pondělí 22. ledna 2018

Strom života


Annie si myslela, že už jí nemůže být líp. Kulinářská show, kterou si vypiplala doslova od plenek má vysokou sledovanost, milovanému manželovi se právě chystá oznámit sladké tajemství. Ale pozor, někdy stačí na správné místo přijít ve špatný čas, aby se váš doposud ukázkový život rozpadl jako hrad z písku, stejně jako se to stalo Annie. Mladá producentka v jediném okamžiku přichází téměř o všechno. Ona sama musí stejně jako bájný Fénix vstát z popela a s hrdě vztyčenou hlavou jít dál.

Annie se po těžkém úraze ocitá v kómatu. Když se po roce probudí, musí začít znovu. Útěchu hledá v rodném Vermontu, na rodinné farmě, kde se vyrábí proslulý javorový sirup.
Rodina a přátelé, to je přesně to pravé pro Anniinu rekonvalescenci. Malebné prostředí Nové Anglie, staré rodinné recepty a setkání s první láskou v mladé ženě probouzí chuť do života, touhu začít znovu a tentokrát už správně. Podaří se Annie navázat tam, kde před lety skončila?

Číst tuhle poklidně plynoucí knihu je jako potkat dobré přátele nebo vklouznout do oblíbených papučí a vypít si hrnek horkého kakaa. Román je psán čtivě, autorka Susan Wiggs umí zaujmout barvitými popisy prostředí. Malebný Vermont, v němž se nachází městečko Switchback obklopené javorovými stromy, působí přímo magicky a uklidňujícím dojmem. Z celé knihy dýchá pocit domáckosti a rodinné sounáležitosti, o čemž Strom života ve své podstatě vlastně je.
I když tušíte, kterým směrem se děj bude ubírat, vůbec to nevadí, tak nějak to přece od příběhu tohoto typu očekáváte.

Mezi podstatné ingredience, z nichž je román namíchán, patří i jídlo. Annie jako producentka kuchařské show k vaření tíhla odmalička, svůj vzor měla v milované babičce, a vaření je pro ni jakousi formou terapie. Do děje, který je z valné části soustředěn na Annie a její problémy, spisovatelka nenásilně zakomponovala i proces výroby javorového sirupu, aniž by tím narušila strukturu příběhu.

Susan Wiggs píše především vrstevnaté rodinné příběhy s nádechem romantiky. Také v románu Strom života si bere na paškál rodinu a její hodnoty, které umí obhájit, a nastínit tak ideu, že máme-li kolem sebe své blízké, je všechno v pořádku.

(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)

středa 17. ledna 2018

Sedmé dítě



Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm malých postýlek, v nich leží sedm malých dětí. Vítejte v Kongslundu, známém dánském sirotčinci, který se stal útočištěm pro mnoho dětí bez rodičů. I těmto sedmi dětem, které se v roce 1961 narodily ve stejné porodnici v Kodani, jejich opatrovatelky našly nové rodiny. Ředitelka sirotčince se vždy snažila pečlivě zahladit stopy, které by mohly vést k pravé identitě jejích svěřenců, ale s minulostí to bývá tak, že většinou dožene každého.

O čtyřicet později těchto sedm dětí spojí jeden anonymní dopis, jehož pisatel hrozí vyzrazením pikantních detailů z dob, než bylo sedm malých postýlek v Kongslundu obsazených. Nitky příběhu vedou až k nejvyšším špičkám dánské politiky, sedmé dítě by tak mohlo i po letech vyvolat ohromný skandál. Co se vlastně tehdy stalo? Kdo je oním osudovým sedmým dítětem? A jak s celým případem souvisí nález mrtvého ženského těla na břehu moře?

Dá-li se o některé z knih, že je do detailu propracovaná, a to až příliš podrobně, je to právě Sedmé dítě.  Román čítá více než osm set stran docela drobného textu, což by mohlo s útlocitnými dušemi trochu zamávat. Trochu jsem se zalekla i já, a to jsem milovník hrubých knih.
Autor si vybral naprosto skvělé téma, se kterým se dá dobře pracovat. Adopce dětí, to je velmi tvárný námět, a já musím konstatovat, že prvotní zápletka se sedmi dětmi, které se narodily v jednom roce, ve stejné porodnici, a z nichž jedno má velký význam pro představitele dánské nejvyšší společnosti, je originální.

