonec zakotvili na Jamajce, kde žili až do Leopoldovy smrti.
Biografie je velmi čtivě napsaná, obdivuji C. Sternbergovou, že dokázala zveřejnit informace, které se ve většině rodin schovávají tzv. "pod zástěru".
Cecilie Sternbergová žila v letech 1908 – 1983. Narodila se v Anglii, dětství a mládí prožila v Německu a Rakousku.Vdala se za českého šlechtice, se kterým obývala rodové panství v Častolovicích. Poválečné Čechy nepřály šlechtickým rodům, proto museli Sternbergovi emigrovat. Po manželově smrti se Cecilie z Jamajky vrátila zpět do rodné Anglie, kde sepsala své paměti a později také zemřela.