pátek 10. dubna 2009

Jak jsme si "andersenili"

V pátek 3. 4. jsme se už po páté připojili k celostátní akci Noc s Andersenem. Celostání není až tak správný pojem, neboť k akci se připojují také knihovny Slovenska, Polska nebo Rakouska či dalších států.

Prostě podporujeme akci evropského formátu :).

Naše akce se jmenuje Večer s Andersenem, v knihovně nespíme, zato řádíme jak se sluší a patří až do dvaadvacáté hodiny večerní.

Každý rok se snažíme vymýšlet pestrý program, který by děti zaujal a nenudil. Loni jsme pro děti připravili karneval, letos jsme si všichni oblékli pyžama a noční košilky a uspořádali Pyžamopárty.

Letošní ročník Andersena byl ve znamení obyvatel městečka Kvítečkov. Předpokládám, že nemusím vysvětlovat, kdo ve Kvítečkově bydlí. Ano, je to Neználek, Všeználek, Buchtík, Strunka, Čiperka, Aršík s Literkou a mnoho dalších človíčků. Výše jmenovaní se stali patrony naších soutěží. Děti soutěžily v jednotlivých disciplinách, které se vztahovaly k povahám a jménům těchto človíčků o nálepky s jejich podobiznami, které mohly získat za správnou odpověď.

S Buchtíkem soutěžící hádali názvy receptů nebo hádali, která správná přísada patří do určitého jídla. U Čiperkových úkolů se pěkně protáhli a procvičili, se Strunkou si zazpívali, s Neználkem polámali jazýčky u jazykolamů a s Všeználkem namáhali mozkové závity při záludných otázkách ze všech oborů vědy a techniky. Chybět nesměla dětská literatura – na otázky z ní odpovídaly děti u Aršíka a Literky.

Děti také vyplňovaly anketu Kniha mého srdce a u toho poslouchaly příběhy Neználka a jeho přátel.

U všech soutěží se bavily nejen děti, ale i knihovnice a další kolegové, kterým patří náš velký dík za pomoc při přípravě a realizaci této akce.

Před pěti lety jsme sázeli pohádkový strom Andersenovník, na který jsme se s dětmi zašli podívat do parku a při té příležitosti jsme rozdali grafické listy s podpisem Michala Nesvadby, o které soutěžili malí čtenáři v rámci akce Čtení s hvězdami.

Velká pochvala patří čtenářce Markétce za statečnost, se kterou zvládla cestu do parku i zpět i, když byla po zlomenině nohy.

Pro naše "andersenáře" nechybělo ani občerstvení, které připravili sponzoři a šikovné knihovnice, všem patří velké poděkování.

Čas, který jsme s dětmi strávili, utekl jako voda, přiblížila se dvaadvacátá hodina a před dveřmi knihovny již postávali rodiče, kteří si přišli děti vyzvednout. Zamávali jsme malým rozzářeným obličejům na dobrou noc a jednohlasně zakřičeli: Tak zase za rok, pane Andersene.

Žádné komentáře:

Okomentovat