A tady nastává problém, který jsem neměla jen já, ale spousta dalších čtenářů, kteří Sedmé dítě četli.
Tím, jak je téma příběhu hutné a tvárné, se do něj autor obul pořádně. Na jednu stranu tady máme opravdu poctivou spisovatelskou práci, na stranu druhou se díky tomu v textu docela špatně orientuje.
Erik Valeur přináší ohromné množství informací, v nichž je jednoduché zabloudit.

Na četbu knihy jsem se musela hodně soustředit, místy jsem ztrácela pozornost a k textu jsem se vracela víckrát, což mě zdržovalo a ubíralo to na atraktivnosti.
Pořád jsem ale neztrácela naději a dávala příběhu šanci. Prostě to téma mě dostalo do kolen.
Můj názor je, že kdyby autor příběh osekal a vynechal mnohdy zbytečnou slovní omáčku, byla by z toho nevšední detektivka s psychologickými prvky.

Pozor, knihu vůbec nezatracuji, naopak. Posledních pár set stran /vzhledem k jejich počtu to takhle říct klidně můžu/, ubíhá vcelku rychle, příběh dochází k šokujícímu rozuzlení a vy konečně pochopíte celý složitý spletenec.

Knihu zřejmě neocení ti čtenáři, kterým jde o klasickou detektivku, v níž hlavní roli hrají jen vrah, policista a vyšetřovaný čin. Tohle je záležitost, na kterou si musíte vyhradit čas a soustředit se. Milujete-li hutné příběhy, do nichž se musíte ponořit opravdu hluboko, Sedmé dítě se vám bude líbit. Mistrně vystavěná zápletka, psychologie postav, nástin dánské společnosti i politické situace, to vše v knize najdete.


(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Knihy lze zakoupit:

NAKLADATELSTVÍ OMEGA




pondělí 8. ledna 2018

Hluboký hrob - Dítě útesů



Máte rádi mýty, legendy a pohádky? Neklidné, bouřlivé moře a chladný sever? V tom případě je pro vás tato kniha to pravé. Dítě útesů je prvním dílem z plánované série Hluboký hrob z pera Camilly a Vivecy Stenových.

Dvanáctiletá Tuva žije na jednom z četných ostrovů Švédska. Všechno je tam pomalejší, temnější, pravidlo přežití určuje moře a ne lidé. Tuva je tak trochu outsider, je jiná než všichni ostatní.
Jako malá zažila něco, co ji poznamenalo fyzicky na celý život. Spolužáci ji nemají rádi a umí jí to dát najevo. Když se při školním orientačním běhu ztratí jeden z žáků, jsou u toho pouze dva svědci - Tuva a Rasmus. Nepříjemný zážitek dává základy novému přátelství a Tuva s Rasmusem se sami pokoušejí zjistit, co se s chlapcem stalo a kdo může za jeho zmizení.Tuva má sice pouhých dvanáct let, působí však velmi vyzrále, celou dobu jsem jí držela palce a fandila jejím činům. Je to jedna z dívčích hrdinek, která si rychle získává sympatie.

Dítě útesů pro mě bylo, co se žánru fantasy týče, příjemným překvapením. Je sice určeno především mladším čtenářům, ale na své si přijdou všichni fandové mysteriózních příběhů, které mají základ v legendách a pověstech. A ty severské mají neskutečný šmrnc. Voní tajemnem, jde z nich strach, zároveň člověk cítí úctu k pradávným bájným bytostem. Jako fanynka a milovnice Baltského moře jsem byla nadšená, že se příběh odehrává právě tam.

Hned v prologu se seznamujeme s napínavou, zároveň děsivou historkou, která je velmi důležitá pro další události v knize. Vtahuje do děje a předvídá pořádné napětí, které se nese napříč celým příběhem.
Autorkám se podařilo dokonale vystihnout ponurou zamlženou atmosféru severských krajin, kdy máte pocit, že se nacházíte v permanentní mlze a tmě.
Co se dam Stenových týče, jedná se mimochodem o matku s dcerou, a já opět smekám před schopností dvou lidí napsat společně duchaplný příběh, který má hlavu a patu, drží se určené koncepce a působí až do konce jako celek.

České vydání má zajímavé pojetí - větší písmena a širší řádkování než bývá obvyklé, díky tomu knihu přečtete opravdu rychle i přes fakt, že má přes čtyři sta stran.

Kniha je zatím první ze série, příběh je ukončen, takže nemáte pocit, že byste o něco přišli nebo museli nutně nedočkavě čekat na pokračování, přesto se na další díly budete určitě těšit.


(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Knihy lze zakoupit:

NAKLADATELSTVÍ OMEGA

KNIHY DOBROVSKÝ





Blízko obzoru



Kdo by si nepřál zažít pravou lásku, takovou, která vás spaluje touhou, měníte se díky ní v jiného člověka a máte pocit, že je to prostě navždy? Jessica právě takovou prožívá s Dannym, byť to zprvu vypadalo, že mu dlouho nepřijde na jméno. Mají šanci i přes to, že se jedná o vztah na dobu určitou?

Jessica žila  jako většina dívek jejího věku. Připravovala se na maturitu, prožívala první lásky i zklamání, bavila se s kamarádkami. Právě na jedné akci se seznámila s krásným a hodně sebejistým Danijelem, a i když si to vůbec nepřála, vryl se jí pod kůži. To, co na Jessicu čekalo, si nepředstavovala ani v nejdivočejším snu. S Dannym prožívá intenzivní milostný vztah, je hýčkaná, milovaná, zároveň má neustálý strach a obavy, protože s Dannym je to úplně jinak než s ostatními kluky...

Blízko obzoru je román, na který určitě nikdy nezapomenete. Není to typická young adult romance se šablonovitým příběhem, u které přesně víte kam se bude ubírat a jak skončí. Tady to sice víceméně vytušíte taky, a je jasné, že ke happyendu to má dost daleko, i přesto se jedná o výjimečný počin, který se vymyká běžným románům o lásce, má v sobě totiž něco navíc, Jessica Koch je velmi otevřená a osobní.

Autorka v knize čerpala z vlastních životních zkušeností. Příběh, který zde předkládá, totiž prožila ona sama. Nechat znovu ožít bolestné vzpomínky na první opravdovou lásku, to chce hodně odvahy a sil. Líbilo se mi, a cením si toho, jak autorka popsala sama sebe i Dannyho. Nevyhnula se ani kritice, sebe vylíčila jako mladou, naivní, trochu sebestřednou teenagerku, a nebála se vykreslit Dannyho jako citlivého mladíka, který občas podlehne návalům zlosti.
Román Blízko obzoru je z větší části psán v ich formě z pohledu Jessiky, což zvýrazňuje jeho autentičnost. Autorka na vaši citlivou strunu nedrnká cíleně, naopak, píše věcně, jakoby vám svůj příběh vyprávěla někde u kafe. Jenže tohle je taková emoční jízda, navíc umocněná faktem, že jde o skutečný příběh, že budete na konci totálně vyšťavení.

Velmi otevřeně se věnuje tématům, o kterých se ve společnosti mluví jen těžko - domácí násilí, deprese, drogová závislost nebo zneužívání dětí. Při čtení vámi budou cloumat emoce, některé věci v knize se jen těžko rozdýchávají, ani nechcete věřit, co všechno je možné.
Člověk by si velmi rád řekl, že se jedná o spisovatelčinu bujnou fantazii, bohužel tyto věci mají reálný základ a ukazují, že život je někdy hodně nespravedlivý.
Je snadné někoho odsoudit, je snadné dát na první dojem. S touto knihou se budete možná na svět kolem sebe dívat jinak.

Román Blízko obzoru není primárně určen jenom teenagerkám. Ocení jej i starší zkušené čtenářky, které mají rády skutečné příběhy, i když tento je neskutečně syrový.
Nebojím se nazvat tuto knihu Love Story dnešní generace mladých a doporučovala bych ji jako doplňkovou četbu studentům středních škol.


(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)


Knihy lze zakoupit:

NAKLADATELSTVÍ OMEGA

KNIHY DOBROVSKÝ



pátek 5. ledna 2018

Eleanor se má vážně skvěle




Chcete číst něco neotřelého, co vás nebude nudit ani zbytečně zvedat adrenalin? V tom případě je román Eleanor se má vážně skvěle pravou volbou. Do rukou se vám dostává emocemi nabitý debut, který si podmanil čtenáře v mnoha zemích.

V očích společnosti je Eleanor Oliphantová tak trochu lúzr. Tak schválně - kdo z vás žije jen prací, s nikým se moc nebaví, odpovídá jen když je tázán, a každý víkend nechá hrdlem protéct dva litry čisté vodky? Vítejte ve světě Eleanor. Jí samotné je úplně jedno, co si o ní myslíte. Od pondělka počítá zbývající dny do pátku a těší se na svou pravidelnou dávku alkoholu, který jí umožní vytěsnit nepříjemné vzpomínky na minulost.

Eleanor se blíží třicítka, ale na své okolí působí jako staropanenská teta. I když vystudovala klasickou literaturu, pracuje jako účetní. Její přítelkyní je kytka Polly, jedinou jistotou pravidelný telefonát od matky. Eleanořin život je jedna velká rutina. Ale pak se zamiluje a pro objekt své touhy je ochotná udělat vše, i kdyby to znamenalo vystoupit z ulity a dát se všanc. Díky náhodnému přátelství s kolegou Raymondem Eleanor poznává jak to chodí v běžném životě a seznamuje se s novými lidmi, kteří změní její pohled na svět.

Je snadné začíst se do této knihy, vtáhne vás do podivného Eleanořina světa, ani nevíte jak. Chvílemi nevíte, jestli se máte hlavní hrdince smát nebo nad ní brečet, či k ní rovnou natáhnout pomocnou ruku. Jen pomalu rozplétáte spletité nitky celého příběhu, jehož zpočátku vtipný nádech získává vážný a lehce zlověstný podtón.

Autorčin styl psaní je čtivý, nechybí typický britský, ironický a dobře mířený humor, který je kořením tohoto hořkosladkého románu. Použití ich-formy je na svém místě, díky tomu příběh získává na dramatičnosti i autenticitě.

Eleanor je zajímavá literární postava, namixovaná z Lisbeth Salanderové, Sagy Norénové, Melvina Udalla a tak trochu i Forresta Gumpa. Asociálka s neměnnými návyky, trochu outsider, nepochopená lidmi ve svém okolí. Takt a empatie je jí cizí, zato umí svými průpovídkami trefit do černého. Podivínka, která nechá stopu ve vaší mysli.

Román Eleanor se má vážně skvěle je debutem skotské autorky Gail Honeymanové. Je to jeden z nejlepších a vůbec nejzajímavějších literárních počinů tohoto roku, a můžeme jen doufat, že se dočkáme českého překladu i u její další knihy, na které zrovna pracuje.


(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)

Gala Dalí



Jestli jste doposud četli jen o hodných holkách a už vás to trochu nudí, Gala Dalí vám zaručeně zvedne adrenalin. Je to taková potvora, že ani sám Lucifer by ji v pekle nechtěl. Nebo tam nakonec skončila? Kdo ví, každopádně tenhle životopisný román o ženě, která se stala múzou slavného malíře Salvadora Dalího, si nenechte ujít, a byť si vás samotná Gala asi příliš nepodmaní, její životní příběh stojí za přečtení.

Gala Dalí se narodila v Rusku. Ve Švýcarsku, kde se léčila s tuberkulózou, potkává mladého básníka Paula Éluarda. Miluje ho nebo je pro ni jen prostředkem, jak se dostat do Paříže? Gala touží po moci, penězích a sexu. Paul je její vstupenkou do světa bohémů, a fakt, že spolu mají dceru, je pro Galu nepodstatný. 
Velkou změnu pro její život znamená setkání s excentrickým umělcem, malířem Salvadorem Dalím, který jí zpočátku lezl spíše na nervy. O deset let starší Gala se stává Dalího múzou, inspiruje ho k extrémním výkonům a nutí vydělávat peníze. Vzestupy i pády výstředního manželského páru, náladovost uměleckého světa, i atmosféru válečné Evropy líčí tento nevšední životopisný román nesoucí jednoduchý název podle své hrdinky - Gala Dalí a odehrávající se mezi léty 1913 - 1982.

No tedy, tohle byla pekelná jízda! Gala Dalí byla neskutečně sebestředná osoba, která si šla tvrdě za svým cílem bez ohledu na své okolí. Milovala snad jedině sama sebe, muže využívala jen jako prostředku k dosažení pohodlí a bohatství. Byť měla dceru, chovala se k ní, jako by ani neexistovala, což mě neskutečně iritovalo. Ne všichni po dětech touží a chtějí je mít, ale to, co Gala předvedla ve vztahu k vlastní dceři, to je vrchol cynismu. 

"Mami...!"
"Volám ti proto, abych ti vysvětlila jednu věc. Už o tobě nechci nikdy slyšet. My dvě už spolu nemáme o čem hovořit. Doufám, žes to pochopila."

Mám v povaze doufat i u těch nejhorších z nejhorších v to, že je v nich něco dobrého. Celou knihu jsem si takhle omlouvala i Galu a říkala si, že to není možné, určitě je v ní aspoň špetka lidskosti. A právě tahle scéna mě utvrdila, že bohužel není.
Na druhou stranu se mi román neskutečně líbil vlastně i proto, že jsem se setkala s postavou, která vůbec není kladná, přitom dokázala ovlivnit svět umění a inspirovat své osudové muže k heroickým výkonům. V dnešní době by z Galy byla drsná manažerka, která by neváhala své podřízené sedřít z kůže. 

Autorka knihy Carmen Domingo píše poutavě, podařilo se jí vystihnout reálný portrét ženy tak, že ji nesnášíte, zároveň možná i trošku závidíte, protože, jak to vlastně je s těmi zlobivými a hodnými holkami? Jen jedny se dostanou tam, kam chtějí, a ty hodné to asi nebudou...

Moc se mi líbí obálka knihy, která přesně ukazuje vztah Dalího a jeho ženy. Malířův typický vytřeštěný výraz v obličeji koresponduje s těsným objetím Galy, z něhož lze usoudit, kdo je tady pánem. 

Doporučuji tuhle knihu všem fandům beletrizovaných životopisů, je to opravdu neotřelý počin, který vás bude bavit i štvát zároveň. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora






středa 3. ledna 2018

Léto plné neskutečných věcí



Kdybyste dostali možnost změnit běh času, pozměnit konkrétní události, šli byste do toho? I za cenu, že o svůj život přijdete? Luna se rozhodla fušovat času do řemesla a zachránit tak svou matku.
Rowan Coleman se nám představuje v dost netypické poloze. Ve svém nejnovějším románu sice zpracovává téma, jež k ní neodmyslitelně patří - rodina a vztahy v ní - zároveň příběhu obléká neotřelý sci-fi kabátek, který mu přidal nový rozměr.

Luna se sestrou Peou se po smrti matky vracejí do jejího rodného domu. Situace je pro ně o to horší, že matčina smrt byla dobrovolným /dá-li se to tak říct/ odchodem ze světa. Sestry vůbec netušily, že jejich matka v sobě třicet let dusila tajemství, ošklivý zážitek, který ji psychicky velmi poznamenal.
Mladé ženy se vydávají do Brooklynu, aby vyřešily dědictví, jímž je rodný dům jejich matky Marissy. Luna zjistí, že oplývá opravdu neobvyklou vlastností - dokáže cestovat v čase. Opakovaně se vrací do horkého července roku 1977, doby, kdy Marissa bývala bezstarostnou dívkou, plnou radosti a lásky ke svému anglickému příteli. Podaří se Luně zjistit, co se tehdy matce stalo? A podaří se jí zvrátit osudné události?
Nebyla by to Rowan, kdyby do příběhu nevpletla trochu lásky - Luně zamotá hlavu nejen možnost změnit minulost a ovlivnit tak matčin život, ale i jeden mladý muž, který se jí neustále plete do cesty. Pro pragmatickou fyzičku, jíž Luna v civilním životě je, to bude opravdu léto plné neskutečných věcí, kterým jen horko těžko uvěří ona, natož její sestra.

Román Léto plné neskutečných věcí umí zaujmout. Je to Rowan Coleman tak jak ji známe, ke svému typickému stylu však přidala ještě něco navíc a posunula tak vlastní hranice novým směrem. To, že jdou perfektně skloubit dva zdánlivě neslučitelné knižní žánry - romantika a sci-fi, nás už přesvědčilo několik autorů. Připomněla bych skvělý román Zakletý v čase od Audrey Niffenegger, nebo nedávno vydané Měsíční údolí od Melanie Gideon, oba se cestováním v čase zabývají a zároveň drnkají na romantickou duši čtenářek.

S touto knihou se určitě nudit nebudete, naopak. Rowan Coleman napsala poutavý román, u něhož jen těžko vydechnete. Já sama smekám před tím, jak se jí podařilo popsat Luniny cesty do minulosti, aniž by si člověk musel klepat na čelo, jaká je to blbost nebo mít pocit, že nečte svou oblíbenou autorku romanticky laděných knih, ale ryzí chlapácké sci-fi.
Taky opět dokázala svůj um vcítit se do složitých povah svých literárních hrdinů a přiblížit je čtenářům s empatií a laskavostí sobě vlastní. Dokonce nechyběla akce, napětí a šokující rozuzlení, které jsem vůbec nečekala, protože jsem se nechala dokonale zmást, stejně jako Luna.

Příběh jsem rozečetla v hektických předvánočních dnech a jen nerada jsem ho dávala z ruky. Dokonale vylíčená nálada líných horkých letních dní a atmosféra bouřlivých sedmdesátek jen umocnila můj čtenářský zážitek.
Rowan Coleman do svých knih zapracovává témata, o nichž není snadné mluvit ani psát - Alzheimer, domácí násilí, umírání. Ona tak činí nenásilně, citlivě a výsledkem je pokaždé originální příběh, který chytí za srdce.

 (Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino